Trh decentralizovaných financí (DeFi) byl jedním z hlavních vítězů celého býčího trhu, který na kryptoměnách odstartoval loňský bitcoinový halving. Rozhodně byl trhem s nejvyšší volatilitou a lukrativními příležitostmi pro spekulanty i poskytovatele kryptoměnových půjček. Nyní situace v DeFi sektoru již tak růžově nevypadá.
Plus minus 60% propad celého trhu sice částečně odráží celkové vystřízlivění z kryptoměnové horečky (kombinace přehnaného optimismu a příliš velké páky), ale poukazuje i na zcela specifické problémy. DeFi sektor dohánějí jeho vlastní zbraně. Ještě před rokem podceňovaný (a občas vysmívaný) sektor začal před deseti měsíci růst tak rychle, že na sebe přitáhl pozornost, kterou by řada uživatelů služeb decentralizovaných financí raději oželela. Prvním takovým jezdcem apokalypsy jsou státní a nadnárodní regulační orgány finančního sektoru. Tím druhým pak paradoxně technologie. Oba jezdci se přitom velmi dobře doplňují.
Důkazem může být i již zmiňovaný dramatický propad hodnoty u tokenů, které byly designované jako více méně stabilní a které jsou zaštítěné stablecoiny. Propad se ostatně nevyhýbá ani počtu denně nově otevřených uživatelských účtů v DeFi službách. Ten se nebezpečně blíží hodnotám z doby před raketovým vzestupem sektoru loni v září. Nyní se opět pohybují v jednotkách tisíců, kdežto ještě v polovině května jich bylo okolo 40 tisíc.
Právě neustálý příliv nových uživatelů přitom poháněl tento trh v posledních měsících kupředu a umožňoval investorům ve službách Compound nebo SushiSwap dosahovat trojciferných zisků, které lákaly další nové hledače štěstěny. To již nyní neplatí a uživatelé to nenechávají bez odezvy. Množství kapitálu, který byl skrze digitální tokeny DeFi projekty uzamčen, pokleslo od května o 35 %. (Zatímco ještě v květnu byl podle dat Defipulse uzamčen kapitál za 87 miliard dolarů, nyní jsme někde kolem 57.)
Jak s tím vším ale souvisí hlavní téma dnešního článku? Jednoduše. Tam, kde všechny arbitrážní příležitosti vynulují roboti, není to již pro běžné uživatele žádná zábava.
Od Lewisových Flash boys k arbitrážním robotům na decentralizovaných burzách
Za prvotním odklonem nových uživatelů od DeFi služeb stojí vedle propadu zisků především jeden zajímavý nešvar, který se letos na decentralizovaných burzách masivně rozmohl. Jsou jím automatizovaní arbitrážní roboti, kteří zajímavým způsobem zneužívají mechaniku párování objednávek na decentralizovaných burzách a nativních vlastností podkladového blockchainu k „předbíhání“ (přednostnímu obchodování neboli front-runningu), následné manipulaci a skalpování obchodů.
Ten nese jisté nápadné paralely s nepopulárními a dnes již trhem do značné míry regulovanými praktikami high-frequency obchodníků na tradičních burzách s cennými papíry. Postup je v případě decentralizovaných blockchainových burz trochu jiný, princip ale zůstává stejný: tedy využít nativních vlastností a neefektivit DEX burz, aukčního systému poplatků na settlement vrstvě a síťových latencí k bezrizikovému skalpování obchodů ostatních uživatelů a manipulaci s cenou tokenů.
Problém není zcela nový, již v roce 2019 na toto téma vyšla velmi zajímavá práce Flash Boys 2.0: Frontrunning, Transaction Reordering, and Consensus Instability in Decentralized Exchanges od kolektivu výzkumníků z Cornell Tech. Jak to tak ale bývá, musela se nejprve situace v praxi patřičně vyhrotit, aby došla zaslouženého docenění. Toho se jí ale nakonec dostalo ve vrchovaté míře a ve studii ustanovený termín MEV (miner extracted value) je dnes velmi často skloňovaným pojmem nejen ve světě decentralizovaných financí.
V tradičním konceptu high frequency obchodování (HFT), tak, jak jej popisuje Michael Lewis ve své knize Flash Boys, tkvěl hlavní princip HFT strategie ve zneužívání síťových latencí mezi odesláním obchodního příkazu a jeho příchodem na burzu. První HFT firmy využívaly prudký rozvoj optických přípojek a konzervatismus tradičních participantů finančních trhů. Zatímco nic netušící obchodník odesílal příkaz k nákupu cenného papíru, optickými kabely napojený počítač HFT firmy zaregistroval stejný pokyn o milisekundy dříve než burza, dané aktivum nakoupil a prodal jej obchodníkovi sám, jenže již za nepatrně vyšší cenu. V principu tedy šlo o zneužívání informační asymetrie, protože high frequency trader získal informaci díky technologické výhodě dříve než ostatní účastníci trhu a mohl si dovolit sázet na jistotu, protože svůj obchod prováděl až v reakci na právě vyvolanou poptávku.
To již dnes prakticky díky regulaci trhu a technickým opatřením na straně burz není možné. HFT si ale přesto našlo cestu, jak dále těžit z omezení párovacích algoritmů, a bylo jen otázkou času, kdy podobné skalpovací techniky dorazí i do světa decentralizovaného blockchainu. Pro uživatele decentralizovaných burz se jako systémová Achillova pata ukázal aukční systém transakčních poplatků v podkladovém (v daném případě hlavně ethereovém) blockchainu.
Arbitrážní boti na blockchainu využívají především jednoduchého faktu, že při řazení do bloku vyhrává u Etherea podobně jako v Bitcoinu ta transakce (zde spíš smartcontract), která v mempoolu nabídne vyšší transakční poplatek. V praxi tak arbitrážní bot sleduje transakce v mempoolu a v případě, že narazí na vhodnou oběť, danou transakci předběhne. Uživatel, který zadal na DEX burze příkaz k nákupu, pak koupí v důsledku dráž, čímž cenu tokenu vyžene ještě o něco výše, a to je již signál pro arbitrážního robota k ziskovému prodeji. Robot tak bez většího rizika vytěžil přidanou hodnotu vytvořenou nakupujícím uživatelem a stačila mu k tomu maličkost – znalost jednoduché magie přednostního obchodování. Tedy potud teorie, praxe je přeci jen o něco složitější.
Celý mechanismus stojí na předpokladu, že se miner rozhoduje čistě ekonomicky, tedy že upřednostní transakci čistě na základě velikosti fee, není sám „front-runnerem“ (nezneužívá stejné mechaniky, případně back-runningu nebo sandwichingu) a že stejný arbitrážní nápad nemá kritická masa dalších uživatelů.
Jakou mají mineři motivaci na této hře aktivně participovat?
Představme si situaci, kdy větší množství robotů, kteří v mempoolu pátrají po arbitrážních transakcích (případně lending likvidacích a podobně), které chtějí skalpovat, narazí na stejnou oběť. V takovém případě dojde k tomu, že se jednotliví front-runneři vzájemně přeplácejí ve snaze nárokovat si transakci pro sebe a cena za gas v síti stoupá do astronomických výšin.
Pokud je robot dobře napsán, měl by se v přeplácení zastavit v okamžiku, kdy cena transakčního poplatku dosáhne hodnoty celé arbitrážní příležitosti, jinak svého majitele brzy zruinuje. Jinými slovy, pokud bude potenciální zisk z arbitráže 10 tisíc dolarů, měl by se bot zastavit na hodnotě transakčního poplatku 9999 dolarů s tím, že stále bez rizika vydělá dolar. Jak ale říká jedno staré přísloví, když se dva perou, třetí se směje.
Tím třetím je v daném případě sám miner, protože když o extrakci přidané hodnoty stejné transakce bojuje dostatek arbitrážních botů, kteří se přeplácejí ve velikosti transakčního poplatku, ve výsledku celá přidaná hodnota arbitráže skončí právě v kapse minera v podobě transakčního poplatku, a to bez toho, že by sám nějak aktivně riskoval. Mineři zde mohou těžit ze svého práva transakce, které těží, řadit.
Tím se dostáváme k mechanismu, kterému se říká Miner Extractable Value (zkráceně MEV) a jenž je velkou osinou v zadnici obchodování na decentralizovaných burzách. Ten označuje celkovou hodnotu, kterou mohou mineři ze sítě extrahovat. Nepředstavuje tedy jen optimalizované „konvenční“ zisky z transakčních poplatků a odměny za blok, ale také ty poněkud méně konvenční plynoucí z přeskupování nebo vkládání, či naopak cenzury transakcí v rámci bloku, který miner produkuje.
Minerům nic nebrání stávat se také front-runnery, a je to dokonce z ekonomického úhlu pohledu nejracionálnější rozhodnutí. Mohou například pozdržet velký nákupní příkaz, zadat příkaz vlastní a následně zařadit původní transakci. Předběhnutím nakoupí za výhodnější cenu a rovnou prodají se ziskem původnímu zájemci. Pokud část těžařů začne na frontrunningu sama participovat, získává náskok nejen před ostatními front-runnery, ale také před minery, kteří stejné výhody nevyužívají, a ztrácejí tak oproti ostatním významnou část MEV zisku. To by v důsledku mělo vést k jejich postupnému oslabování a časem nejspíš úplné eliminaci ze hry a postupné centralizaci těžebního (nebo později stakingového) ekosystému.
Začínají se již mračna trhat?
V případě Lewisových Flash boys se stala první vlaštovkou naděje proti praktikám front-runnerů v podobě HFT traderů burza IEX, která jako první začala pracovat na eliminaci neférových výhod HFT obchodníků. Její ve své době revoluční inovací bylo 61 km optického vlákna, které spojovalo okolní svět s trading enginem burzy. Zdánlivě nesmyslně dlouhý kabel způsoboval zpětné zpoždění 0,0007 sekundy, čímž eliminoval některé výhody využívané vysokofrekvenčními obchodníky.
Ve světě veřejného blockchainu podobné řešení nemáme, to ale neznamená, že se celým problémem MEV a omezováním jeho dopadů nikdo nezabývá. R&D organizace Flashbots zaštítěná kapitálem investiční společnosti Paradigm již nějakou dobu pracuje na postupné eliminaci negativních efektů, které z MEV pramení, například narovnáváním arbitrážních příležitostí. O něco podobného se pokouší také protokol ArcherDAO, který pro minery maximalizuje extrakci MEV příležitostí a snaží se tak porazit arbitrážní boty v jejich vlastní hře.
26. května letošního roku byla také spuštěna experimentální burza mistX, která využívá další technologii od Flashbots, tzv. Flashbots bundles. Ta umožňuje posílat na blockchain obchodní příkazy v balíku dalších transakcí. Přináší hned dvě výhody: za všechny transakce se platí jen jeden poplatek a díky povaze balíku se zároveň transakce schová před mempool skenujícím botem.
DeFi sektor pochopitelně trápí i jiné technologické potíže než jen MEV a nájezdy arbitrážních botů, to je už ale zase úplně jiný příběh.
ČLÁNKY DO MAILU