Dumasův román patří neodmyslitelně k mému dětství. Četl jsem ho nejprve v krásné úpravě pro děti a mládež, později i ve vydání pro dospělé čtenáře. Viděl jsem několik filmových adaptací a vždy jsem se bavil, pokaždé se mi to líbilo. Protože šlo o čest, spravedlnost, hrdinství, dobrodružství, lásku mezi lidmi i lásku k vlasti, k sladké Francii. Dokonce jsem měl příležitost si zahrát v Rychmanově verzi (1983) drobnou roličku – muže s pulpitem. Tohle zpracování bylo takové mile nezvalovské.
Je otázka, proč je nutné vytvářet ne příliš kvalitní remake k něčemu, co se již dříve podařilo udělat skvěle. Ale dělá se to. Snad že to někomu přinese peníze, někdo si na tom udělá ostruhy – i když nevalné. Je to tak v případě těchto Tří mušketýrů, stejně jako v případě nedávné nové česko-televizní verze Jana Husa. I když mušketýři jsou na neskonale vyšší profesionální úrovni v mnoha aspektech. Srovnání je na místě, protože oba seriály se natáčely v Čechách, v obou případech jde o středověké látky (někdo možná poznamená, že Hus vznikl na základě historických skutečností, a já dodám: a též na základě nečtivého, nudného románu paní Kantůrkové, která si ty historické události po své libovůli uzpůsobila k obrazu svému), na obou se podíleli Češi, produkce obou šetřily, oba měly závažné nedostatky, pokud jde o literární přípravu.
Paní Spáčilová napsala vtipně a celkem trefně, že seriál Tři mušketýři je britskou pomstou Francii.
Co je na seriálu pozitivní? Hezké, kvalitně sestřihané záběry. Většinou dobře natočené rvačky (jen někdy je vidět, že rána nedopadla), šermířské souboje, honičky na koních i pěšky. Poměrně slušné kostýmy (jakkoliv možná neodpovídají době – ale jde o “pohádku”). Dosti velké množství komparsu zvyšující věrohodnost. Omezené množství dialogů, což seriál mírně přibližuje k filmovému vyprávění.
Co je na seriálu negativní? Toho je poměrně o dost víc. Královna zde není krasavice, není na vrcholu své krásy, jak by dle románu být měla (i když herečka osobně možná ano), spíše je to šeredka. Paní Bonaciexová také zrovna nekvete krásou, připomíná vesnickou buchtu. Milady svým zjevem ani projevem nemůže nikoho pobláznit, není v ní sebeméně podmanivého. Mušketýři v sobě nemají nic charismatického. Prostě jsou to vojáci plnící příkazy a nepříliš se zmáhající na vlastní myšlenky. Kardinál nemá v sobě nic ďábelského. Král působí pouze nahlouple. Herecké výkony jsou fádní, nudné.
Dramaturgie neexistuje a scénář je mnohdy nelogický. Např. Athos hovoří o tom, že dal před pěti lety oběsit svou manželku (což se nepovedlo) a potom žil pět let v samotě na svém panství. Záhadou se v tom okamžiku stává, kdy se tedy stal mušketýrem.
Nejprve mi bylo divné, proč je Porthos černoch. (Možná, že ho chtěli tvůrci ztotožňovat s Dumasem, který měl kreolské předky a vyznačoval se černošskými rysy. To ale sám veliký vypravěč nechtěl. Jinak by to v románu napsal, nějak naznačil.) Pochopil jsem to, když v jednom díle šlo o otrokářství a o to, jak je tento systém a jeden takový malý otrokář špatný a podlý. Porthose to rozčiluje o to víc, že pochází z rodiny otroků. Tyto multikulturalistické prvky působí ve zpracování klasického díla naprosto nesmyslně. Ale je možné, že tvůrci se nám “nenápadně” snaží vnutit myšlenku, jak úžasné je, že dnes proudí do Evropy imigranti po desetitisících. Jistěže byl seriál natočen ještě před současnou imigrantskou krizí. Ale přesto již tehdy byl multikulti systém v rozmachu a mnoho přistěhovalců už zvyšovalo kriminalitu v celé řadě evropských států v násobcích.
Odvážím se tvrdit, že kdyby Alexandre Dumas starší žil a měl stále svou poněkud zuřivou, vznětlivou povahu, vnikl by na natáčení tohoto seriálu a vyřídil si to s tvůrci pěstmi, bičem, rákoskou, kordem, ba možná i pistolí. Zasloužili by minimálně pořádný výprask.
