Hlavní navigace

Umíme se kamarádit?

Michal Černý

Ač se to někomu může zdát překvapivé, smysl Internetu se podle všeho postupně přesouvá od zpřístupňování informací ke zpřístupňování přátel. To, co je označováno jako social utilities či komunitní weby, nabývá masově na oblibě a leckomu nedá spát otázka - proč?

Michal Černý - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Dříve než si na ni odpovíme, je potřeba zmapovat (či zmanipulovat) situaci. Pro získání dat použiji svoji oblíbenou Alexu: o šesté a sedmé místo ve světových statistikách se přetahují staří známí MySpace a Facebook, v první desítce jsou ještě Hi5 a Orkut. Ani český Internet není ochuzen o podobně zaměřené stránky – mezi nejnavštěvovanější české stránky patří Lidé.cz či Libimseti.cz. Vypadá to, že Češi tento trend dokázali zachytit …

Pokud vás (tak jako mne) zajímá, jaký je vlastně smysl těchto projektů, dovolím si předložit citaci definice Orkutu (myslím, že to lze generalizovat na většinu social utilities; text přímo z webu Orkut):

Orkut is an online community designed to make your social life more active and stimulating. orkut's social network can help you maintain existing relationships with pictures and messages and establish new ones by reaching out to people that you have never met before. Orkut makes it easy to find people who share your hobbies and interests, look for romantic connections or establish new business contacts…

Omlouvám se za tak dlouhý text v cizím jazyce, ale přeložit toto je bezmála nemožné, neboť bych byl napaden, že zesměšňuji uživatele a projekty tohoto typu. Tváří tvář virtuální realitě imaginárních přátelství se musíme vrátit k naší otázce – co vede milióny lidí k tomu, aby dobrovolně a rádi s pocitem uspokojení trávili v době, kdy čas jsou peníze, mnoho hodit týdně na těchto a podobných webech?

Dle mého skromného soudu je otázka jasná: umíme se kamarádit a přátelit s reálnými lidmi? On totiž život s online přáteli je mnohem jednodušší – když nám „lezou krkem“, jednoduše se přepneme offline, než něco napíšeme, mnohdy vychladnou emoce, nevidíme nepříjemné vlastnosti toho druhého…

Osobně nemám nic proti social utilities, pokud se na nich nachází lidé s běžnými sociálními reálnými vazbami, nemám nic proti čtvrtečnímu e-kamarádovi, se kterým probírám uplynulé kolo extraligy či politickou situaci na Blízkém východě. Dokonce nemám nic ani proti serveru Spolužáci, kde se schází lidé, kteří se znají, nenávidí a milují zcela reálně.

Marcom

Problém nastává, pokud nedokáži rozlišovat mezi e-kamarádem (kterého jsem nikdy neviděl, nevím o něm nic, a to, co o sobě říká, není s velkou pravděpodobností pravda) a kamarádem skutečným. Na těchto projektech není nic špatného, neboť jejich služby slouží pro zábavu a komunikaci, a nemůžeme po nich chtít, aby eliminovaly uživatele, pro které se jejich existence stává patologickou záležitostí (ostatně jak by to dělali). Jediné co můžeme chtít, je, abychom se takovými uživateli nestali my sami.

Ještě poslední poznámka, snad ani ne kompletní. Všimněme si, že snad všechny inovativní progresivní servery vsází na strategii tvorby komunit (Google a Orkut, Last.fm je pro muzikanty, Pageflakes pro home page, …) a vypadá to, že se této módě daří. Zamyslet se však můžeme nad tím, zda všichni uživatelé o komunitní projekty stojí, popřípadě co je nahradí. Zatím to však vypadá, že se žádná revoluce směrem k individualismu na internetu nechystá. Největší změny lze tedy očekávat v tom, co a jakým způsobem budeme o sobě sdělovat. Mně by se celkem zamlouvaly služby stojící na umění (například Poeta.cz či Písmák), neboť ty sdělí o jednotlivých uživatelích více, než jen často smyšleně vyplněný dotazník a retušovaná fotografie.

Našli jste v článku chybu?