Společnost Honeywell má v Brně už kolem dvou tisíc zaměstnanců. Zhruba tři stovky z nich se věnují leteckému průmyslu a stojí za zajímavými projekty – třeba za aplikací pro piloty, kteří mohou na tabletech v reálném čase sledovat počasí a další údaje. Příchod moderních technologií postavených na konektivitě nyní bude chtít Honeywell podpořit systémem, který do letadel dostane vysokorychlostní internet.
Ten se teď dostává na trh a jeho první komerční implementaci chystá společnost Air Canada. Velkou a zásadní část práce na něm odvedli právě inženýři v Brně. Na projektu jich pracovalo kolem třiceti, což tvoří asi dvacet procent z celkového počtu globálního týmu. „Dělali jsme zejména na celkové architektuře a systémech testování,“ říká pro Lupu v brněnské laboratoři jeden z manažerů projektu Jiří Nykodým.
Hotový systém se jmenuje JetWave a v Honeywellu na něm dělali zhruba tři a půl roku, přičemž posledního půl roku (zhruba 180 hodin) probíhaly testy přímo v letounu Boeing 757, který společnost pro podobné účely vlastní. Dodavateli hardwarových prvků pro testy byli i čeští výrobci. Výsledný produkt už získal potřebné certifikace pro finální ostrý provoz.
Padesát megabitů v letadle
JetWave umožní připojit letadlo během letu k internetu o rychlosti až 50 Mb/s. Oproti současným technologiím, se kterými už je možné se nějakou dobu setkat (více v článku se zkušenostmi,) jde o výrazné navýšení.
Honeywell slibuje, že toto připojení bude vhodné i pro bezproblémové sledování streamovaného videa či hudby, VoIP komunikaci, sociální sítě, HD televizi přes DVB-S2 a další datově náročné služby.
Stále tu samozřejmě jsou problémy s odezvou, která při komunikaci mezi letadlem, satelitem a zemí jde do stovek milisekund. „Data umíme poskládat tak, aby uživatel dostal plynulou službu a ne například pouze sekaný obraz. Sice je zde zpoždění, ale zážitek je plynulý,“ věří Nykodým.
JetWave data optimalizuje už na úrovni lokální sítě v letadle, ovšem to, jak přesně se s nimi pracuje a jaké techniky jsou využívány, Honeywell prozradit nechce. Pro lokální bezdrátovou síť se využívá tradiční frekvence, vše běží na 802.11g. Jeden Boeing 757 lze kompletně pokrýt zhruba třemi vysílači, které Honeywell v rámci systému dodává.
Další součástí balení je externí anténa, nebo ještě lépe takzvané anténní pole. Je k dispozici ve dvou variantách – model do větších letadel váží kolem 45 kilogramů, pro soukromé tryskáče pak asi pět kilogramů. Tato pole mají dvě otočné osy a přidělávají se buďto do „ocasu“ letounu, nebo na horní část trupu.
Kvůli aerodynamice samozřejmě nejde o nějakou „vykukující“ část, vše je integrováno pod plášť. I tak je zde ale vidět mírné navýšení a pracuje se se vztlakem. Anténní pole komunikuje na vzdálenost 35 až 40 tisíc kilometrů se satelitem na frekvenci 30 GHz. Trik je v tom pole přesně směřovat na satelit během pohybu letadla. K tomu přístroj získává data z leteckého IRS systému. Anténa má zároveň vlastní poziční systém a její směřování je upravováno v řádu milisekund.
Na nějakou dobu dost
To, jak aerolinky vysokorychlostní internet v praxi využijí, bude záležet na nich a jejich obchodních modelech. Systém je možné konfigurovat, takže lze například nastavit datové limity (FUP), maximální rychlost pro jednoho uživatele a podobně. K dispozici je také oddělená síť pro personál letadla.
Podle Honeywellu se každopádně prozatím zdá, že 50 Mb/s bude muset na nějakou dobu stačit. „Dostáváme se k limitům fyziky,“ říká Nykodým. Nasazování do praxe se ale ještě pořádně nerozběhlo, takže jsme ještě na začátku.
Letadlo se skrze JetWave připojuje k síti Global Xpress (Ka band) od společnosti Inmarsat. Ta má v současné době téměř kompletní pokrytí zeměkoule, vyjma polárních oblastí. JetWave by podle slibů měl nabízet stabilní připojení – k menším výpadkům dochází pouze v případě, že se systém přepojuje na jinou družici. Global Express využívá tři, nemělo by to tedy být tak často.
Vývojáři z Brna na systému údajně pracovali kolem stovky tisíc hodin a vyvinuli zhruba stovku řídicích, vývojových a integračních systémů. Testování mohlo probíhat i v laboratorních podmínkách – v Brně ve Slatině dokáží simulovat prostředí letu a JetWave posílat informace v reálném čase tak, aby se soustava chovala jako v praxi. „Umíme simulovat celou satelitní síť,“ ukazuje Nykodým.
Součástí celého systému je celkem pět „krabiček“ – vedle již zmiňovaných je to také převodník frekvencí a takzvaný ModMan, tedy modem manager. To je v podstatě počítač, který vše řídí a který lze přes 15 gigabitových a stomegabitových konektorů (Quadrax, nikoliv RJ-45, ty se pro využití v letadle nehodí) propojit s dalšími systémy na palubě. K hardwaru se připojuje i vzduchový systém letadla pro potřebné chlazení. Ke zprovoznění je třeba řádně upevnit zhruba 200 metrů kabelů.
A co bude dál? Honeywell na Moravě pracuje na dalších věcech, ještě o nich ale mluvit nechce. Dělá se ale také na vesmírných projektech, mimo jiné s Evropskou vesmírnou agenturou.
