V Česku se nad tím nikdo nezamýšlí, ale ve Spojených státech je to velké politické téma. Už téměř 16 let většina Američanů na účtech za internetové připojení marně hledá položku daň. Zatímco v Česku odtéká z poplatků za připojení k Internetu 21 % do státního rozpočtu, v zámoří takové zdanění ve většině států vylučuje speciální zákon schválený v roce 1998 za doby prezidentování Billa Clintona. Členové Kongresu tehdy normu přijali „ve snaze podpořit a uchovat komerční, vzdělávací a informační potenciál Internetu“.
Ve skutečnosti se zákon nevztahuje na všechny státy. V rámci politického kompromisu si už v roce 1998 deset států vymohlo výjimku – Hawai, New Hampshire, Nové Mexiko, Severní Dakota, Jižní Dakota, Ohio, Tennessee, Texas, Washington a Wisconsin. Dnes už se zákon nevztahuje pouze na sedm států, postupně z výjimky vypadly Tennessee, Washington a New Hampshire.
Původně mělo daňové moratorium, které federální vládě, ale i státním a lokálním vládám zakazuje danit přístup k Internetu, platit jen tři roky. Nakonec zůstalo v platnosti dodnes. Politici se totiž zatím pokaždé shodli na jeho prodloužení. Naposledy schválili sedmileté moratorium 1. listopadu 2007.
Volby a prodloužení moratoria
Není snad třeba zdůrazňovat, že zákon a jeho následné dodatky se těší u obyvatel Spojených států velké oblibě (v menší oblibě ho mají jednotlivé státy, které přicházejí o potenciální daňové výnosy). Američané totiž správně tuší, že pokud by přestal platit, znamenalo by to pro ně jistojistě zdražení poplatků za Internet.
Navíc by to vedlo k zajímavé situaci, kdy by kvalitativně shodné internetové přípojky u jednoho telekomunikačního operátora měly díky rozdílným sazbám daně v jednotlivých státech odlišnou cenu.
Pro prodloužení platnosti moratoria je letos mimořádně příznivá doba. To dosud platné totiž vyprší jen tři dny před volbami do Kongresu, ve kterých voliči obmění kompletní složení Sněmovny reprezentantů a třetinu senátorů. A vzhledem k tomu, že politici nejsou sebevrazi, schválila před dvěma týdny Sněmovna reprezentantů návrh zákona, který je ještě silnější než všechny předchozí. Zatímco dosud byly vždy přijímány časově omezené zákazy, tentokrát se politici rozhodli vyjmout internetové připojení ze spárů daní napořád.
Výpadky příjmů kvůli oblibě Skypu a Facebooku
Jenže každá mince má dvě strany. Pokud by zákon úspěšně prošel celým legislativním procesem a vstoupil v platnost, musely by se jednotlivé státy definitivně vzdát myšlenky na zdanění internetového připojení. A to by do budoucna mohlo znamenat ještě větší výpadky příjmů než dosud.
Podle Leichtman Research Group mělo sedm největších kabelových a telefonních operátorů ve Spojených státech (kteří drží dohromady tržní podíl 93 %) v prvním čtvrtletí letošního roku 85,5 milionů zákazníků na službách vysokorychlostního přístupu k Internetu. Jen za první čtvrtletí jich přibylo 1,2 milionu, což představuje meziroční nárůst o 105 %.
Průměrná měsíční útrata za vysokorychlostní internetové připojení ve Spojených státech činí 40 dolarů. Analýza think-thanku Center on Budget and Policy Priorities (PDF, 434 kB), organizace, která dlouhodobě moratorium kritizuje, tvrdí, že státy kvůli němu jen v roce 2012 přišly na daních o 6,5 miliardy dolarů.
Jedná se pochopitelně pouze o teoretický příjem. Jenže realita ukazuje, že právě zdaněním internetového připojení by si mohly státy kompenzovat pokles příjmů z jiných telekomunikačních služeb. Stejně jako kdekoli jinde ve vyspělém světě, i ve Spojených státech je v posledních letech patrný výrazný pokles počtu pevných linek.
Zatímco dříve si mohly státy kompenzovat pokles daňových příjmů z pevných linek rostoucími příjmy z mobilního volání a SMS zpráv, s rozvojem internetových komunikačních služeb jako je Skype, Twitter, Facebook se přesunou účty mobilních operátorů od volání a SMS k internetovému připojení. A to pro státy z hlediska daňového výnosu není pochopitelně dobrá zpráva.
Přílepek „made in USA“
Nelze se tak příliš divit tomu, že v Senátu, který bude návrh zákona nyní projednávat, se objevil nápad, jak napjatým státním rozpočtům díky Internetu přilepšit. Skupina v čele s demokratickým senátorem Dickem Durbinem chce totiž spojit schválení návrhu ze Sněmovny reprezentantů s jinou normou, o jejíž prosazení se někteří politici snaží již několik let.
Souvislosti:
Durbin a další demokratičtí ale i republikánští senátoři chtějí k prosazení svých zájmů využít metodu, která si vydobyla nechvalnou proslulost i v českém parlamentu.
Navrhovaný přílepek by měl umožnit státům, aby po internetových prodejcích vyžadovaly výběr tzv. sales tax (daň z obratu). Nejde jen o běžnou obchodní válku mezi obchodními řetězci a internetovými prodejci a jejich lobbisty v Senátu, ale o rozdílný systém výběru daní z prodávaného zboží. Zatímco obchodník z kamenného krámu musí v USA odvádět sales tax vždy, pokud je v daném státu na prodej zboží uvalena, internetovým prodejcům tato povinnost vzniká pouze v okamžiku, kdy mají v daném státu kamennou pobočku (nemusí jít přímo o prodejnu, ale třeba jen o sklad).
Ve Spojených státech, stejně jako v Česku, musejí obchodníci odvádět státu daň z prodaného zboží či služeb. V Česku tuto daň nazýváme daní z přidané hodnoty (DPH). Ve Spojených státech se jedná o sales tax (daň z obratu), která se ovšem od klasické DPH liší. Sales tax se v současné době vybírá v 45 státech unie a ve Washington, D.C.
Výše sales tax je ale v jednotlivých státech různá. Kromě toho je výsledná sales tax součtem státní a lokální sazby daně. Systém je navíc komplikovaný v tom, že v některých státech existují rozdílné sazby pro různé druhy zboží (např. nižší sazba na potraviny atp.). Více se o komplikovaném systému dozvíte v samostatném článku.
Hodnoty sales tax v jednotlivých státech (součet státní a průměrné lokální sales tax)
Jde přitom již o několikátý neúspěšný pokus, jak federální normu, která by umožnila zdanit veškeré nákupy v e-shopech, protlačit Kongresem. Naposledy loni prošel Senátem Marketplace Fainess Act of 2013, který státním vládám dával potřebné pravomoci. Zákon ale následně narazil ve Sněmovně reprezentantů, jejíž členové ho poslali k ledu.
Zejména Republikáni se shodli s kritiky zákona, kteří poukazovali na komplikace, které by způsobil zejména menším internetovým obchodníkům. Všichni provozovatelé e-shopů by totiž museli ve svých účetních systémech zohlednit více než 50 různých daňových systémů.
Durbinova skupina se nyní snaží využít skutečnosti, že se rychle blíží konec platnosti daňového moratoria na internetové připojení. Pokud by se jim v Senátu podařilo prosadit k normě zmiňovaný přílepek (nazdory odporu některých senátorů, například Rona Wydena, předsedy vlivného finančního výboru a autora původního zákona o daňovém moratoriu), svým kolegům ve Sněmovně reprezentantů by tak značně zkomplikovali situaci.
Dá se totiž předpokládat, že poslanci od minulého roku na Marketplace Fainess Act nezměnili názor a měli by s takovým zákonem problém. Jenže pokud by legislativní splácaninu neschválili, reálně by hrozilo, že přestane platit i moratorium.
