Znáte projekt Veřejný internet? Už přes osm měsíců relativně v tichosti sídlí na adrese www.verejnyinternet.cz, aby shromažďoval a poskytoval informace o místech veřejného přístupu k Internetu. Dubnový rozjezd serveru Verejnyinternet.cz, který je společným počinem ministerstva informatiky (MI), ministerstva školství (MŠMT) a sdružení BMI, jež je známo především březnovým měsícem Internetu, jsme sledovali ve článku Verejnyinternet.cz: podivný start užitečného projektu.
Doba hájení je pryč, a dnes tedy přichází čas na zhodnocení působení Veřejného internetu, míry užitečnosti a jmenování negativ a pozitiv. Toho posledního bohužel příliš nebude…
Jak to začalo
Na počátku je třeba férově říci, že Veřejný internet není pouze špatným rozmarem českých ministerstev, který by vznikl z potřeby vykázat činnost a utratit peníze daňových poplatníků. MŠMT dostalo na základě usnesení vlády k tzv. druhé etapě Státní informační politiky ve vzdělávání úkol zmapovat místa s veřejně přístupnou ICT infrastrukturou a projektu se ujalo společně s BMI sdružením.
Ve stejné době bylo MI uloženo pro potřeby programu Evropské unie eEurope 2005 monitorovat počet veřejně přístupných míst s připojením na Internet. Slovo dalo slovo a obě aktivity se spojily v databázi Veřejný internet, do které poskytovatelé měli registrovat svá zařízení (míní se tím jakékoliv místo, umožňující veřejnosti přístup k Internetu, a to zdarma nebo za úplatu), za což se jim dostává samolepky s logem Veřejný internet.
MI zajistilo vytvoření databáze a financovalo technický provoz, MŠMT objednalo u BMI sdružení výrobu loga, tisk samolepek a jejich distribuci poskytovatelům, kteří se do aplikace zaregistrovali. V srpnu byl Veřejný Internet integrován do Portálu veřejné správy.
Můžeme se samozřejmě ptát a polemizovat, nakolik je užitečné a potřebné evidovat místa, na nichž se může občan připojit k Internetu. Pokud ale toto zadání přišlo ministerstvům z vyšších míst, pak je veřejné webové řešení vtipné v kladném slova smyslu. Otázkou pouze zůstává, jaká je jeho realizace.
Úspěšnost projektu
Ke druhému prosinci databáze nabízela 1151 zařízení, z toho 952 knihoven, 85 internetových kaváren, 50 infocenter, 13 prodejen, 13 obecních úřadů, deset restaurací a hotelů, deset vzdělávacích zařízení, šest městských úřadů a 12 jiných zařízení. Tempo růstu údajů v databázi je zřejmé, ale vzhledem k širokému okruhu připojení na Veřejném internetu si dokáži představit i vyšší číslo než průměrně čtrnáct desítek přidaných záznamů měsíčně (a tři denně). Zvláště když knihovny jsou automaticky registrovány ministerstvem podle Projektu internetizace knihoven (viz dále).
Kvantita poskytovatelů závisí samozřejmě na jejich aktivitě a povědomosti veřejnosti. Propagaci Veřejného internetu má na starosti MŠMT. Zmínka v médiích o něm padla při závěrečné konferenci projektu Březen – měsíc Internetu. Jinak si troufám tvrdit, že existence Veřejného internetu je poměrně dobře „utajena“.
| Hledáte místa, kde se můžete připojit bezdrátově k Internetu? Zkuste naši databázi WiFi hotspotů na Lupě. |
Návštěvnost a financování
Statistiky návštěvnosti totiž nejsou omračující. Podle interních čísel MI zavítalo na web Veřejného internetu v červnu 214 unikátních návštěvníků, červenci 327, srpnu 575, září 905 a v říjnu 1143. Podzimní růst návštěvnosti je sice patrný, ale průměrně 38 uživatelů denně v nejbohatším říjnu je pro stránky veřejných institucí poměrně málo. Návštěvníky na web navíc přivádí Portál státní správy, který v detailu obcí nabízí odkaz Nejbližší místa veřejného přístupu k Internetu.
Detailní informace o financování neznáme. MI hradilo technickou část projektu částkou 105.000 korun. Kolik stojí daňové poplatníky další provoz a údajná propagace, kterou mělo na starosti MŠMT, můžeme jen odhadovat. Tiskové oddělení tohoto úřadu náš e-mailový dotaz úplně ignorovalo. BMI je financováno za každý zaregistrovaný subjekt, kterému poslalo samolepku. Na konkrétní částku se zeptat můžete, ale smlouva mi neumožňuje ji sdělit,
říká Jaroslav Winter z BMI sdružení, a přiznává: Podcenili jsme pracnost, která je s provozem spojena. Kdybychom ji odhadli správně, velmi bychom se rozmýšleli, zda na stanovené podmínky přistoupit.
Další problémy
Nízkou aktivitu poskytovatelů a nezájem občanů o tuto službu bychom mohli Veřejnému internetu prominout, pokud by žila. Spíše to ale vypadá, že ministerstva přišla s dobrým nápadem, uvedla ho na webu v provoz, ale poté jej nechala osm měsíců ležet ladem. Neduhy, které jsme jmenovali v minulém článku na jaře, totiž přetrvávají.
Stále například není úplně vyřešeno a objasněno, co je přesně myšleno veřejným přístupem na Internet, tedy zda přístup WLAN (bezdrátová lokální síť vykrývající vnitřní prostor kavárny, restaurace, hotelu apod.) obsahuje i WWAN (stacionární připojení s pevnou anténou). Na náš dotaz MI odpovědělo, že definice má na mysli pouze WiFi, ale připravovaná úprava bude prý podrobnější; mimo jiné bude zavádět možnost registrace WiFi přístupového bodu…
Pro poskytovatele WWAN tato databáze není určena. Zde se registrují veřejnosti přístupná zařízení, kam může člověk přijít, když potřebuje na Internet. Tato místa je možné označit samolepkou Veřejný internet, která napovídá, co může člověk uvnitř očekávat,
říká dnes Jaroslav Winter z BMI sdružení.
Obsah webu se od poslední návštěvy Lupy rovněž nezměnil, na stránkách naleznete pouze tiskové zprávy a pár odstavců zprávy eEurope, mapující zřizování veřejných míst s Internetem v Evropě. Z hlediska uživatele jsou důležité možnosti vyhledávání.
Filtraci údajů databáze můžete provést podle názvu obce nebo PSČ, případně upřesnit podle druhu internetového místa (kavárna, knihovna, restaurace), otevírací doby, možnosti bezbariérového přístupu nebo ceny. Aplikace poté vyhledá objekty v okruhu 30 kilometrů; tento parametr nelze změnit, což relevanci výsledků nepřidává. Ve výsledcích se musíte řídit jen podle názvu a adresy poskytovatele, podrobnější orientace chybí, můžete tak narazit i na „testík BMI“. Citelně mi schází detailnější vyhledávání například podle názvu a způsobu připojení. Nejpodstatnější výtkou je pak skutečnost, že v terénu bez přístupu k Internetu mi tato bohulibá databáze nebude platná – o WAPu nebo informačním servisu pomocí SMS se ani neuvažuje.
Pokud jde o spolupráci s MI a MŠMT, jednání s nimi ve srovnání s komerční sférou je dosti zdlouhavé. Jakmile se však dospěje k dohodě, ta platí a spolupráce byla bezproblémová. BMI po vyhodnocení prvních zkušeností z provozu aplikace předložilo MI náměty na její úpravu a vylepšení. O nich však zatím nebylo rozhodnuto,
říká Jaroslav Winter z BMI sdružení.
Navrhované změny se týkají modifikace vyhledávání a rozšíření databáze o místa s bezdrátovým připojením k Internetu. Hlavní změna by měla umožňovat filtraci údajů i podle názvu obce a nejen PSČ a okresu.
Internetizace knihoven
Ukazatel počtu veřejných míst s přístupem k Internetu patří ke sledovaným parametrům, podle nichž posuzuje Evropská komise vyspělost informační společnosti v evropských zemích. S tím souvisí i Projekt internetizace knihoven (PIK), další počin MI.
Povinnost připojit všechna veřejná knihovnická zařízení vychází z knihovního zákona ministerstva kultury. Realizace úkolu začala v roce 2004, do konce roku bylo připojeno k Internetu s přenosovou kapacitou 64 kbit/s 730 knihoven. Připojení probíhalo v rámci dotačního programu Veřejné informační služby knihoven (VISK), konkrétně VISK3.
Od začátku tohoto roku probíhá pod záštitou MI Projekt internetizace knihoven. Konektivita je dodávána na základě Rámcové smlouvy s Českým Telecomem využitím Komunikační infrastruktury veřejné správy,
říká Klára Volná, tisková mluvčí MI.
Knihovny jsou připojovány k Internetu rychlostí 512/128 kbit/s s agregací 1:20. U knihoven připojených v minulém roce pomalejší linkou dojde podle lokálních možností k navýšení rychlosti. Do listopadu tohoto roku MI připojilo dalších 858 knihoven, celkový počet připojených subjektů tedy činí 1588.
V rámci PIK je přihlášeno 2576 knihoven z 6087, které v ČR fungují. 30. listopadu skončila uzávěrka pro přihlášení do třetí etapy PIK, v příštím roce budou vypsány další dvě. Konec projektu je naplánován na rok 2009.
MI hradí knihovnám z vlastní kapsy připojení tři roky. Náklady v roce 2004 činily 23 milionů korun, pro tento rok se odhadují na 50 milionů korun. Do září se utratilo 37 milionů korun.
Závěr
Knihovny zapojené do PIK by měly být automaticky registrovány do projektu Veřejný internet. Jelikož jich zde figuruje 952, dalších zhruba šest stovek chybí. I to je důvod, proč databáze Veřejný internet zůstává za očekáváním.
Je třeba ocenit, že se ministerstva nerozhodla sbírat seznamy míst s veřejným připojením k Internetu sobě do „šuplíku“, nýbrž s nimi vyrukovala na web, aby z nich měli teoreticky užitek i občané. Bohužel, zprovoznění webu bylo první a poslední akcí, po řečeném „a“ nenásledovalo „b“. Obávám se proto, že přínos pro uživatele je minimální. Ale kdo ví, třeba jsem měl jen příliš vysoká očekávání.
Má projekt Veřejný internet smysl?
