Projekt Verejnyinternet.cz vznikl díky spolupráci dvou ministerstev a organizace BMI, která pravidelně pořádá akce Březen – měsíc Internetu. Konkrétně ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) potřebovalo zmapovat místa s veřejně dostupnou počítačovou infrastrukturou pro účely vzdělávání a ministerstvo informatiky (MI) pro změnu musí pro účely statistiky sledovat indikátor „počet míst s veřejným přístupem k Internetu na 1000 obyvatel.“ BMI oslovené MŠMT navrhlo, aby obě ministerstva spolupracovala a řešila oba úkoly najednou. Díky tomu se zformoval projekt Veřejný Internet, který bude především mapovat místa s veřejným přístupem k Internetu, a také zjišťovat, zda tato místa nabízejí i školení v oblasti internetové či počítačové gramotnosti. Financování si rozdělila obě ministerstva, MI zaplatí vlastní aplikaci, MŠMT propagaci projektu.
Podívejme se ještě na to, co je přesně místo veřejného přístupu k Internetu (Public Internet Access Point – PIAP) dle stránek projektu: „Místo veřejného přístupu k Internetu je středisko umožňující veřejnosti přístup k Internetu. Může jít o veřejného anebo soukromého poskytovatele a přístup je zdarma či placený. Typickým představitelem jsou knihovny, informační střediska, internetové kavárny, veřejný přístup k Internetu nabízejí některé orgány veřejné správy, zařízení cestovního ruchu, školská zařízení. Na místě veřejného přístupu k Internetu nemusí být poskytován hardware (tj. počítače) potřebný k připojení k Internetu a takovým místem jsou i přístupové body k WLAN. Místo veřejného přístupu k Internetu se počítá jako jedno bez ohledu na počet počítačů dostupných v jedné lokalitě.“
V této definici (která je překladem definice z anglického originálu použitého v projektu eEurope) osobně vidím jeden potenciální zádrhel pro běžné uživatele. Zatímco u místa vybaveného počítači je poměrně jasné, jak a kdy je možné připojení využít, u přístupu k WLAN může kvůli vnímání nastat v ČR problém. I když WLAN je z principu bezdrátová lokální síť, řada uživatelů považuje tento termín za rovnocenný označení pro WWAN – bezdrátové rozlehlé sítě. To vyplývá z použití jedné technologie – WiFi. Ovšem i když základní technologie je shodná, pro uživatele jsou to diametrálně odlišné případy.
Zatímco WLAN přístupový bod je použit pro vykrytí určitého prostoru pro snadný přístup (kavárna, ulice, …) s mobilním počítačem podporujícím WiFi, u WWAN jsou přístupové body umístěny na střechách a určeny pro stacionární připojení s pevnou (zpravidla směrovou) anténou. Je určitým pravidlem, že vnitřní vykrytí je určeno právě pro uživatele s mobilním počítačem a vnější pro stacionární připojení, ovšem někdy je možné použít i venkovní připojení pro mobilní počítače – záleží, jak je přístupový bod konstruován, zda je viditelný z ulice a podobně.
… a kde je počítač?
Vlastní webové stránky projektu ještě podle slov Jaroslava Wintera z BMI nebyly ministerstvu informatiky předány, ovšem právě ukončení letošního „Března“ bylo využito ke spuštění a medializaci projektu. Proto je pravděpodobné, že výhrady bude možné ještě posoudit a zapracovat. Obsah stránek není příliš bohatý – nabízí vlastně jen výtah na téma veřejný přístup k Internetu ze zprávy eEurope s porovnáním ostatních přistupujících zemí do EU, vlastní databázi míst s přístupem k Internetu a velmi stručný popis.
Stránky nabízejí především možnost zadání přístupového bodu, tedy umístění, typ zařízení, jaké jsou otevírací hodiny, kolik počítačů je přístupných, zda je přístup za peníze nebo zdarma, zda je poskytováno i nějaké školení a podobně. Po registraci do systému následně provozovatel přístupového místa obdrží samolepku ve formátu A4, kterou může použít pro propagaci svého přístupového bodu.
Podle některých ze zadaných údajů lze následně vyhledávat. V současné době je v databázi dle BMI přes 200 záznamů, další čekají na schválení. Vyhledávání je ovšem v poměrně velkorysé podobě: když zadáme vyhledávání v Praze 1, jsou vypsány všechny body v okolí do 30 km, takže si můžeme zajet například do Velvar…
Osobně spatřuji největší potenciální problém dat v jejich nejednoznačnosti v okamžiku, kdy dojde na zmíněné bezdrátové přístupové body. Definice WLAN je podle mého poměrně jednoznačná, ovšem dá se předpokládat, že do databáze budou vkládat své přístupové body i poskytovatelé přístupu přes WWAN – a to bude pro potenciální uživatele zádrhel (ostatně toto zmatení pojmu podporuje i sám provozovatel databáze, který udává WLAN jako způsob připojení celého přístupového místa). V daný okamžik není databáze totiž nijak připravena na to, aby od sebe snadno a elegantně odlišovala vůbec to, zda na uživatele budou čekat připravené počítače, nebo jen WLAN access point (možná přes počet stanic = 0, ale to není právě elegantní, a jak interpretovat situaci, kdy někdo prostě tuto kolonku nevyplní vůbec?). Takže může nastat situace, že po nalezení libovolného PIAN uživatel na místě nenajde počítače, jen přístupový bod, a nebo když dorazí s notebookem a WiFi kartou, zjistí, že je možné připojení jen přes směrovou anténu instalovanou na střeše.
Druhý podstatný problém je, že je nutné se připojit k Internetu, abych si mohl najít připojení k Internetu. Neboli – když budu v situaci, kdy hledám nejbližší bod k připojení k Internetu, musím se nejprve k Internetu připojit, abych ho našel. Jednoduché vyhledávání přes mobilní telefon s WAPem by asi věci docela pomohlo.
Projekt Verejnyinternet.cz určitě může pomoci řadě uživatelů, ovšem jako u každé podobné databáze vše začíná a končí u dat. Počínaje tím, jak kvalitní data budou vkládána (a to může do velké míry ovlivnit provozovatel tím, co bude požadovat), přes to, jak budou interpretována (snadné rozlišení přípojných míst s PC a s WLAN přístupem, rozumné vyhledávání), až po to, jak kvalitně bude hlídána aktuálnost dat (například pravidelnou výzvou provozovatele veřejného místa k aktualizaci dat). Projekt Verejnyinternet.cz si jistě může najít řadu spokojených uživatelů, avšak záleží na tom, jak kvalitně bude veden.
ČLÁNKY DO MAILU