Ilustrace: Nenad Vitas
Důkaz místo slibů: podívejte se na tuto stránku (v angličtině). Jde o jedno z mnoha diskusních fór hráčů online megahry World of Warcraft. Důležité pro naši věc jsou komentáře („posty“) číslo tři a pět.
V postu tři „Noční elfský lovec Brion“ (level 57) píše (ve 3:29 ráno místního času), že všichni půjdou zabít nějakého Korraka. Pointa následuje v postu číslo pět, kde kněžka Faydra (level 59) nejdříve upozorňuje, že nyní je „OOC“ (tj. „Out of character“ – nepíše za svou postavu, ale za jejího hráče) a pak konstatuje: „Promiňte, že odvádím řeč od tématu fóra, ale: Brione – pokud nechceš, aby tvá matka věděla, že jsi ve 3:29 ráno vzhůru a sedíš u počítače – tak NEPIŠ do fóra, které čte. Načapala jsem tě. Máš zaracha.“
(Dále následuje pár legračních reakcí a detaily o Brionově potrestání.)
Myslím, že tato žertovná historka by se před pěti lety nemohla stát, respektive kdyby se stala, mluvilo by se o ní na CNN a na Nově. Dnes je skutečnost, že matka a syn hrají nezávisle na sobě tutéž online hru, zcela běžná (a humor spočívá jen v tom, že se takto sešli v jednom diskusním fóru).
A protože milióny lidí zcela běžně tráví značnou část svého života online, je logické, že se zde postupně objevuje většina neřestí a nepravostí, které se vyskytují v reálném světě.
Například v online hře Second Life se natolik rozmohla nevěra, že si drahé polovičky hráčů najímají soukromé detektivy, aby o ní získávali důkazy. Tedy přesně řečeno: skutečný člověk se prostřednictvím své virtuální postavy zaplete (virtuálně) s jinou virtuální postavou (aniž by věděl, kdo ji ovládá), zatímco skutečná drahá polovička onoho hráče najme skutečného soukromého detektiva, který se pomocí své virtuální postavy snaží získat důkazy (screenshoty?!) o oné virtuální nevěře. Nechápu proč, když jde o bezpečný cybersex…
A v Japonsku byl zatčen čínský student za to, že naprogramoval robota, který ovládal jeho postavičku ve hře Lineage 2 tak, aby běhala po virtuálním světě, vyhledávala hráče se vzácnými předměty, tloukla je a předměty jim kradla. Student pak tyto virtuální předměty prodával v online aukcích za skutečné peníze! V tomto případě mě docela zajímá, na základě jakého zákona byl onen student zatčen. Že by programování zabijáckých botů bylo v Japonsku něčím závažnějším než jen porušením zásad hry? Pokud ano, Japonci jsou opět o krok napřed.
Ve virtuálních světech to začíná fungovat skoro jako v reálných. Bezva. Jenom pozor na to, když se provozovatel hry najednou rozhodne změnit nějaká zásadní herní pravidla. Jak byste se v reálném světě vyrovnali s tím, kdybyste najednou nemohli zabíjet ty, které jste do té doby zabíjeli bez problémů?
ČLÁNKY DO MAILU