Na pochybnou praxi vydavatelství VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. (dále jen VLP) poukázali diskutující v diskusní skupině Mediální mrdky na serveru Okoun. Zde se objevilo několik příkladů článků, které VLP v Deníku zdrojovalo jako „zdroj: internet“. V redakci nás zaujalo, kdo je oním „internetem“ a po původcích textů jsme začali pátrat. Nejdříve jsme se domnívali, že takto vydavatel ozdrojoval například Wikipedii, kde by sice bylo nemilé neuvedení zdroje a věc by byla eticky problematická, právně ale by mohla být kvůli licenci Wikipedie v pořádku. Zákon ovšem uvedení autora vyžaduje. K našemu překvapení jsme zjistili, že články pocházejí z řady internetových serverů.
Když jsme mezi původci článků našli i server Měšec provozovaný vydavatelem Lupa.cz, bylo už snadné zjistit, že článek vyšel bez souhlasu majitele autorských práv. Podle šéfredaktora Měšce Dalibora Chvátala nebyl nikomu souhlas k převzetí článků udělen a i kdyby byl, podle podmínek pro přebírání našich redakčních článků do tištěných médií by musel být zdrojován serverem, kde vyšel a jménem autora článku. Uvedení jako „zdroj: internet“ by rozhodně nestačilo ani v případě našeho souhlasu.
Příkladem „zdroje internet“ může být následující článek, jenž byl vydán v regionálním Deníku 4.3.2009. Stejný článek ovšem vyšel na Motožurnálu Českého rozhlasu o více než rok dříve. Podle našich informací jeho převzetí do tisku Český rozhlas nepovolil. Hana Hikelová, ředitelka zpravodajských stanic Českého rozhlasu, jakékoliv svolení k vydání článků popírá: Vydavatelství VLP se na nás nikdy neobrátilo s žádostí o přebírání textů. V minulém týdnu jsme zjistili, že bez uvedení zdroje přebralo vydavatelství v poslední době minimálně 10 článků z našich webových stránek. Situaci řešíme s naším právním oddělením a tento týden se oficiálně obrátíme se stížností přímo na vydavatelství VLP.
![Deník - jak přežít cestování s dětma versus Motožurnál Českého rozhlasu. Deník - jak přežít cestování s dětma](https://i.iinfo.cz/urs/denik-motozurnal-preview-126380749716045.png)
Jak přežít cestování s dětmi? Článek vyšel v Deníku 4.3.2009. Na webu Českého rozhlasu 30.6.2008.
Stejně tak článek k vydání nepředala autorka článku Eva Kézrová: Samozřejmě mě nikdo o svolení k publikaci nepožádal, vůbec jsem netušila, že něco takového vyšlo, ale zřejmě právě na to vydavatelství VLP spoléhá.
A proč jsme se ptali ještě jí? Teoreticky by se totiž mohlo stát, že článek bez vědomí média, v němž vyšel poprvé, znovu autor nabídl jinému vydavatelství. To by jej v tomto případě vydalo v dobré víře. Ale také by jej v tomto případě zaplatilo a vydalo se jménem autora. To se v případě přebírání článků z VLP nestalo, přesto jsme se pro jistotu ptali vždy nejenom serveru, na němž článek vyšel, ale i autora.
V jiných případech je to taktéž jednoznačné. Stejným způsobem si „zdroj internet“ pro Deník vypůjčil články ze serveru Rodina.cz, jenže Jiří Pavlín, provozovatel serveru, nic o tom, že by článek povolil převzít, neví.
![Porovnání Rodina.cz a Plzeňský deník Porovnání Rodina.cz a Plzeňský deník](https://i.iinfo.cz/urs/plzenskydenik-rodina-preview-126330119590312.png)
Porovnání článku Deníku s článkem Každý začátek je těžký aneb jak připravit dítě na školní docházku z Rodina.cz (vydáno 3/2006)
Stejně tak Marie Krausová ze společnosti Home Deco SMP, a.s., která vydávala server (a časopis) Living, netušila, že z jejich serveru si VLP vypůjčilo další článek a vydalo jej před Vánoci 2009. Článek je datován 2003. Protože Living byl k 31.12. 2008 zastaven, nemohl jim nikdo dát povolení,
připomíná Marie Krausová.
![Living versus Deník Living versus Deník](https://i.iinfo.cz/urs/living-denik-preview-126381575194675.png)
Krása Vánoc původně vyšla na serveru Living.cz vydavatelství Sanoma v roce 2003. O šest let později je stále dobrá pro Deník.
Článkem o původu myrhy sladily Deníky předvánoční dobu ovšem s tím, že původně byl článek publikován o dva roky dříve na serveru Femina.cz. A tak by bylo možno pokračovat.Stovky článků
Mohlo by se zdát, že jde o ojedinělé případy. Bohužel nejde. Jde o čtyři konkrétní vyjádření od čtyř společností, které si nejsou vědomy, že by svolily k publikaci svého obsahu v Deníku vydávanému VLP. Pokud se podíváme do databáze Newtonu Mediasearch (placená databáze monitorující česká média), která umožňuje vyhledávat v databázi periodik, můžeme si vyhledat počty ozdrojování zdroj internet
Rok | Počet článků |
---|---|
2009 | 1119 |
2008 | 769 |
2007 | 964 |
2006 | 1032 |
2005 | 940 |
Zdroj: Newton MediaSearch 15.1.2010
K těmto číslům je třeba přistupovat s určitou rezervou vyplývající z charakteru Deníku. Ten je totiž vydáván ve více jak sedmdesáti regionálních mutací, kde velkou část obsahu dělá „globální obsah“ shodný pro celé vydání, další část pak obsah regionální. A tyto články se objevují vždy v globální verzi zpráv, tedy v řadě regionálních novin. I tak jsou ale podobně ozdrojovaných unikátních článků zhruba stovka ročně.
V minulých letech navíc nebyla situace tak nápadná. Ještě v roce 2007 se „zdroj internet“ používal především pro zahraniční bulvární zprávy, kde někdo z redaktorů zjevně přeložil, tedy „převzal“ zprávu o zahraniční celebritě ze zahraničního serveru. Druhou skupinou jsou informace přebrané z databází Pražské informační služby a jiných agentur o různých pamětihodnostech, svátcích a zvycích, kde vzhledem k hromadnému šíření takové informace různými oběžníky a databázemi je dnes zpětně obtížnější vypátrat původce zprávy. Od roku 2008 ale přebírání přitvrdilo. Už nejde o inspirované překlady, případně životopisná data vzatá z Internetu, ale rovnou slovo od slova odcitované články. V řadě případů i s chybkami ve jménech, nebo naopak s úpravami, kde je zřejmé, že redaktor Deníku dobře věděl, co dělá. Například ve článku věnovanému Schwarzenberské hrobce byl původně odkaz na zvukovou ukázku, protože vyšel na serveru Českého rozhlasu. Věta „Každý z nich skrývá zajímavý příběh, ale více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.“ se ovšem do článku v tištěných novinách nedostala, redaktor zřejmě pochopil, že tolik multimediality papír neskýtá. Ten, kdo článek editoval, tedy zřejmě musel vědět, že článek nebyl pro jeho médium určen.
![ČRo versus Deníky.cz ČRo versus Deníky.cz](https://i.iinfo.cz/urs/cro-denik-preview-126330435741456.png)
Český rozhlas po stopách Schwarzenberské hrobky vyrazil v dubnu 2006. V srpnu 2008 použil tentýž text Jindřichohradecký deník.
Problémy s ČTK
Situaci dokreslují problémy, které mělo VLP s Českou tiskovou kanceláří. V roce 2007 přestalo VLP odebírat zpravodajství od ČTK a po několik měsíců odebíralo zprávy od Aktuálně. Jenže ČTK si stěžovala, že mezi přebrané zprávy se dostávají i její zprávy, což nechce. Aktuálně.cz v srpnu 2007 podle svých slov spolupráci s VLP ukončilo a to zůstalo bez agenturních zpráv ČTK, tedy bez pohodlného přístupu k hotovému obsahu. Od té doby se zjevně zvyšuje počet článků přebíraných z Internetu kompletně a beze změn. To s sebou neslo problémy, protože někdy se podařilo „přebrat“ zprávu, která byla původně zprávou agenturní. A protože ČTK používání svých zpráv monitoruje, docházelo ke konfliktům. Ty nakonec vyvrcholily znovupodepsáním smlouvy o nákupu zpráv pro Internet i tisk, kterou s platností od letošního roku VLP a CTK podepsalo, čímž VLP předešlo žalobě ze strany ČTK. Příkladem podobných přehmatů může být agenturní zpráva publikovaná na Novinkách, která se ovšem opět dostala do Deníku.
![Novinky versus Deník](https://i.iinfo.cz/urs/novinky-denik-preview-126330430672864.png)
V tomto případě jde o agenturní článek, který vyšel například na Novinkách.cz dne 15.12.2009, 23.12.2009 je v Domažlickém deníku se zdrojem: internet
„Stát se to mohlo“
O vyjádření jsme žádali redakci VLP od 12. ledna, kdy jsme poprvé kontaktovali Moniku Schidlofovou z Pražského deníku. Ta nám nejprve sdělila, že „stát se to mohlo“, ale když z námi zaslaného seznamu materiálů převzatých bez povolení původního autora pochopila, že nejde o ojedinělý problém, postoupila problém šéfredaktorce Pražského deníku Janě Heřmánkové, od ní událost doputovala k vedení a nakonec se nám vyjádřila výkonná ředitelka VLP Mgr. Jitka Bosáková:
Z informací, které mám k dispozici, jasně vyplývá, že jsme se stali „obětí“ externí spolupracovnice, jež nám dodávala /již mohu užít minulý čas/ texty do komerčních příloh. Vedení společnosti nejenže takové „postupy“ neschvaluje, ale okamžitě jsme s externistkou rozvázali jakoukoli spolupráci. Sami víme, jak je nám nepříjemné, jsme-li „vykrádáni“ jinými médii – a věřte, že právě naše deníky a náš web jsou vítaným zdrojem, protože nikdo nemá takové geograficky rozsáhlé redakční zázemí jako právě my. Přestože se nejednalo o našeho zaměstnance, jenž se tohoto nekorektního jednání dopustil, budeme se Vašim e-mailem zabývat i na poradě inzertních manažerů z regionů, aby více dbali na kvalitu externistů pro své projekty.
Odvolávání se na externího dodavatele nemusí být v případě VLP hrou na oblíbenou obezličku „může za to brigádnice, která u nás již nepracuje“. VLP skutečně do svého Deníku nakupuje pro přílohy texty od externích dodavatelů, aby ušetřilo náklady na provoz přílohových redakcí. To ale Deník neomlouvá. Ze zákona za obsah u něj publikovaný zodpovídá vydavatel a je lhostejné, zda mu jej dodal interní redaktor, někdo se živnostenským listem nebo nějaká forma „outsourcingu“. Také se nedá říci, že VLP si obsah jen nezkontrolovalo. Povinnost uvádět autora u článku platí a nelze ji obejít uvedením „zdroj: internet“, už samo toto spojení mělo u zodpovědných osob ve vydavatelství vzbudit pozornost. Nevzbudilo. Přebírání článků z cizích médií procházelo několik let nepovšimnuto.
Šéfredaktorka Pražského Deníku Jana Heřmánková toto vyjádření ještě později doplnila o konkrétní opatření, která budou následovat: „Spolu s advokátní kanceláří, která nás zastupuje, jsme nechali vyhotovit manuál, jak postupovat při práci s weby a veřejnými zdroji obecně. Ten právě rozesílám kolegům šéfredaktorům do regionů a prostřednictvím vedení inzerce také našim obchodním zástupcům. Současně budou na problém upozorněni také regionální ředitelé. Věřím, že podobné chování bylo výjimkou a do budoucna už se nebude opakovat.“
A co bude dál? Uvidíme. Český rozhlas již potvrdil, že věc bude řešit právní cestou. Celé je to snad spíše smutný příběh šetření a chybějících kontrolních mechanismů, než zlé vůle. Ačkoliv se může snadno stát, že jednotlivé články utečou, když nezodpovědný autor podepíše cizí dílo svým jménem, podepisovat léta články jako „zdroj: internet“ by mělo v redakcích v někom vzbudit zvědavost a celý problém měl během pár týdnů dobublat na stejná místa ve firmě, jako dobublal po několika letech nyní. Celá trapná záležitost se jednoduše nemusela stát.