Hlavní navigace

Všechny její lásky

1. 2. 2015
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Někdy mám pocit, že většina seriálů ve všech televizích je úplně stejná. Zvláště těch tzv. vztahových. Prostě, musí tam být lásky, nevěry, lehké vydírání, někoho vyhodí z práce, protože je třeba na její místo dosadit šéfovu milenku, sousedské spory…

Takové krabičky, do nichž se dosazují prakticky stejné příběhy, pouze s jinými, avšak podobnými dialogy a někdy s jinými herci. Zmatek vyvolává, když někteří herci hrají různé typy v několika seriálech. Jednou je pan Šťastný hodný farář, jindy zlý pojišťovák a pak zase roztomilý moula… Časté telefonování a psaní sms zpráv (na tom se vytočí hodně materiálu – v novém seriálu Primy Všechny moje lásky jsou tyto zprávy přepisovány velkým písmem na celou obrazovku – aby byly lépe čitelné a ještě více se zpomalil už tak zdlouhavý děj). Normální život připomínající pohled z okna je pro tvůrce jistě hodně “vzrušující”. Vnitřní hlas Veroniky Žilkové je mimořádně retardující. Copak by se to, o čem vykládá, nedalo jen natočit v obraze?

Navíc jsou reminiscence z mládí a šlapání do psích exkrementů. A hlavně známé tváře z Blesku a podobných periodik. Zajímavostí jsou věkové rozdíly mezi hlavními partnery. Veronika Žilková (narozena 1961), Iva Svobodová (1960) se v mládí při sportu mezi stany seznamovaly se zhruba stejně starými mladíky – Karel Heřmánek (1947) a Jiří Štěpnička (1947). A do třídy chodila Žilková s M. Trnavským (1970). Tedy zřejmě cca devětkrát propadla. Ne, že bych byl rýpavý, ale tohle svědčí o obrovské nedůslednosti a nemyšlení ve výběru herců. Věkové rozdíly bijí do očí.

Když se tak na první dva díly koukám, docela dobře chápu, že paní Havlová-Veškrnová roli odmítla. Její přesné důvody, samozřejmě, neznám, kromě těch oficiálních. Ale docela bych věřil tomu, že to bylo pro naprostou nezajímavost scénáře a plytké blábolení v něm. Proto, že nechtěla hrát v něčem, co diváci již mnohokrát viděli. A mnohokrát se u toho příšerně otravovali. Jakoby scény vytažené z “Ordinace…”, “Ulice, “Křehkých vztahů”… a dalších a dalších mydlinkových oper, na něž se zapomíná už v okamžiku jejich vysílání. Ideální televizní vata. Hlavně, aby se vysílalo.

Škoda, že se raději nevysílají například hrající si koťátka nebo štěňátka. Bylo by to podobně “zábavné”, ale roztomilejší. A náklady by vznikly mnohonásobně nižší. Primě by to stálo za úvahu. Jestliže by se tedy nerozhodla natočit něco kvalitního, něco, v čem by šlo o život a krev (míněnou obrazně, aby to někdo nepochopil prvoplánově), o smysl existence, o velikost i malost lidství.

Hlavní hrdinku Všech mých lásek, která pracuje v jakési veliké firmě, vyhodí z práce. Je vdova, její dcera se rozchází s otcem svého blížícího se dítěte. Hrdinka si založí lékárnu, dostane povolení, zřejmě je doktorka farmacie, i když to se nedozvíme, ale jinak by povolení stěží dostala. Shání chlapa. Ale vlastně zas na ty chlapy nijak moc není. Nebo je? A pak dcera rodí. Trochu to její hekání připomíná Idu Raskenovou ze švédského seriálu z roku 1976. Ta ale rodila u krav. Hrdinka se dá dohromady s ženatým Janem Šťastným. Je to celkem sympatický moula a podpantoflák. Chudák paní místostarostka. Ale ona taky někoho má.

MKT nástroje 2 tip

Jeden seriál za druhým útočí na českého diváka. Domácí pseudodramatická televizní tvorba je na vzestupu. Televize tímto způsobem vymývají divákům mozky, pomáhají jim zapomínat na to, co se v této zemi děje, na růst cen a pokles reálných příjmů. Na tunelování, na úplatky, na to, jak se jim politici za zády smějí. Jak se nám všem za zády smějí.

Naše současné televize brání zuřivě tomu, aby z jejich obrazovek někdo konečně promluvil k divákům ve stylu hlavního hrdiny klasického amerického filmu “Network” a aby na ně zařval: “Nejdřív se musíte rozzuřit. Vstaňte, jděte k oknu a křičte: Už toho mám dost. Nebudu to dál trpět.”

Autor článku

Autor je televizní scénárista