Internet, sociální sítě a i klasická média byly zprávami o tragických událostech ve francouzské metropoli zahlceny. Jen některé z těch zpráv ale byly pravdivé a jen málokteré přesné. Vyznat se v tom, co přesně se stalo, bylo nemožné a informace se zpřesňovaly a tříbily až časem a vůbec ne rychleji než v době před internetem.
Ti, kteří s informacemi pracují a jsou za jejich třídění odpovědní – tedy novináři – mají dnes paradoxně daleko víc práce, protože musejí pracovat s mnohem větším objemem mnohem méně spolehlivých informací než dřív. Udělat si v tom pořádek chvíli trvá. Spolu s tím se ukazuje, že rychlost v těchto případech přestává být relevantní hodnotou.
Nahrazuje ji přesnost a věrohodnost. O tom, že kdosi zapálil uprchlický tábor v Calais, informovala krátce po útocích v Paříži rychle všechna možná média včetně těch českých. Když se začalo ukazovat, že to nejspíš není pravda, zprávy ze seriózních serverů zase postupně mizely. Dodnes visí jen na dezinformačních portálech, jako je Russia Today, a na bulvárních stránkách.
Na BBC jste tuhle informaci nenašli nikdy. Nebyla ověřena ze dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů. Britská veřejnoprávní služba prostě přinášela většinu informací o francouzských událostech později než ostatní a některé vůbec. Ale dalo se jí věřit. Seriózní žurnalistika v digitální době nezanikne. Její význam, zvlášť v krizích, jen poroste.
ČLÁNKY DO MAILU