Ilustrace: Nenad Vitas
Začněme s přídechem odpudivého školometství. V dobách, kdy si Internet začal dobývat cestu ze škol a výzkumných zařízení do firem a do lidských domovů, mohla síť svým uživatelům nabídnout škálu různých služeb. K jejich používání jste potřebovali mnoho různých programů – jeden pro stahování souborů, jeden pro chatování s kamarády, další k vybírání pošty.
Postupné zaplňování internetového prostoru technologickými laiky ale způsobilo, že bylo potřeba za prvé rozšířit množství služeb, za druhé zredukovat počet nástrojů nutných k jejich provozu. Výsledek? Většina „Internetu“ se vecpala do okna webového prohlížeče. Pomocí tohoto programu chatujeme, vybíráme si e-mail, platíme v bance, čteme zprávy, prohrajeme státní sociální podporu v kasinu, atd. Zkrátka a dobře, většina „obyčejných“ uživatelů ztotožňuje „Internet“ s webem, abychom byli ještě přesnější, s webovým prohlížečem. Mnozí se pak diví, že jsou k Internetu připojeni i dávno poté, co webový prohlížeč zavřeli.
Většinou to nevadí. Normální lidé se spolu domluví, odborníci nad nimi přimhouří oko (s odkazem na to, že se tak lépe domluví). Baví-li se odborníci navzájem, vědí o čem.
Existují ovšem mezní přesahy, kdy opravdu není jedno, že web není Internet a naopak. A záměna oněch přece tak stejných pojmů může nesmírně vadit. Typický je příklad nešťastného uživatele, který něco vysvětluje brunátnému správci sítě. Ten doslova „teče“ z jeho matení, jež mu znemožňuje pochopit problém, možná to znáte. Chyba leží samozřejmě na straně admina (on je tu pro uživatele), a postiženému poruchou nelze nic vyčítat.
Jsou ale i jiné příklady. Za poslední asi tak měsíc a něco jsem se setkal, v nešťastné roli oponenta, se dvěma diplomkami a dvěma studentskými projekty, které trpěly právě touto vadou. Kdyby narážely na problematiku Internetu jen okrajově, přehlédl bych vyjmenovávání „internetových formulářů“ jako lidský omyl. Protože však nejmenovaná autorka s příslušnou terminologií operovala pravidelně a celou práci na Internetu postavila (definice byla mimochodem převzata z knihy z r. 1995), běžná záměna pojmů u ní dostala trochu jiný tvar – ocitla se na hraně mezi laikem a odborníkem. Na hraně, kde se vyžaduje přesná znalost terminologie, ale kde ji autor příslušného spisu nezná, respektive nenašel.
Stejným problémem onemocněla skupina studentů, kteří označili Facebook za „internetový profil“, a to ve výzkumném díle věnovaném zábavě na Internetu (mimochodem, při vší úctě k pomalu se posouvajícímu download baru považují za zábavu i stahování filmů). Skype je dle jejich názoru „internetovým serverem“ a naopak Miranda komunikační sítí. Že ani v tomto případě nejde o náhodný kontakt s tématem, ale součást koncentrované práce, myslím není třeba dodávat.
Jsou věci, které mohou člověku opravdu pokazit život. Třeba posudek od méně tolerantního oponenta, než je má maličkost. Že Internet je v běžné mluvě zcela ztotožněn s webem, je pochopitelné. Nicméně běžnou mluvu by si člověk neměl nosit tam, kam nepatří. Jinak tím působí velikou nepříjemnost sám sobě, a zbytečnou bolest těm, kteří to pak musí číst.
ČLÁNKY DO MAILU