Hlavní navigace

Zamotaná novela autorského zákona řeší online vysílání i videoplatformy

25. 1. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: FreeStocks.org
V prosinci skončilo připomínkové řízení k novele autorského zákona, která zohledňuje nové metody šíření obsahu. Myslí například na online vysílání nebo internetové videoplatformy.

Ministerstva nežijí jenom koronavirem. Resort kultury na sklonku roku obdržel desítky připomínek k novele autorského zákona. Ta vznikla především kvůli přenesení dvou evropských směrnic z roku 2019 do českého práva. Konkrétně jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/789, která se týká online vysílání a převzatého vysílání televizních a rozhlasových programů.

Z připomínkového řízení je zjevné, že složitá novela trochu zamotala hlavu i těm, kteří se k ní měli vyjádřit. Ministerstvu průmyslu například vadí, že z důvodové zprávy není srozumitelné, kterých poskytovatelů online služeb se vlastně budou týkat nové povinnosti a jaké budou dopady na konkrétní uživatele internetu. „Předkladatel by měl návrh zákona přeformulovat tak, aby návrh po jazykové a stylistické stránce odpovídal textu zákona, který novelizuje, a aby byl pro průměrného adresáta právní normy dostatečně srozumitelný,“ vzkázal resort svým vládním kolegům. Podobné výhrady měly i další instituce. Některé upozorňovaly na chybné formulace a složité větné vazby, kvůli nimž je pak těžké pochopit, co chce vlastně ministerstvo kultury sdělit.

Novela autorského zákona zavádí zcela nové paragrafy, které definují, co jsou doplňkové online služby provozovatelů televizních nebo rozhlasových stanic. Podle novely půjde o „vysílání díla počítačovou nebo obdobnou sítí uskutečňované týmž vysílatelem současně a v nezměněné podobě s vysíláním díla jinou technologií“ (tedy simulcasting), anebo o jeho zpřístupnění po omezenou dobu po odvysílání (catch-up).

Výslovnou výjimku tvoří vysílání sportovních událostí. To je důsledek situace na trhu sportovních práv, která se typicky pro každou zemi prodávají zvlášť. Navíc jeden subjekt může získat vysílací práva pro televizi a jiný pro internet. Je tedy zájmem firem, která práva draze kupují, aby sportovní obsah nemohli uživatelé vidět díky vysílateli z jiného státu. Pro rozhlasové vysílání takové omezení platit nebude.

Kromě simulcastingu a catch-up služeb budou pod doplňkové materiály patřit i všechny multimediální bonusy k pořadu, jako například upoutávky, fotografie z natáčení, recenze apod. Naopak služby typu video on demand, tedy nabízející vstup do katalogu filmů a pořadů, do této definice spadat nebudou (podkladové materiály jako příklad uvádějí internetové videotéky TV Prima nebo O2 TV).

Jedním z principů novely je předpoklad, že k online zpřístupňování autorských děl dochází výlučně v členském státě Evropské unie, v němž televizní vysílatel sídlí. „Vysílateli, který bude mít zájem zpřístupňovat přeshraničně typy programů vymezené v autorském zákoně v ostatních státech Evropské unie, resp. Evropského hospodářského prostoru, bude stačit získat licenci k takovému užití pro území České republiky,“ vysvětluje ministerstvo kultury v důvodové zprávě. 

Bez problémů by mělo být online dostupné zpravodajství, publicistika a původní tvorba vysílatele. „Vyloučeny jsou produkce, které si vysílatelé zadávají u výrobců, kteří jsou na nich nezávislí, a koprodukční pořady,“ upozorňuje ministerstvo kultury.

Sdílím, sdílíš, sdílíme?

Zcela přepsané jsou paragrafy, které se typicky budou týkat různých videoserverů, na které mohou uživatelé sami nahrávat různé videozáznamy – často tam ovšem nahrávají také filmy, televizní pořady nebo seriály. V nových paragrafech se určuje, kdy provozovatel takové sdílecí služby výslovně odpovídá za to, že šíří nelegální kopie autorských děl.

Odpovědnost ponese tehdy, pokud nevynaložil veškeré „úsilí, které na něm bylo možno spravedlivě požadovat“, k získání práva šířit autorské dílo. Dále pokud nezajistí nedostupnost díla, o kterém mu autor poskytl relevantní a nezbytné informace, a pokud na základě oznámení od autora neznemožní přístup k takovému dílu a neznemožní jeho budoucí nahrání.

Pasáž o „spravedlivě požadovaném úsilí“ naštvala Hospodářskou komoru. Ve svých připomínkách k tomu podotkla, že taková formulace jde nad rámec textu evropské směrnice a posouvá její význam. „V praxi by takové ustanovení zcela jistě působilo výkladové problémy a umožňovalo úložištím zjevně porušujícím práva oprávněných osob, aby se pomocí ‚možnosti spravedlivého požadavku‘ zbavila svojí odpovědnosti,“ namítají zástupci podnikatelů.

U menších služeb, které jsou v provozu méně než tři roky, mají méně než pět milionů uživatelů měsíčně a jejich roční obrat nepřekračuje 10 milionů eur, odpadá povinnost znemožnit budoucí nahrání autorského díla.

„Posuzování, zda poskytovatel dané služby splňuje definici ‚služby pro sdílení obsahu online‘, je vždy nutno provádět případ od případu a měla by při něm být zároveň zohledněna kombinace dalších prvků, jako je cílové publikum konkrétní služby a počet souborů obsahujících autorskoprávně chráněný obsah, které na danou platformu či úložiště uživatelé nahráli,“ uvádí ministerstvo kultury. V zásadě by mělo jít o tak velká úložiště videosouborů, že už konkurují zavedeným videoslužbám, které si na rozdíl od sdílecích služeb musí nejdřív opatřit licenci k šíření obsahu.

Požádá-li autor o znemožnění přístupu k jeho dílu nebo o jeho odstranění, je povinen svou žádost řádně odůvodnit. Zároveň znemožnění přístupu k nahranému dílu nebo odstranění nahraného díla musí posoudit člověk, nesmí jít o plně automatizovaný proces.

Také o tom Hospodářská komora pochybuje. Ta doporučuje stejný postup jako na YouTube, kdy je obsah znepřístupněn a pak se vyřizují námitky. „Stávající text předkladatele, pokud by byl vzat doslova, by mohl znamenat, že v době, kdy je film uváděn do kin, se bude čekat několik dnů na vyřízení potenciálně svévolných námitek uploadera a zatím bude nositeli práv činěna nevratná majetková i osobnostní újma,“ obává se komora.

„Volba konkrétních opatření, která poskytovatel služby pro sdílení obsahu online použije k zajištění nedostupnosti díla, se taktéž řídí zásadou proporcionality a bude se případ od případu lišit. Poskytovatel služby pro sdílení obsahu online je oprávněn zvolit jemu vyhovující opatření, které však splňuje vysoké odvětvové standardy odborné péče,“ píše ministerstvo v důvodové zprávě. „Splněním vysokých odvětvových standardů odborné péče se rozumí splnění veškerých kroků, které by učinil řádný hospodář, aby zabránil dostupnosti děl nebo jiných předmětů ochrany, k jejichž užití nebylo poskytnuto oprávnění, na své platformě či úložišti,“ dodává.

Zároveň tato spolupráce mezi poskytovateli služeb pro sdílení obsahu online a nositeli práv nesmí vést k omezování dostupnosti děl nebo jiných předmětů ochrany zpřístupněných uživateli v souladu s autorským zákonem. Neměl by tedy být přípustný takový „filtrovací systém“, který by preventivně filtroval veškerý obsah, nositeli práv nijak neidentifikovaný, nahrávaný všemi uživateli bez rozdílu.

UX DAy - tip 2

„Opatření přijatá poskytovateli služeb by neměla mít vliv na uplatňování výjimek nebo omezení autorského práva, včetně těch, které zaručují svobodu projevu uživatelů. Uživatelé mohou nahrávat a zpřístupňovat obsah jimi vytvářený pro účely citace, kritiky, recenze, karikatury, parodie nebo pastiše (napodobení autorského díla – pozn. red.),“ zdůrazňuje ministerstvo kultury.

Po zapracování připomínek projedná návrh zákona vláda, poté ho pošle do sněmovny. Na přenesení evropských směrnic do národních zákonů má Česká republika čas do poloviny letošního roku.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Novinář se zaměřením na média. Dlouholetý účastník i pozorovatel českého mediálního cirkusu. Pracoval v Marketing & Media, Hospodářských novinách a Českém rozhlase.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).