Ilustrace: Nenad Vitas
„Autor přispívá i na DSL.CZ, na profilu v Lupě má vyplněný e-mail ‚míchal.bigy zavináč gmail.com’, což mě dostane na stránku s jeho fotografií, kde zjišťuji, že autor je ve studentské řadě a dle adresy je katolík (Vysokoškolské katolické hnutí Brno). Zde je číslo na mobil autora: 608 802 xxx (Je to Vodafone). Autor má hnědé oči. Všimněte si, stále ještě jsem nemusel použít žádné záložky… Jen prostý vyhledávač. Ale můžeme jít i dál: mohu přelouskat všechny články autora, pokusit se najít autora v telefonním seznamu, následně na mapách, zjistit, jaké nemovitostí má na sebe napsané, mohu ho zadat do všech vyhledávačů,…“
Musím se přiznat, že mě výčet informací o mé osobě poněkud zaskočil. Jenže pak jsem si uvědomil, že stopy, které za sebou zanechávám, jsou v podstatě nutné s ohledem na požadavky, které na práci s Internetem kladu. Potřebuji být podepsán pod svými články, mít nalepenou fotografii s kontaktem na stránkách VKH a podobně. To, že vyžaduji, aby tyto služby byly uskutečněny (z různého důvodu), mi ale svazuje ruce na poli ochrany mé osobnosti, nebo alespoň v rovině anonymity na Internetu, která, jak to vypadá, není (pro celou řadu lidí) příliš velká.
Pokud chceme užívat Internet, musíme si položit otázku, zda mi ta či ona konkrétní služba stojí za zadání osobních údajů či nikoli. Pokud přistoupíme na hru sdělování informací o sobě, pak je otázka, není-li nebezpečí příliš vysoké. Jednak ve formě spamu (to se dá ošetřit tak, že kromě kvalitního antispam-filtru čas od času vyměníme schránku), nebo v tom, že naši obchodní (či jiní) partneři o nás mohou zjistit ještě před prvním kontaktem celou řadu cenných informací.
Na druhou stranu nám může určitá forma sdělení osobních dat (třeba i smyšlených – příkladem budiž můj profil na Lupě – nikdo nemůže garantovat, že není zcela smyšleným obrazem o mně, kromě mne samotného; například mi může být pětapadesát, mohu mít výuční list a o studiu na univerzitě vědět jen z doslechu, a vám nezbývá, než si vybrat, zda mi budete věřit či nikoli) umožnit informační náskok, a to je skutečnost, která se dnes obzvláště počítá. Konec konců nejlepší obranou je útok, jak doplňuje další diskutující Julie: To chce mít několik sad záložek, z nichž každá bude obsahovat pouze část informací. Zbytek bude použit čistě za účelem zmatení případného pronásledovatele. Například v každé sadě bude odkaz na jinou stránku IDOSu. Je možné také předstírat vlastnictví různých emailových adres. Obzvláště rafinované je kompletní vytvoření fiktivní osoby s adresou, telefonem, studijním oborem a dvěma až třemi blogy.
Co dodat. Snad jen další české přísloví: „S chutí do toho, půl je hotovo!“ a popřát příjemnou zábavu.
ČLÁNKY DO MAILU