Přestože internetové zpravodajské servery nepatří v dlouhodobém časovém horizontu, alespoň podle výsledků iAuditu TNS Média, k nejsledovanějším (například Press Cz 2 324 unikátních IP adres a 10 035 shlédnutých stran/srpen, iDnes.cz 11 237 unikátních IP adres a 183 199 shlédnutých stran/srpen a České noviny 4 976 unikátních IP adres a 48 249 shlédnutých stran/srpen), profil konzumentů jejich informací stojí více než za pozornost. Profil „klasického“ uživatele informací zpravodajských serverů se totiž dá charakterizovat následovně: Mladý muž ve věku do 39 let, který je vybaven středoškolským vzděláním s maturitou a jehož měsíční příjem osciluje ve vyšších příčkách mzdových tarifů (do 20 000 korun), což vyplývá z dotazování na vzorku 2 612 respondentů, který zkoumal projekt Market&Media&Lifestyle – iPanel agentury Median ve 3. etapě 2000. Jde tedy spíše o člověka intelektuálně zaměřeného. Lze využít podobných statistik a poznatků?
Úspěch reklamní kampaně na zpravodajských serverech paradoxně spočívá v tom, že konzumenti elektronických informací, ač vzdělaní, naleznout vše pod jednou pokličkou bez toho, aniž by museli složitě hledat nebo čekat, až jim někdo požadovanou informaci přinese. A právě toho by nejvíce měly využívat zadavatelé internetové reklamy. Příklad? Když probíhalo zasedání MMF a SB v Praze, měla většina zpravodajských serverů speciální chat roomy pro diskuse o tom, zda jsou uvedené instituce nutné nebo ne – ovšem už málokterý server dokázal umístit k vybrané místnosti patřičnou reklamu.
Přitom na tom nic složitého není – zadavatel nemusí kupovat bannerovou reklamu na „jedničce“, tedy hlavní straně e-zinu. Umístění na vybraných chat roomech tak může být mnohokrát levnější (například banner na hlavní straně zpravodajského serveru může stát 590 korun (CPT), v jednotlivých rubrikách stejného serveru to může být už „jen“ 290 korun (CPT)). To, proč to většina firem v tuzemsku ještě nepochopila, může být v tom, že dosud nikdo nebyl s to prezentovat a odůvodnit, jaká účinnost zásahu reklamní kampaně na cílovou skupinu odpovídá nižší ceně za bannerovou reklamu.
Virtuální vydavatelský svět navíc stojí před vyřešením zásadního problému, jehož výsledek zřejmě ovlivní v budoucnu i přísun příjmů z e-reklamy. Stále se totiž neví, zda „přežijí“ vydavatelé, kteří kromě Internetu mají pod svou střechou i další média – noviny, televizi nebo rozhlas (a tím pádem by zřejmě mohl být objem zadaných reklam vyšší vzhledem k vyšším reklamním rozpočtům mediálních domů), nebo zda budou úspěšnější ti, kteří se specializují jen na poskytování informací prostřednictvím drátů do počítačové obrazovky. Souboj se však nerozhodne během měsíců a cena virtuální reklamy roste mílovými kroky. Blízká budoucnost snad tedy ukáže, kdo a jak obstojí.