Každý z článků seriálu se zabývá některým z aspektů komputerizace a utváření informační společnosti. První článek se věnoval vybavenosti české populace novými technologiemi, osobním počítačem a přístupem k Internetu. Na technologickou vybavenost navazuje počítačová gramotnost – schopnost tyto technologie používat. Technologická vybavenost spolu s počítačovou gramotností představují potenciál, který je však realizován teprve konkrétními aktivitami lidí. Podle toho, jaké provozují počítačové aktivity, v jakém kontextu a při realizaci jakých cílů, se tato potencialita objektivizuje a promítá do stavu a vývoje společnosti.
Aktivity realizované prostřednictvím osobního počítače lze klasifikovat podle různých kritérií. My chceme upozornit na určitou kvantitativní charakteristiku aktivity, která určuje její význam pro společnost. Aktivity podle toho, čím jsou významné pro společnost, dělíme do tří skupin.
- Rozhodující je podíl populace, která danou aktivitu realizuje. Příkladem může být elektronická komunikace. Elektronicky komunikuje 83 procent lidí ve věku 15–30 let, z věkové skupiny nad 30 let používá elektronickou poštu 50 procent lidí.
- Rozhodující je podíl dané aktivity realizované počítačem. Dané aktivity je možné realizovat tradičním způsobem bez počítače, avšak způsob s využitím počítače poskytuje natolik výrazné přednosti, že tradiční způsob je víceméně vytěsněn. Ačkoliv danou aktivitu provádí nepatrný zlomek populace, podíl aktivity realizované počítačem ve společnosti se může blížit sto procentům. Příkladem je práce konstruktérů a vytváření projektů architekty. Zatímco v prvé skupině 100 procent tvoří lidé, v druhé skupině tvoří 100 procent daná činnost.
- Jde o aktivity exkluzivně a nezastupitelně realizované prostřednictvím počítače. Třetím typem jsou aktivity, u nichž neexistuje možnost volby, protože je lze realizovat pouze s pomocí počítače. Nové výpočetní a komunikační technologie umožnily lidstvu průnik do dalších oblastí a aktivit. Příkladem může být kosmický program nebo výzkum DNA. Zatímco v prvních dvou skupinách podíl elektronicky realizované aktivity je nižší než 100 procent, ve třetí skupině se jedná vždy o stoprocentní podíl elektronické podoby aktivity, protože jiným způsobem nelze daného cíle dosáhnout.
Všechny tři typy aktivit realizovaných prostřednictvím počítače proměňují společnost a směrují ji k informační společnosti a digitálnímu věku.
Následující graf ukazuje využívání možností osobního počítače prostřednictvím nejrůznějších aktivit. Graf porovnává podíly jedinců realizujících konkrétní aktivitu z mladé generace a z populace nad 30 let. Všechny počítačové aktivity provozuje výrazně více mladá generace, avšak i populace starší 30 let využívá počítač v širokém spektru aktivit. Většinu počítačových aktivit provozuje více než polovina mladé generace. Nejvíce je počítač využíván na psaní v textovém editoru, pro poslech hudby a pro vzdělávání. Teprve na čtvrtém místě je hraní počítačových her. Tato činnost je nejsilněji závislá na věku, s rostoucím věkem klesá využívání počítače pro hraní počítačových her.
Další graf ukazuje, jak se ve věkové skupině 15–23 let vyvíjely počítačové aktivity od roku 1997. U některých aktivit podíl jedinců, kteří ji provozují, stoupal plynule (počítačové hry, textový editor), u jiných aktivit došlo v určitém období k prudkému nárůstu (vzdělávání, překládání).
Empirická data jsou z výzkumů realizovaných autory článku v rámci grantu MŠMT ČR Média v životě mládeže, 1998 a v rámci grantu MK ČR Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace, 2003.
Kvalitativně nové možnosti osobního počítače přineslo jeho propojení do sítě a vzájemné sdílení vytvořených databází, webových stránek a dalších produktů. Možnosti počítačové sítě jsou tak rozsáhlé, že tvoří svébytnou oblast využívání nových informačních a komunikačních technologií. Graf opět srovnává využívání Internetu mladou generací ve věku do 30 let a populací ve věku nad 30 let.
Elektronickou poštu využívají 83 procent mladé generace a 50 procent populace ve věku nad 30 let. Způsob, jak počítačové aktivity mění a promění společnost, ukážeme na této dominantní aktivitě a na analýze komunikace a její přeměny na elektronickou.
Jedná se o aktivitu, která během pouhých několika let proměnila způsob komunikace lidí a celé společnosti. Komunikace patří k atributům člověka, které ho jako biologického tvora vyvedly z biologické říše do nově se utvářející skutečnosti – společnosti. Největší systémová výhoda člověka je spolupráce a z toho plynoucí „sociální přidaná hodnota“, synergický efekt. Nezbytnou součástí a předpokladem spolupráce je komunikace, takže s rozvojem komunikace se jako důsledek tohoto rozvoje měnila také spolupráce člověka. Dokonalejší a rychlejší komunikace umožňuje vyšší komplexitu společenského systému, se sofistikovanějším způsobem naplňování různých společenských funkcí a sofistikovanější spoluprací ve směru od spolupráce jedinců ke kooperaci subsystémů a propojování společenských procesů.
Komunikace existovala a rozvíjela se v přírodě ještě před vznikem člověka a z daného stavu se vyvíjela i komunikace člověka. Nástroji komunikace v přírodě jsou neartikulované zvuky, pachy, mimika, postoje těla. I když i většinu těchto komunikačních nástrojů využívá člověk i dnes (např. kosmetický průmysl staví na této atavistické komunikaci, v níž žena, většinou nevědomě, dává parfémem signál), komunikace člověka se vyvíjela od neartikulovaných zvuků k sofistikované komunikaci prostřednictvím jazyka a rozvojem řeči.
Následné schéma znázorňuje „komunikační událost“ a jednotlivé prvky, které komunikační událost tvoří. Všechny tyto prvky jsou proměnlivé a charakter jejich dynamiky je dvojí. Jedná se o variace u každého komunikátora a u komunikační události. Druhým zdrojem dynamiky je jejich vývoj a historická proměna. Změna jednoho prvku někdy znamená kvalitativní proměnu celé komunikační události. Navýšení příjemců sdělení na 1+x znamenalo vznik masové komunikace, mimo jiné s výrazným dopadem na rozvoj propagandy a manipulace lidí.
Prvky komunikační události
Sdělovatel (aktér, kodér, mluvčí, komunikátor). Ve standardní komunikační události se role sdělovatele a příjemce v určité frekvenci střídá. S vývojem komunikace docházelo ke specifikaci obou těchto rolí a teprve v případě masové komunikace jsou tyto role zcela odlišné. Sdělovatel vnáší do komunikačního prostoru obsahy, které vyjadřují jeho zájmy. Cílem komunikace je ovlivnit příjemce a ve směru těchto zájmů vytvořit pomocí komunikace mentální a sociální pole, které je ve shodě se zájmy sdělovatele. Masová komunikace těmito možnostmi vlastně proměnila charakter společenského a politického systému. Ilustrací možností masové komunikace ve prospěch zájmu jejího subjektu je až narkotizace veřejného mínění slogany typu média jsou hlídací pes demokracie
. Nové technologie postupně tuto situaci zcela mění. Od komunikace od jedince k jedinci ke komunikaci od jednoho zdroje sdělení k mase příjemců přichází nový typ komunikace, v níž se na straně zdroje informace nachází pole subjektů, stejně jako na straně příjemců, přičemž tato pole stále pulsují výměnou rolí sdělovatele a příjemce. Příkladem může být Wikipedia – encyklopedie, která je produktem uživatelů Internetu a jako zcela nový civilizační fenomén je neustále v procesu tvorby a tvůrčí otevřenosti celému poli uživatelů Internetu. Nový charakter komunikace se nepochybně promítne do celého společenského systému a navodí jeho určitou modifikaci odpovídající informační společnosti a digitálnímu věku.
Příjemce. Ve standardní komunikační události se jedná o výměnu informace mezi dvěma jedinci. Od tohoto standardu dochází k nárůstu příjemců sdělení k 1+x, přičemž za x můžeme dosadit v limitu až populaci planety. Např. olympijské ceremoniály sleduje v jediném reálném čase celoplanetární rozptýlené auditorium.
Sdělení nemusí být přijato všemi příjemci současně, v tomto smyslu probíhá výrazný vývoj, který proměňuje rozsah a strukturu příjemce sdělení. Během několika let bylo prodáno a snad i přečteno pouze v anglickém jazyce několik miliónů výtisků knihy S. W. Hawkinga Stručná historie času, planetární rozměr mají čtenáři a diváci knih a filmů o Harry Potterovi. Přijetí jednoho sdělení velkou masou lidí se následně promítá do života společnosti. Navýšení na jedné straně komunikace – u příjemce – vedlo k masové komunikaci, kdy z jednoho zdroje je působeno na neomezený počet příjemců. K dalšímu posunu dochází u komunikace na Internetu, protože se zde prolíná několik nových prvků: celoplanetární auditorium, interaktivita a aktuálnost informací. Tyto vlastnosti vytvářejí předpoklady ke kvalitativně novému politickému systému, který do značné míry spontánně, dříve či později vznikne, navzdory současným politickým elitám.
Obsah sdělení tvoří obsah mysli člověka, jeho produkty či informace, které chce předat dalšímu člověku či lidem, bez ohledu na jejich koncentraci či rozptýlení v čase či prostoru. Rozvinutosti člověka a lidské civilizace odpovídá rozmanitost obsahů sdělení, které se pohybují od obsahů velké vědecké knihovny k několika větám dvou známých, kteří se potkají. Elektronická komunikace poskytla nové možnosti, které dále rozšířily obsahové spektrum sdělení. Sdělení jsou svým obsahem velmi různorodá od naprostých banalit až k novým zásadním vědeckým poznatkům. Avšak i banální a osobní e-maily mají sociální a psychickou funkci. Komunikace prostřednictvím těchto e-mailů permanentně potvrzuje jedincům jejich pozici v komunitě, skupině a nepřímo ve společnosti. Obhajování sociální pozice, které bylo od prvobytně pospolné až k preindustriální společnosti velmi reálné, se dále stále více posouvá do symbolické roviny.
Oprávněně se Internetu říká síť sítí, protože v rámci nejdemokratičtější „polis“ – obce uživatelů Internetu existuje velice složitá struktura, takže vedle sdělovaných banalit Internet obsahuje např. pro civilizaci nejvýznamnější vědecká sdělení šířená v ad hoc sítích špičkových vědců zabývajících se daným tématem.
Problémem a nechtěným produktem elektronické komunikace je zahlcení nejrůznějších diskusí agresivními a primitivními výlevy frustrovaných a zakomplexovaných uživatelů Internetu. Tento proud komunikace snižuje efektivitu a možnosti, které elektronická komunikace pro společnost představuje.
Forma sdělení. Na počátku standardní komunikační události byla komunikace prostřednictvím všech smyslů. Vkládání médií mezi sdělovatele a příjemce vedlo k redukci formy sdělení na písemnou, audio a vizuální podobu a po delším vývoji médií dochází ke zpětnému pohybu a forma sdělení integruje jednotlivé formy do multimediálního sdělení.
Médium. Médiem je vše, co přenáší myšlenku či informaci od sdělovatele. Svým způsobem je tedy médiem i jazyk. Ve vlastním významu však za médium pokládáme prostředek, který je mezi sdělovatelem a příjemcem a umožňuje, zprostředkovává jejich komunikaci v jednom směru či obousměrně. Od prvního média – jeskynní kresby paleotického člověka – média prošla bouřlivým vývojem a v současnosti informační a komunikační média tvoří páteř nově se utvářející informační společnosti. Současná média znamenají kvalitativní posun všech prvků komunikační události, umožňují výměnu obrovského množství dat v multimediálním formátu online či naopak jejich trvalé podržení v čase, předání jednomu či neomezenému počtu příjemců atd. Každá proměna média znamenala posun ve vývoji společnosti a člověka, a zákonitě se tak rozsáhlá proměna média a navýšení jeho možností promítne do vývoji společnosti a člověka.
Dynamika komunikace. Význam komunikace není dán pouze obsahem, ale všemi prvky, kterými se realizuje komunikační událost. Dynamika komunikace znamená rychlost výměny informace mezi oběma partnery, tedy čas, za jaký dostane sdělovatel reakci na své sdělení od komunikačního partnera. Například před zahájením telegrafního provozu mezi Evropou a Amerikou trvalo řadu měsíců, než došlo k výměně informací mezi komunikačními partnery. Komunikační a životní pole byla určena přirozeným časoprostorem. Dynamika komunikace je jeden z prvků, který nás ostře odděluje od minulosti. V současnosti se téměř setřel rozdíl mezi přirozenou komunikací a elektronickou komunikací v kyberprostoru, s tím, že v kyberprostoru neplatí omezení přirozeného světa a komunikace jedinců např. v Evropě a v USA může probíhal online v reálném čase.
Prostor komunikační události. Základní komunikační událost probíhá tváří v tvář, ale vývoj komunikace znamená rozšiřování prostoru komunikace prostřednictvím médií. V posledních desetiletích klesal podíl komunikace „tváří v tvář“ a v současnosti již zřejmě tato komunikace tvoří zlomek oproti výchozímu stavu. Po zvětšování prostoru komunikace vytvořily technologie situaci, kdy vlastně prostor a vzdálenost přestávají mít smysl. V komunikaci ani nemusíme vědět, zda hovoříme s člověkem, který je v sousedním domě či v Austrálii. Můžeme hovořit o jakémsi „zhroucení významu prostoru“ pro komunikaci. Naopak nově se objevuje „fenomén hraničního prostoru“ mezi přirozeným světem a kyberprostorem. To je prostor, kde jsou děti po hodinách ve virtuálním světě počítačové hry dopadeny rodičem a „brutálně“ vtaženy do přirozeného světa.
Temporalita komunikační události. Komunikační událost probíhá v určitém čase, základní komunikace je tady a teď, ale prostřednictvím médií je přijetí obsahu-informace podrženo v čase. Nové technologie čas komunikace současně stlačují i rozpínají. Rychlost, online, reálný čas. Informace v reálném čase jsou informace v čase probíhající události, umožňují do děje této události vstoupit a ovlivnit ji. Dosavadní vývoj lidské civilizace charakterizovala původní dominance reálného času přirozeného časoprostoru, kdy subjektivita děje byla svázána s časoprostorem události. Postupně dochází k rozvolňování mezi časem, prostorem, událostí a subjektem a v současnosti toto rozvolňování narůstá explozivně. Některé oblasti se z výchozího stavu již zcela vzdálily. Např. světové finančnictví probíhá ve značné míře v kyberprostoru ve vlastním „reálném“ čase.
Analýza vlivu nových technologií na proměnu komunikace ilustruje vliv nových technologií v konkrétní oblasti. Podobně však ovlivňují nové technologie člověka, společnost a lidskou civilizaci i v dalších oblastech a v souhrnu proměňují i samotné tyto entity – člověka, společnost a lidskou civilizaci.
Další graf ukazuje obrovské tempo, jakým se Internet prostřednictvím jednotlivých aktivit zmocňuje české společnosti od dětské populace až k seniorům. Za pouhých pět let se ve věkové skupině 15–23 let počet uživatelů elektronické pošty zdvojnásobil a nyní ji používá 83 procent jedinců z této věkové skupiny. Internet je především nástrojem získávání informací a komunikace. Od tohoto jádra se odvozují další aktivity – seznamování, virtuální erotika, hledání zaměstnání apod.
Závěrem
Výsledky výzkumu a porovnání dat v časové řadě ukazuje na využívání osobního počítače a Internetu velkým podílem české populace v širokém spektru aktivit. Jedná se sice o nepřímou závislost na věku, ale komputerizační pohyb probíhá i v seniorském věkovém pásmu. Od poloviny devadesátých let má osvojování počítačových aktivit a od přelomu devadesátých let aktivit spojených s Internetem vysokou dynamiku, která byla podložena vytvářením hardwarové a softwarové základny a růstem počítačové gramotnosti v české společnosti. Další vývoj komputerizace české společnosti a utváření informační společnosti bude nyní probíhat již po jiné ose, půjde o procesy např. převádění veřejných agend na Internet v uživatelsky přijatelném prostředí. Mělo by platit, že využití Internetu pro vyřízení určitého úkonu je pro občana snazší než osobní vyřízení na úřadě.
Obecně lze říci, že v nastávající etapě půjde již ne o dílčí aktivity jednotlivců na počítači, ale o vytváření systémů, jejichž nezastupitelnou součástí bude elektronický způsob fungování a řešení, v podobě přístupné lidem, kteří jsou pro daný systém cíloví.