Hlavní navigace

Zůstane Internet svobodným médiem?

Vladimír Vrabec

Již od našeho prvního setkání s Internetem v nás rostla a neustále se posilovala víra, že Internet je médium, na které můžeme bez vážnější osobní újmy umísťovat svobodně myšlenky, názory, zkušenosti či obavy a bez překážek a výhrad se seznamovat s informacemi, které pro nás na Internet umístili jiní lidé.

To možná platilo před mnoha lety. Historie pokusů, jak nasadit Internetu chomout, který by zajistil určitým subjektům kontrolu přístupu, případně i tvorby internetového obsahu, je stále bohatší úměrně tomu, jak Internet roste a ovlivňuje život lidí. Tak například rodiče a učitelé začali mít starost, aby se děti nedostávaly k choulostivým materiálům a nebyla tak narušena jejich mravní výchova. Poskytovatele internetových služeb (ISP) začal trápit ohromný nárůst objemu spamu. Přemýšleli tedy, jak jeho množství alespoň výrazně omezit. Podniky začaly vnímat potřebu řídit a kontrolovat přístup svých zaměstnanců k Internetu. Některé vlády trápily starosti, jak občany ochránit před vlivem nežádoucích informací. Společným zájmem všech těchto subjektů se stala kategorizace internetových dat a filtrace přístupu k těm závadným. Situace se tak v posledních deseti letech podstatně měnila v neprospěch internetové svobody.

U nás, na českém Internetu, objevující se změny příliš nepociťujeme – snad až na občasná připomenutí týkající se rozšiřování obsahu, který je českými zákony explicitně pokládán za ilegální. Třeba dětská pornografie či propagace fašismu. Pozornost snad zasluhuje pouze zavádění Internetu do škol, které s filtrací informací počítá. Dále se zatím nepostupovalo. To ovšem neznamená, že do budoucna jsme imunní vůči nebezpečím, které dnes již některé části světového Internetu vážně a reálně ohrožují.

Právě minulý týden oznámil server Reporters Without Borders zatčení známého čínského básníka a spisovatele Liao Yiwu, který se tak stal 35. kyber-disidentem zadrženým čínskou policií. Po nemožnosti publikovat v obvyklých mediích zůstal Internet jeho poslední nadějí. Když jeho články čínské bezpečnostní orgány odhalily, následovalo jako v jiných případech zatčení.

Připojení Číny k Internetu znamenalo regulaci. Prvá internetová regulace (začátek 1996) spočívala v blokaci přístupu k serverům, na kterých byly umístěny webové stránky, jež vláda považovala za „nežádoucí“. Druhá internetová regulace (konec 1997) rozčlenila „zakázaný“ webový obsah do dvou kategorií. Do první spadal například sex a násilí, do druhé politicky citlivá témata, kupříkladu kritika systému a vlády. Zásady regulace uplatňovali čínští ISP, kteří byli pod silnou kontrolou vlády. Přes tato omezení se stával Internet v Číně velmi populárním. Odhaduje se, že v současné době je v Číně skoro 50 milionů uživatelů Internetu. Blokace přístupu k „zakázaným“ stránkám samozřejmě předpokládá proces jejich fyzické identifikace. A to nejen na serverech v Číně, ale i mimo Čínu. Jestliže se v rámci tohoto procesu zjistí porušení regulace některým čínským občanem, třeba na serveru v zahraničí, následuje vyšetřování.

Velmi intenzivně využívaným nástrojem na Internetu jsou vyhledávací možnosti největších internetových portálů. Pozornost čínských orgánů se letos zaměřila i tímto směrem. Tak například Yahoo! bylo požádáno, aby čínská verze portálu dodržovala zásady regulace. Vedení Yahoo!, pravděpodobně s ohledem na velikost skupiny čínských uživatelů Internetu, této žádosti vyhovělo. A tak čínská verze Yahoo! například na klíčová slova falun dafa, udávající jméno metody kultivace ducha a těla v Číně zakázaného hnutí Falun Gong, nenalezne žádný odkaz. Mimočínské portály Yahoo! však zjištěné odkazy na příslušné dokumenty uvedou. Je na čínských ISP, aby pak zablokovali přístup k těmto dokumentům. Je zajímavé, že toto spirituální hnutí zapustilo kořeny i v České republice a na Slovensku.

Velkou pozornost vzbudila letní několikatýdenní čínská blokace nejznámějšího vyhledávače Google. Jejím cílem bylo přimět ho k podobnému respektování zásad internetové regulace, jak to činí ISP. Navíc trnem v oku byla čínským orgánům možnost využít ke zpřístupnění dokumentů vyhledaných Googlem jejich archivní kopie udržované na serveru vyhledávače. Čínský uživatel měl tedy možnost prohlédnout si závadové dokumenty rovnou na vyhledávači. S filtračními a monitorovacími problémy se snaží v Číně vypořádat skupina technologií, která si vysloužila na Západě pojmenování Velký čínský firewall.

Podobné přístupy k Internetu, jako má Čína, možná na nižší technologické úrovni, sleduje řada dalších států. Známými příklady jsou Saudská Arábie, Vietnam, Tunisko. Mnohdy projde Internetem zpráva, že v těchto státech byli odhaleni další kyber-disidenti a odsouzeni k dlouholetým trestům.

Snaha prosadit filtraci určitého internetového obsahu není cizí ani Evropské unii (EU) a jejím členům. Tak například známý je francouzský požadavek z roku 2000. Chtěl, aby francouzská verze Yahoo! nedovolovala přístup k webovým stránkám obsahujícím informace či dokonce nabídky historických nacistických předmětů. Málo známý je však plán prací EU zaměřený na širší tvorbu filtračního softwaru a poskytování příslušných služeb. Největší finanční částka byla rezervována na vývoj systému PRINCIP, který byl určen k analýze a detekci především rasistického internetového obsahu.

Loňský teroristický útok na dvojčata Světového obchodního centra v New Yorku odstartoval mezi jiným i snahu americké vlády dostat pod kontrolu z hlediska boje proti terorismu internetový obsah. Vychází z představy, že je nutné propojit doposud izolované informační zdroje o občanech, ať již soukromé nebo státní, a dostat je tak pod dohled, který umožní vyhodnocovat je z hlediska boje proti terorismu. Za tímto účelem byla na počátku roku zřízena v Pentagonu nová bezpečnostní agentura Information Awareness Office.

V srpnu zveřejnil Bílý dům návrh materiálu National Strategy to Secure Cyberspace, jehož hlavním cílem bylo uzavření dohody vládního a veřejného sektoru na společném způsobu ochrany kybernetické struktury Spojených států.

Oba návrhy představují nebezpečí výrazného zásahu do soukromí a svobod amerických občanů. To vyvolává ve veřejnosti obavy a podezření, že je připravován centralizovaný systém určený k monitorování aktivit na Internetu.

Naše téma dokresluje rozhodnutí nejvyššího australského soudu v kauze důlního podnikatele Josepha Gutnicka proti americkému vydavateli Dow Jones, v jehož internetovém článku byl Gutnick nařčen z podvodu a z praní špinavých peněz. Soudní rozhodnutí nařídilo projednat kauzu před australským soudem, i když článek byl publikován na americkém webu. Gutnick totiž argumentoval, že článek četli lidé v Austrálii a tím byla jeho pověst poškozena.

Vzniká tedy precedens. Eventuální žaloba napadající obsah publikovaný na Internetu nemusí být projednávána v místě, kde je server s předmětným obsahem umístěn, ale může být projednávána i tam, kde je obsah uveden ve známost. Napíšete-li například na serveru ve státě A, že osoba B ve státě C je lump, může být eventuální žaloba řešena soudem nikoliv ve státě A, ale ve státě C, tedy dle legislativy platné v C.

Našli jste v článku chybu?