Proč to ten Google vlastně dělá?

Ale dosti závisti. Když už nemáme (my pisálci v okurkové sezóně) vlastně co hodnotit, neboť produkt neexistuje, položme si jinou otázku, která je stejně nyní asi důležitější: proč to Google dělá, jaký je jeho záměr, jeho dlouhodobé strategické plány? V tomto duchu se ostatně vedla i většina diskuse k článku publikovaném na Lupě, která mne přiměla vydat svoje úvahy tímto směrem.

Ještě větší Velký bratr

Často je možné se setkat s názorem, že to Google dělá proto, aby byl ještě větším velkým bratrem, než je nyní. Tedy že zatímco dnes ve svých gigantických depozitech ukládá a prosévá všechny výsledky našich hledání, dále už tam má i naše maily (z Gmailu), naše fotky (z Picassa) a podobně, chce tam mít už i naše osobní dopisy, které budeme v jeho operačním systému tvořit a ukládat na jeho weby, a především naše intimní údaje, jako jsou rozměry pohlavních orgánů a čísla kreditních karet. A následně to všechno pořádně využít a zneužít.

Uvádím tento „důvod“ jako první, protože je jediný, se kterým se naprosto neztotožňuji. Překvapuje mě, kolik lidí má obavy z toho, že „někdo o nich bude něco vědět“, aniž si položí otázku – a i kdyby, co by s tím proboha mohl někdo dělat? Ve svém celém životě neznám jedinou informaci, kterou bych potřeboval urputně tajit a jejíž zveřejnění nebo získání nějakou jinou osobou by mě mohlo nějak výrazně poškodit. Proč by někdo, notabene veřejná a významná firma, kterou by navíc jakékoli zneužití privátních dat okamžitě „zabilo“, měla mít potřebu toto dělat?

Samozřejmě Google potřebuje více dat o uživatelích, ale z důvodů, aby jim mohl prodávat cílenější reklamu. A to jenom vítám! Skutečně nepotřebuji, aby mě někdo neustále posílal reklamu na Viagru, neboť, děkuji za optání, není jí zatím potřeba. Ale proč mi sakra nikdo před víkendem neposílá tipy na zajímavé rodinné akce v okolí (mám malého kluka a je ho potřeba o víkendu vyvenčit), kde bychom navíc s rodinou mohli šťastně utratit nějaké peníze? Jen ať o mně toho Google ví víc a podstrkuje mně nabídku toho, co opravdu potřebuji a co dnes musím pracně hledat.

(No a ti z vás, kteří jsou paranoidní a ti, po kterých navíc ještě z dobrého důvodu někdo jde, jistě víte, jak svá data zabezpečit tak, aby je nezjistil ani Google, ani Microsoft, ani Policie ČR).

Porazit Microsoft!

Druhému často uváděnému důvodu už naopak přikládám velkou důležitost a pravděpodobnost. Nebývá běžné, že by se hlavním cílem nějakého podnikání stalo „porazit tu a tu firmu, zničit ji“, tento případ je výjimečný. Internet a počítač dnes jedno jsou – je to prostředí, ve kterém jsme nastěhovaní po mnoho let našich životů a je jedno, co je „na lokále“ a co „na netu“. Velkou část z hranatého svítícího obdélníku, do kterého se noříme den co den na pár hodin, má pod plnou kontrolou firma Microsoft a další velkou část firma Google. A pak taky spousta ostatních, ale jsou to většinou už „frcky”. Tady se skutečně odehrává boj mezi dvěma giganty: buď bude jeden vytlačovat druhého, nebo druhý prvního, a uprostřed dříme obrovská truhla s penězi (stovky miliard dolarů, přinejmenším).

Pokud bude Google rezignovat na to, že vládu nad prakticky vším, co leží mimo prohlížeč, drží Microsoft, pak se Microsoftu podaří metodou úporných tlaků a pákového efektu pomalu přetlačovat Google i v tom, co je v prohlížeči. (Pákový efekt – využiji toho, co mám, tedy operační systém a Office, k „násilnému vpáčení se“ a získání pozic i v jiných oblastech. Tohle Microsoft umí a vícekrát to dokázal.) A platí to samozřejmě i v obráceném gardu – pokud Google, řečeno vojenskou terminologií, přenese boj na území protivníka, tedy začne jej napadat tam, kde je nejsilnější a kde získává největší prostředky pro válku, tedy v operačním systému a kancelářském balíku, a využije k tomu zase pákového efektu své síly na Internetu, může vyhrát.

Toto, domnívám se, dobře vědí obě firmy. Proto se klíčové aktivity Microsoftu dnes soustřeďují na to, „jak porazit Google“ (například převážná většina akvizic, které byly i mnohamiliardové, směřovala v poslední době právě sem, a nikoli na podporu vlastního „core“ businessu Microsoftu), a proto budou významné aktivity Googlu směřovat k tomu, jak porazit Microsoft. A také asi na úkor původních „core“ aktivit, všechno naráz se skvěle dělat nedá.

Software as a service – všichni jdou, nevědí kam

Třetí často uváděný důvod je ten, že přeměna software coby programu sídlícího na vašem počítači a využívajícího především jeho zdroje, v „službu“, kterou vám na požádání poskytuje někdo jiný přes web a ve které je váš počítač spíše jakýmsi zobrazovacím terminálem, je prostě trend a že za pár let to nebude nikdo dělat jinak.

Určitě si nemyslím, že by SaaS byl nesmysl. Ostatně celý Internet je SaaS, pokud to tak vezmeme, a není to zrovna něco neúspěšného nebo nevýznamného. Ale současně na neustálém vynášení SaaS jako té jediné zaručené budoucnosti vidím pouze tlustý nános marketingu – firmy potřebují zákazníky přesvědčit, že to zboží, které jim prodaly před pěti lety, je beznadějně zastaralé a potřebují si zakoupit něco nového.

SaaS není žádný přelom, žádné buď-anebo. Některým službám se daří lépe, jsou-li nabízeny na dálku (přes Internet, chcete-li, jako SaaS), jiným je lépe na lokále. Na některé ještě nedozrál čas – nejsou kvalitně vytvořené, nejsou všude tolik potřebné tlusté linky vedoucí do počítače. Některým bude lépe na lokále vždycky a spousta jich bude využívat obojího – lokální instalace a k tomu si budou dle potřeby přicucávat z netu.

Nemohu vyloučit, že víra v SaaS je rovněž jedním z hybných motorů, proč se Google vydal na cestu produkce vlastního operačního systému. Ale když už, spíše bych v tom hledal pragmatickou úvahu typu „možná ano, možná ne, proč to nezkusit, čas ukáže“.