Hlavní navigace

Právo na zapomnění platí jen v rámci EU, Google nemusí odkazy mazat celosvětově

Sdílet

David Slížek

Google nemusí při uplatnění tzv. práva na zapomnění vymazat odkazy z výsledků vyhledávání ve všech svých jazykových mutacích mimo EU. Vyplývá to z verdiktu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C‑507/17. Vyhledávač ale podle něj zároveň musí znemožnit nebo velmi ztížit to, aby lidé v EU mohli dotyčné odkazy najít přes jeho mimoevropské mutace.

Soud posuzoval spor, který s Googlem vedl francouzský regulační úřad (Commission nationale de l'informatique et des libertés, CNIL). Ten v roce 2016 uložil vyhledávači pokutu 100 tisíc eur za to, že odmítl vymazat odkazy ve všech svých jazykových mutacích. Spor nakonec doputoval až k evropskému soudu.

SDEU ve svém verdiktu argumentuje mimo jiné tím, že mnohé mimoevropské státy právo na zapomnění neznají. „(…) právo na ochranu osobních údajů není absolutním právem, nýbrž musí být posuzováno v souvislosti se svou funkcí ve společnosti a v souladu se zásadou proporcionality vyváženo s ostatními základními právy. Rovnováha mezi právem na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů na straně jedné a svobodou informací pro uživatele internetu na straně druhé se krom toho může po celém světě významně lišit.“

Současné evropské právo tak podle soudu Googlu neukládá povinnost odstranit odkazy ze všech jazykových mutací. Musí je odstranit jen z mutací svého vyhledávače pro všechny unijní státy. Musí ale také přijmout dostatečně účinná opatření k zajištění účinné ochrany základních práv subjektu údajů, dodal SDEU.

To znamená, že musí v případě potřeby „(…) přijmout opatření, kterými bude uživatelům internetu vyhledávajícím jméno subjektu údajů v jednom z členských států účinným způsobem zabráněno v tom, aby měli prostřednictvím seznamu výsledků vyhledávání z mutace tohoto vyhledávače pro stát ‚mimo EU‘ přístup k odkazům, jež byly předmětem této žádosti o výmaz, nebo jim toto alespoň velmi ztíží.“

Soud také konstatuje, že vyhledávače sice nemají povinnost mazat odkazy ve svých mimoevropských mutacích, ale na druhou stranu to současné právo ani nezakazuje. „Úřady členského státu proto mají pravomoc poměřit právo subjektu údajů na respektování soukromého života a na ochranu jeho osobních údajů na straně jedné s právem na informace na straně druhé z pohledu vnitrostátního standardu pro ochranu základních práva v návaznosti na to případně provozovateli tohoto vyhledávače uložit povinnost, aby odkazy odstranil ze všech mutací uvedeného vyhledávače.“

Právo na zapomnění dává uživateli za určitých podmínek (například pokud osobní údaje už nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny, nebo pokud neexistují žádné převažující oprávněné důvody pro zpracování) možnost žádat po provozovateli vyhledávače, aby z výsledků vyhledávání jeho jména skryl odkazy na konkrétní stránky.

Google uvádí, že od roku 2014 dostal v rámci práva na zapomnění celkem více než 846 tisíc žádostí o výmaz, které se týkaly celkem více než 3,3 milionu URL. Vyhověl přitom jen menšině žádostí a z výsledků hledání smazal 45 % z požadovaných adres.

Našli jste v článku chybu?
Ochrana proti spamovacím robotům. Odpovězte prosím na následující otázku: Jaký je letos rok?