Asociace komerčních televizí, rádií, online médií a vydavatelů kritizují vládní návrh zákona o médiích veřejné služby. Podle jejich společných připomínek by měla být jasněji vymezena veřejná služba České televize a Českého rozhlasu, zavedena expertní komise posuzující strukturu nákladů a zachovány pojistky pro spouštění nových služeb.
Společné připomínky podaly Asociace komerčních televizí, Asociace online vydavatelů, Asociace provozovatelů soukromého vysílání, Česká unie vydavatelů a Sdružení pro internetový rozvoj v ČR. Upozorňují, že změna financování a postavení médií veřejné služby nemá dopad pouze na Českou televizi a Český rozhlas, ale také na zbytek mediálního trhu.
Případný přesun financování pod státní rozpočet asociace označují za legitimní politickou volbu. Tvrdí ale, že předložený návrh má zásadní legislativně-technické nedostatky. Podle nich postrádá základní definice, nevymezuje dostatečně přesně veřejnou službu a neřeší některé otázky, které jsou důležité pro hospodářskou soutěž i kontrolu veřejných peněz.
Jednou z hlavních výhrad je nejasné používání pojmů. Připomínky uvádějí, že návrh Ministerstva kultury pracuje s výrazy „veřejnoprávní vysílání“, „veřejnoprávní mediální služba“ a „veřejná služba“, aniž by je přesně odlišil. Podle komerčních médií to může vést k právní nejistotě a k příliš širokému výkladu toho, co mají Česká televize a Český rozhlas dělat.
Asociace navrhují, aby zákon zavedl závazný střednědobý dokument, který by veřejnou službu podrobněji popsal. Měl by platit například pět let, připravovalo by ho Ministerstvo kultury ve spolupráci s Českou televizí a Českým rozhlasem a schvalovala by ho Poslanecká sněmovna nebo celý parlament. Dokument by podle připomínek měl obsahovat měřitelné programové ukazatele, pravidla pro regionální a menšinové služby, podíly nákupů od nezávislých producentů i pravidla pro vykazování plnění veřejné služby.
Komerční média zároveň žádají, aby se do zákona přenesly věcné záruky z dosavadních memorand mezi Ministerstvem kultury a veřejnoprávními médii. Týká se to například působení České televize a Českého rozhlasu v online prostředí nebo transparentního zpřístupňování archivů ostatním subjektům na trhu. Dosavadní formu memorand ale asociace nepovažují za vhodnou. Podle nich by pravidla neměla vznikat z iniciativy samotných veřejnoprávních médií, ale ze strany státu.
Dalším sporným bodem je online reklama. Návrh podle asociací upravuje reklamu a sponzoring hlavně ve vysílání, ale výslovně neřeší internetové stránky a aplikace. To by podle komerčních médií mohlo otevřít prostor pro širší reklamní aktivity České televize a Českého rozhlasu v digitálním prostředí. Asociace proto požadují, aby zákon zachoval nynější omezení online obchodních sdělení.
Asociace také kritizují, že návrh vypouští existující mechanismus pro schvalování nových významných služeb. Dnes podobné postupy upravují zákony o České televizi a Českém rozhlasu. Komerční média chtějí, aby nové programy, online služby nebo distribuční platformy podléhaly veřejné konzultaci, předchozímu posouzení dopadu na trh a schválení příslušnými kontrolními orgány. Mezi nimi zmiňují rady obou veřejnoprávních médií i Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.
Podle asociací by zákon měl také stanovit hranici, od které je nová služba považována za významnou. Jako příklad uvádějí rozpočet přesahující jedno procento celkového rozpočtu vysílatele nebo vstup na novou distribuční platformu. Posuzovat by se měl soulad se zadáním veřejné služby, přínos pro veřejnost, přiměřenost nákladů a dopad na hospodářskou soutěž.
Samostatná část připomínek se týká kontroly nákladů. Asociace navrhují vznik expertní komise, která by každoročně hodnotila nákladovou strukturu České televize a Českého rozhlasu. Komise by podle návrhu měla posuzovat, zda veřejnoprávní média hospodaří efektivně ve srovnání s podobnými subjekty, a předkládat zprávy Poslanecké sněmovně a Senátu.
Komerční média dále požadují, aby zákon zachoval konkrétní povinnosti České televize a Českého rozhlasu vůči lidem se zrakovým nebo sluchovým postižením.
Za problematickou považují asociace i formulaci, která by České televizi a Českému rozhlasu umožňovala vydávat tiskoviny a publikace jako doplňkovou činnost. Podle nich takové oprávnění nekoresponduje s hlavním zaměřením televizního a rozhlasového vysílatele a může vytvořit novou oblast střetu s komerčními vydavateli.
Návrh zákona o médiích veřejné služby má nahradit dosavadní model financování veřejnoprávních médií televizními a rozhlasovými poplatky. Nově by měly Česká televize a Český rozhlas získávat pevně stanovený a indexovaný příspěvek ze státního rozpočtu. Právě tato změna podle soukromých médií vyžaduje přesnější pravidla, která vymezí rozsah veřejné služby, její kontrolu a vztah veřejnoprávních institucí ke komerčnímu mediálnímu trhu.
ČLÁNKY DO MAILU