Časopis Týden využil generální ředitel televize Nova Jan Andruško k otevřenému útoku na svého předchůdce Petra Dvořáka, t.č. generálního ředitele České televize. Dramatický cyklus Nevinné lži, který od února do dubna porážel SuperStar na Nově, označil za “komerční formát”, neboť vychází z úspěšného projektu Soukromé pasti na Nově. Právě Nevinné lži pak mají podle Andruška dokládat komercionalizaci programu ČT. Šéf Novy si zároveň posteskl, že Kavčí hory přeplácejí tvůrce, s nimiž původně jednala Nova, a že ČT si to může dovolit prakticky kdykoli, protože má jistotu v podobě koncesionářských poplatků.
A pak přichází hlavní úder: Jan Andruško navrhuje, aby koncesionářské poplatky nebyly povinné, ale platili je jen diváci, kteří skutečně sledují programy ČT. Jak by se to zjišťovalo? Prý jednoduše – ČT by vysílala zakódovaná a zájemci by si museli koupit dekódovací karty, za které by hradili měsíční poplatek ve výši dnešní koncese (tedy 135 korun). Zní to logicky, ale ředitel Novy zcela opomíjí úkoly, které ČT ukládá zákon a jež se týkají veřejné služby. Ta logicky nemůže být kódovaná a dostupná jen vybraným divákům.
Myšlenka, že koncesionářské poplatky mají platit jen ti, co skutečně sledují ČT, ale není nová a ani převratná. Stejný populismus zneužilo už několik politiků, Edvard Kožušník z ODS na něm dokonce postavil úspěšnou kandidaturu do Evropského parlamentu (a od té doby už proti televiznímu a rozhlasovému poplatku veřejně nevystupuje). Nikdo z nich ale poplatek nedokázal zrušit a popravdě řečeno se o to ani reálně nepokoušel. Jan Andruško ale otevřel poněkud zajímavější diskusi, i když k tomu nepoužil zrovna ideální příklad: komercionalizaci vysílání ČT nelze dokládat cyklem Nevinné lži.
Zajímavější by bylo podívat se na postupnou selekci menšinových žánrů na ČT 1 a ČT 2. Zejména u Dvojky je vidět docela jasná snaha vybudovat z ní další plnoformátový kanál zaměřený na mladé diváky, který bude přímo konkurovat komerčním televizím. Umělecké pořady budou “odkloněny” na nový kulturní kanál ČT art, který bude vysílat ve večerních a nočních hodinách na programové pozici chystaného dětského programu ČT :D. Na jedné straně tak umělecké pořady dostanou prostor v hlavním vysílacím čase, což ředitel ČT Petr Dvořák označuje za historický milník, ale protože půjde o zcela nový kanál, nelze očekávat, že by na něm měly více diváků než nyní na Dvojce.
Podobným způsobem se už ČT zbavila pořadů pro děti, které loni přehodila z Jedničky na Dvojku (a odtud je brzy posune na ČT :D). Jednička a Dvojka tak zvyšují podíl pořadů pro většinové publikum, přičemž Dvojce nadále zůstává možnost vysílání reklamy. Jednička o ni sice na podzim 2011 přišla, ředitel Novy by se ale mohl v kritice Kavčích hor zaměřit na způsob, jakým ČT nahradila klasické reklamní bloky sponzoringem. Ten si běžní diváci pletou s reklamními spoty (a často se na to ptají i redakce DigiZone.cz – jak to, že Jednička nadále vysílá reklamu, když to má už druhý rok zakázáno).
Diskuse o veřejné službě bude zcela jistě přitvrzovat. Trh s televizní reklamou klesá a spolu s ním i příjmy televizí. Zároveň ale stoupají náklady na provoz stále většího počtu tematických kanálů, kterými se televizní skupiny snaží udržet svůj podíl na trhu. Česká televize má obrovskou výhodu v tom, že se téhle hysterie neúčastní, protože drtivou většinu jejích příjmů tvoří povinné koncesionářské poplatky. O to víc se ale stává trnem v oku komerčních stanic, které budou stále citlivěji vnímat její pokusy o komerčnější a divácky atraktivnější formáty. Nelze vyloučit ani pokusy i změnu zákona, podobně jako v případě reklamy ve vysílání ČT.
Jedno je jisté: veřejnou službu komerčními televizemi nahradit nelze. Jen by ji měl někdo lépe definovat a zároveň říci, co veřejná služba už určitě není a na co bychom se tedy my všichni rozhodně neměli skládat při platbě koncesionářského poplatku.
ČLÁNKY DO MAILU