Velmi důležitým bodem celé oblasti autorského zákona z pohledu informačních technologií je rozdělení na dvě na sobě poměrně závislé kategorie: audiovizuální díla a softwarové produkty.
Audiovizuální část autorského zákona je velmi často probírána v tištěných či internetových médiích, tudíž znalost uživatelů o těchto dílech je o poznání lepší než u těch, co používají softwarové produkty.
Dovolíme si pro názornou ukázku oblasti audiovizuálních děl, tiskovin a vlastních autorských prací použít smyšlenou osobu Jana Nováka. Ta bude na následujících řádcích sloužit jako posluchač či divák audiovizuálních děl. Společně však se svou manželkou a synem budou postaveni do rolí jednajících v souladu či rozporu s autorským zákonem také v oblasti tiskovin a vlastních autorských děl.
Pan Novák je technicky zdatný, informační technologie má jako hobby, a budeme u něj předpokládat základní technické zázemí, jako je stolní počítač vybavený optickou mechanikou umožňující kopii optických nosičů, externí pevný disk o celkové kapacitě 500 GB pro ukládání fotografií z dovolených, ale také na kopie zahraničních seriálů či dokonce akčních her pro syna stažených z Internetu. Pevný disk v počítači byl pořízen ještě v době, kdy nebylo zákonem stanoveno vybírání autorských poplatků. Jako periferní zařízení bude pan Jan používat multifunkční zařízení umožňující tisk, scanování a kopírování.
Poplatky z komponent počítače
Při pořizování výše uvedených komponent musel zaplatit pan Novák autorské poplatky dle zákona. Pro externí pevný disk platí, že autorský poplatek je stanoven sazbou 0,17 Kč za 1 GB do celkové kapacity 1 TB. Jelikož pevný disk má celkovou kapacitu 500 GB, musel pan Jan odvést 85 Kč (0,17 * 500 = 85 Kč). Optická mechanika umožňující čtení a zápis z optických disků typu CD/DVD stála 1000 Kč a dle zákona tak musel pan Jan odevzdat 3 % z celkové ceny. Procentní část tak představovala částku 30 Kč. Multifunkční zařízení stálo bezmála 3000 Kč a dle vyhlášky musel pan Novák za zařízení v cenové relaci 2500 až 5000 Kč zaplatit 286 Kč kolektivním správcům.
Celkem tedy pan Jan Novák při nákupu výše uvedených komponent zaplatil 401 Kč na autorských poplatcích.
Nákup kompaktního disku v kamenném obchodě a jeho záloha
Pan Novák se rozhodl, že si pořídí originální hudební CD své oblíbené hudební skupiny. Cena kompaktního disku nebyla nejmenší, ale pan Novák je opravdu velký fanoušek, a tak obětoval částku 600 Kč, která by mu měla přinést chvilky nostalgie z jeho raného mládí. Jelikož si pan Jan velmi cení svého hudebního CD, vypálil si kopii pro osobní užití tak, jak mu to umožňuje autorský zákon.
Z právního hlediska se pan Novák zachoval zcela korektně, avšak podíváme-li se na celou situaci z druhé strany, nalezneme několik právních nedostatků, které již autorský zákon nepokrývá.
Poznámka: v následujícím odstavci bude kopírováním CD myšleno rozmnožování například v malých, lokálních hudebních studiích, která nemají profesionální zařízení pro lisování CD. Nejedná se tak o nelegální kopie!
Předem je třeba říci, že hudební CD jsou kopírována v relativně velkém nákladu a firmy zabývajícím se tímto druhem podnikání nejsou nijak osvobozeny od platby autorských poplatků, tudíž v částce 600 Kč je započtena cena jak za prázdné médium ve výši 0,50 Kč, tak nákup rozmnožovacího stroje pro zhotovení kopírovaných CD. Pro naši modelovou situaci bude poplatek kompenzující nákup kopírovacího stroje činit 9 Kč na jeden vypálený kus optického média (jeho výše není úplně důležitá – je však důležité poukázat na fakt, že je vybírán). Již v tuto chvíli pan Novák zaplatil na autorských poplatcích 9,50 Kč.
Je potřeba upřesnit, že se jedná o firmy menšího charakteru, která hudební CD kopírují vypalováním namísto velkoobjemového lisování. U lisování se poplatek neodvádí, jedná se o polotovary, na které je zvuková stopa nalepena
.
Dalším krokem je samotné vypalování kopie pro vlastní potřebu. Opět pan Novák zaplatil 0,50 Kč za nákup prázdného média. Pro samotnou činnost vypalování CD potřebuje pan Jan osobní počítač či notebook s vhodným vybavením, umožňující kopírovací proces.
V modelové situaci je názorně popsáno chování uživatelů a posluchačů kupujících si originální zvuková díla. Velmi důležité je se v tuto chvíli pozastavit nad myšlenkou, proč pan Novák byl nucen 2× platit autorský poplatek za prázdný hudební nosič a také za zařízení, které mu v rámci zákona umožní vytvořit si kopii hudebního díla.
Autorský zákon v tomto směru totiž přikazuje z každého zakoupeného média a přístroje pro zhotovení kopií odvádět autorský poplatek. Je ovšem absurdní platit tuto částku dvakrát, byť je to záležitost korunová.
Shrnutí: pan Novák za legální pořízení hudebního nosiče v kamenném obchodě a za prázdné médium zaplatil 10 Kč na autorském poplatku. K této částce je potřeba pochopitelně přičíst poměrnou část z hodnoty autorského poplatku optické mechaniky za její užití.
Získání hudebního disku z online zdrojů na Internetu
Internet jako nepřeberný zdroj informací slouží pochopitelně také k online prodeji audiovizuálních děl, ale nabízí také způsoby, jak tato díla získat bez nutnosti platit za jejich pořízení.
V následujících dvou situacích postavíme pana Nováka do role uvědomělého a poctivého uživatele Internetu a na druhou stranu do situace, kdy bude stahovat hudební soubory bez finančního závazku.
Legální způsob
Pan Novák zjistil, že na Internetu může pořídit hudební nosič své oblíbené hudební skupiny za mnohem nižší cenu než v kamenném obchodě na rohu ulice. Spočítal si, že zakoupením alba online přes Internet ušetří téměř 300 Kč. Provedl platbu pomocí své platební karty a systém mu umožnil stažení zvukových stop.
Velmi zajímavý krok nastává v tuto chvíli. Pan Novák se rozhoduje, jak stažené skladby bude poslouchat. Vypálí si je na kompaktní disk a bude si je vozit v autě, či si je nakopíruje ve formátu MP3 do paměti mobilního telefonu a nebo si jej bude pouštět pouze v případě, že bude na svém počítači?
Pro náš názorný příklad zvolíme další možnost poslechu hudby, a tou bude nakopírování do MP3 přehrávače, který pan Jan používá v posilovně. Přehrávač je zatížen autorským poplatkem v hodnotě 3 % z celkové ceny produktu 2100 Kč. V našem případě tak bude poplatek činit 63 Kč.
Pan Novák se rozhodl zkopírovat si získané zvukové soubory do osobního MP3 přehrávače, aby je mohl mít nejenom v posilovně, ale také na cestách. Kapacita přehrávače je 2 GB, což zaručuje panu Novákovi dostatek volného místa pro jeho oblíbenou hudební skupinu.
U hudebních přehrávačů je autorský poplatek odůvodněný. Platí se pouze jednou a hlavně je téměř jisté, k jaké činnosti bude přístroj sloužit. Ceny samotných přehrávačů nejsou natolik vysoké, aby zatížení poplatkem jakkoliv radikálně zvyšovalo cenu produktu.
Shrnutí: za legální pořízení hudebního alba prostřednictvím Internetu a následné nahrání do MP3 přehrávače zaplatil pan Novák na autorském poplatku z onoho MP3 přehrávače 63 Kč.
Nelegální způsob
Panu Novákovi se nezamlouvá částka 500 Kč, kterou si webové stránky účtují za stažení oblíbeného zahraničního interpreta paní Novákové. Rozhodne se tedy, že s pomocí vyhledávačů nalezne ten samý hudební obsah, avšak zadarmo. To se také stalo. Album hudební skupiny je nyní u pana Nováka na externím disku, aby nezabíralo místo na pevném disku v počítači.
Paní Nováková by chtěla písničky na audio kazetě, aby si jej mohla pouštět při vaření v kuchyni. Pro pana Nováka to znamená, že bude muset zakoupit prázdné CD médium a také audio kazetu s délkou 90 minut. Nejprve tedy vypálí hudební disk a poté jej s pomocí radiomagnetofonu přehraje na audio kazetu.
Za prázdné CD zaplatí pan Jan na autorském poplatku 0,50 Kč a na audio kazetě 2,40 Kč. Celkem se tedy jedná o 2,90 Kč.
Celková částka, kterou pan Novák musel zaplatit za prázdné nosiče, by měla představovat finanční kompenzaci hudební skupině, autorům, zvukařům a dalším osobám, které se na výrobě hudebních skladeb podíleli, za možnost vytvořit si rozmnoženinu jejich díla.
Jenže situace je taková, že album si pan Novák stáhl a nezaplatil za něj. Jediná platba, která byla provedena, zahrnovala právě autorský poplatek. S trochou nadhledu lze říci, že pan Novák ušetřil bezmála stovky korun a celé album jej tak stálo pouze 2,90 Kč. Pochopitelně nelze také opomenout poměrnou část poplatků ze zařízení, které umožnilo vytvořit hudební CD.
Shrnutí: manželé Novákovi zaplatili 2,90 Kč za možnost si zkopírovat hudební CD na audiokazetu. Autorovi a osobám podílejícím se na vzniku disku nikdy nemůže být kompenzací částka, kterou odvedli, když se cena originálního disku pohybuje v řádech stovek korun.
Stahování audiovizuálních děl prostřednictvím peer-to-peer sítí
Syn pana Nováka Martin, jenž také využívá počítač otce, si nainstaloval klienta pro sdílení souborů pomocí protokolu BitTorrent3. Na externím disku musel nasdílet adresář obsahující hudební MP3 soubory o celkové velikosti 0,5 GB, aby dokončil proces připojení do sítě peer-to-peer.
Martin stahuje téměř všechny skladby hudebních interpretů, kteří mu přijdou povědomí. Po stažení si soubory MP3 zkopíruje na CD, aby je mohl poslouchat ve svém discmanu.
Protokol BitTorrent je postaven na systému, kdy klient, který data stahuje, zároveň umožňuje stahovat ostatním klientům v síti obsah z jeho sdíleného adresáře. Dostáváme se tedy k situaci, kdy Martin hudební MP3 stahuje v mezích zákona, avšak sdílení dříve získaných MP3 souborů je již v rozporu se zákonem. Je dovoleno pouze hudební díla z Internetu stáhnout, ale ne nahrávat či umožnit jejich další sdílení.
Autorský poplatek zde představuje kompenzaci za možnost vypálení hudebních MP3 souborů na prázdné CD médium. Částka 0,50 Kč však nemůže plně nahradit ušlý zisk ze stažení hudby z Internetu namísto pořízení v kamenném obchodě.
Shrnutí: stahování pomocí peer-to-peer sítí je v případě stahování legální, avšak sdílení neboli odesílání dat je již nelegální, nejedná-li se o volně šiřitelná data. Poplatky zde tak velmi obtížně suplují ušlé zisky autorů, zejména kvůli jejich výši.
Online datová úložiště
Datová úložiště lze definovat jako externí pevné disky na cizích serverech umístěných na území našeho státu nebo různě po světě. Jejich hlavní myšlenkou je umožnit uživatelům sdílet svá osobní data napříč Internetem a hlavně v reálném čase. Ovšem služby těchto aplikací jsou poslední dobou hojně využívány pro nahrávání a stahování autorsky chráněných děl.
Mezi uživateli online datových úložišť kolují ovšem nepravdivé informace o tom, kdo nese vinu za výše uvedenou skutečnost, kdy jsou na server nahrávány soubory a média chráněná autorským zákonem.
Martin Novák má na svém pevném disku datový obraz DVD filmu o velikosti 4,5 GB, který dostal od svého otce. Obraz neboli image soubor zkomprimoval, zahesloval a následně rozdělil na 45 menších souborů o velikosti 100 MB. Soubory jeden po druhém nahrál na server. Odkazy pro stažení společně s heslem pro dekomprimaci uveřejnil na internetových diskusích a fórech. Každý, kdo má zájem, si nahrané soubory může stáhnout, musí pouze kliknout na odkaz. Po stažení soubory sloučí, heslem odemkne a dekomprimuje. Je evidentní, že celý proces je velmi jednoduchý a není se tedy čemu divit, že tento způsob sdílení a šíření nelegálních souborů a médií je na vzestupu.
Smyslem datových úložišť bylo v první řadě nabídnout uživatelům možnost mít své soubory a dokumenty kdykoliv a kdekoliv po ruce. Pochopitelně v závislosti na dostupnosti Internetu. Dostupnosti lze využít právě pro nelegální šíření a sdílení dokumentů, hudby, videa nebo softwaru. Jednotlivci totiž stahují soubory po jednom a ve výsledku je musí sloučit již ve svém počítači. Nyní je potřeba celou situaci rozebrat z pohledu autorského zákona. Začněme nejprve nahráním souborů na server. Je ještě třeba podotknout, že v podmínkách užívání těchto služeb se velmi často objevují dvě věty sdělující uživateli postoj provozovatele služby k souborům nahraných uživatelem na jejich server:
Provozovatel nenese zodpovědnost za soubory či data nahrané uživatelem na server provozovatele.
Druhou velmi častou větou, jíž se provozovatel zříká zodpovědnosti, je:
Provozovatel si vyhrazuje právo uživatelské soubory bez udání důvodu smazat.
Předchozí dvě definice postoje provozovatele služby jsou prezentovány v jejich vlastních podmínkách, kterým je vždy nadřazen zákon. V tomto případě se jedná o zákon č. 480/2004 Sb. Z pohledu uživatele se nejedná o nic nelegálního, protože samotné části bez zbývajících souborů jsou často nepoužitelné. Pokud by v nich byl sebedůležitější obsah, nepůjde ho zobrazit. Existují ovšem způsoby, jak nekompletní soubory spustit, ovšem jedná se pro uživatele o mnohdy velmi obtížnou překážku.
Celý proces s nahráváním na servery úložišť může zastoupit například e-mailová komunikace, pokud bude jako přílohy obsahovat rozdělené soubory. Autorské poplatky zde nejsou úplně zastoupeny, jejich role přichází v okamžiku stažení souboru na pevné disky v počítačích. Ty již poplatkem zatíženy jsou. Situace je tak téměř jako v případě nelegálního způsobu získávání hudebního disku.
Shrnutí: datová úložiště jsou provozována na hranici legálního a nelegálního rámce autorského zákona. Naopak uživatelé mohou porušovat autorská práva, pokud zpřístupní soubory jako celek – zveřejní konkrétní odkazy ke stažení nebo heslo pro dekomprimaci souborů.
V další části seriálu se podíváme na to, jak se stejná problematika řeší u vlastní autorské tvorby, tedy tiskoviny, fotografie a další vlastní autorské materiály.
