Už dva roky se každou první středu v měsíci, v pražské kavárně Café Louvre, koná setkání se zajímavými osobnostmi českého Internetu. Hostem prosincového a pro letošní rok také posledního NetClubu byl Ondřej Bartoš, jehož jméno je spjato s akcemi First Tuesday a později sdružení TUESDAY Business Network, které na konci minulého roku spojilo své aktivity s vydavatelem Lupy, společností Internet Info. Jeho bývalá firma, kterou rozjel se spolužákem ještě v dobách studií na vysoké škole, se zabývala finančním poradenstvím. Do prosince 2008 působil jako investiční ředitel ve společnosti MCI Management S.A., v níž měl na starosti investice v Česku, na Slovensku, v Rumunsku a bývalé Jugoslávii. V současné době buduje novou venture kapitálovou firmu Credo Ventures.
Co je na investování tak přitažlivého?
Jestliže podnikatel je ten kreativní, který přichází s nápady a vytváří něco od začátku, tak investor je ten, který se setkává se spoustou takových kreativních lidí. Investor pomáhá většinou vytvořit z nuly něco velkého a v tom je to myslím zajímavé.
Jaké je to být investorem v Česku a do čeho jste poprvé investoval?
Někdy v roce 1998 jsem investoval do squashového centra, které stavěli naši kamarádi. Tehdy jsme s mým společníkem Honzou Habrmanem vydělali své první peníze, moc jsme nevěděli co s nimi. Bohudíky, že jsme je investovali, jinak bychom je bývali byli utratili. Ta investice byla dost bezmyšlenkovitá. Mohli jsme pak chodit na squash, kdykoli se nám zachtělo. To byl vlastně náš zisk. Jak se později ukázalo, v zásadě jediný.
Čím se zabývala vaše první firma?
Jmenovala se Credo a stále existuje. Založili jsme ji ve třeťáku na vysoké škole a byla to firma, která měla dělat účetní a daňové poradenství. Což byly věci, které jsme v té době probírali ve škole a tak se nám zdálo poměrně logické, že pak budeme radit dál. Klíčovou vlastností toho prvního podnikání byla zejména odvaha, když se budu snažit neříkat, že to byla vysloveně drzost.
Kdy jste se začal zajímat o Internet?
Někdy v roce 1998. Tehdy se jeden náš kamarád, který studoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, rozhodl, že založí IT firmu a my jsme se stali jeho společníky.
Jak jste se dostal k First Tuesday?
Já a můj další společník Vlastimil Veselý jsme dostali nabídku od Julie Meyer, která byla zakladatelkou First Tuesday ve Velké Británii, zdali nechceme dělat First Tuesday v Praze. V té době jsem působil stále především ve firmě Credo, která se začala zabývat venture kapitálem. Možná proto, že jsme byli jedni z mála lidí, kteří se venture kapitálu v ČR věnovali, se Julie ozvala právě nám. First Tuesday bylo právě hodně o venture kapitálu a projektech.
Byl český First Tuesday stejný jako obdobné setkání například v Londýně?
Bylo to něco úplně jiného. V Londýně se scházelo na kriketovém hřišti na 2500 lidí a zároveň se tam domlouvaly investice. Na ubrouscích se tam podepisovaly provizorní smlouvy. U nás na první First Tuesday přišlo asi 80 nebo 90 lidí, což jsme považovali za ohromný úspěch, ale nedalo se to vůbec srovnat s tím, co se dělo v Londýně. Nicméně spousta pozdějších investic se na českém First Tuesday dohodla. Dvě největší investice, které byly domluveny na First Tuesday, ale bohužel už neexistují – zkrachovaly. Samba Digital Media a Globopolis.
Víte kolik Globopolis prodělal?
6 milionů dolarů.
Jak dlouho First Tuesday trval a proč skončil?
First Tuesday pod tímto názvem u nás fungovalo do roku 2003. Poté jsme s Vlastimilem Veselým dospěli k odlišným představám, jakou cestou by se mělo ubírat. Já jsem chtěl, aby First Tuesday zůstalo platformou, kde se budou scházet lidé okolo technologického podnikání a budou diskutovat o byznysu, zatímco Vlastimila lákaly evropské fondy, financování firem z dotací a grantů. Naše cesty se rozdvojily, a protože jsme se nemohli dohodnout na tom, kdo by si měl ponechat značku First Tuesday, tak jsme ji zrušili a každý jsme si udělali svou vlastní. Já jsem založil TUESDAY Business Network, které stále funguje.
Do čeho jste investoval po již zmiňovaném squashovém centru?
Další investice přišla tuším až v roce 2004 a to do firmy Crazy Tomato, která stále existuje, ale já už jsem se z ní vzdálil. To byla moje první klasická investice.
Co dělá firma s takto sofistikovaným názvem?
To ještě nevíte, že původně se měla jmenovat Banana Mobile, ale potom to přišlo zakladateli málo crazy. Zabývá se mobilním marketingem.
Proč jste do ní dal peníze?
Zejména proto, že měla velmi silného podnikatele v čele, velmi entuziastického – Honzu Bártu. Zpočátku se zdál být také vizionářem, což se v případě Crazy Tomato ale nepotvrdilo. Firma se nakonec vydala úplně jiným směrem než Honza Bárta předpokládal v byznys plánu.
Vaše peníze se vydaly jakým směrem? A kolik to bylo?
Peníze se mi vrátily. Byly to stovky tisíc.
Jaký byl ten vizionářský směr, kterým se firma měla vydat?
Počítal s tím, že mobilní obsah, jako zvonění a tapety, hodně poroste. Inovace, se kterou mělo přijít Crazy Tomato, spočívala v tom, že vytvoří affiliate síť serverů v celé Evropě, pomocí níž se bude prodávat mobilní obsah, který dodá centrální firma.
Co dnes dělá Crazy Tomato?
Já už tu firmu sleduju samozřejmě pouze z venku. Ale v zásadě se zabývá mobilním marketingem a reklamou na mobilním Internetu.
Přišla po Crazy Tomato ještě nějaká větší investice?
V roce 2004 jsem začal pracovat pro polský venture kapitálový fond. Od té doby až do konce roku 2008 jsem investoval jménem a na účet tohoto fondu. Nikdy jsem neměl možnost investovat do všeho, co se mi líbilo, jednoduše jsem na to neměl peníze. Tohle byla příležitost, jak dělat to, co mě baví s penězi někoho jiného a to s řádově většími penězi.
Vy jste pro ně sledoval možné investiční příležitosti v Česku?
Zpočátku se jednalo o český trh, potom se k tomu přidalo Slovensko, Rumunsku a bývalá Jugoslávie.
Můžete uvést nějaké příklady investic z té doby?
Na českém trhu to šlo chronologicky: Retail Info, Nostromo, Geewa a Invia.
Který z těch projektů byl podle vás nejzajímavější?
Nejvíce se asi povedla Invia. V době investice jsem měl pocit, že největší potenciál se skrýval ve firmě jménem Geewa, která vyvíjí online hry. Zdálo se, že je to firma, která by mohla mít globální ambici.
Jak vysoká byla investice do firmy Geewa?
1,15 milionů euro.
Proč se ty předpoklady nenaplnily?
Z mého pohledu je to trochu zklamání, protože ani po dvou letech od investice není Geewa globální. Mezitím vyrostly dvě nebo tři ohromné firmy, které dělají v zásadě to samé jako Geewa, jenomže včas identifikovaly příležitosti MySpace, Facebook a vrhly se tímto směrem. Geewa v této oblasti zaspala.
Není to ale také chyba investora?
Je. Na svoji obhajobu bych řekl, že jsem byl tím, kdo byl zodpovědný za region, ale ten, kdo ve finále rozhodoval, seděl ve Varšavě nebo ve Vratislavi. Spolu s managementem Geewa jsme velmi brzy navrhovali jít agresivně americkou cestou. Založit zastoupení v Sillicon Valley. Bylo to riziko, na které vedení fondu nepřistoupilo.
Proč jste z polského fondu odešel?
Na konci roku 2008 vznikl poměrně zásadní nesoulad mezi tím, co já jsem si myslel, že by MCI mělo dělat a mezi tím, co chtěl dělat šéf MCI. Strategie na roky 2009 a 2010 byla: žádné nové investice a soustředit se na výstupy ze stávajících firem, což mě z pohledu krize přišlo, jako úplně opačný postup než bych zvolil já. Rozhodl jsem se tedy z MCI odejít, s plánem, že něco podobného udělám sám.
Letos na jaře jste byl dva měsíce ve Spojených státech v Sillicon Valley. Co jste si z té cesty odnesl?
Byl jsem překvapený, že mě tam nic moc nového nepřekvapilo. Často jsem se lidí ptal, jaké jsou dnes nejvíce sexy firmy, nejzajímavější start-upy, co teď jednoduše letí. Drtivá většina lidí odpovídala Facebook a Twitter. Když jsem namítl, že to bylo aktuální už loni, tak zakroutili hlavou a trvali na tom, že je to aktuální nyní. Teprve teď je to prý zajímavé. Viděl jsem tam hodně projektů, které se snažily hledat cesty k monetizaci provozu na sociálních sítích. Někteří lidé se také soustředili na vývoj aplikací, které budou sledovat cvrkot na sociálních sítích. Analýza toho, co si lidi myslí, říkají, a to ideálně real-time.
Byla ta cesta pro vás ještě v něčem užitečná? Zaujaly vás nějaké konkrétní projekty?
Nejvíce mě zaujaly tři věci. Firma Tesla Motors, která vyrábí první plně elektrické sériově vyráběné auto na světě. Jelikož jsem už dlouho milovníkem modelu inkubace firem. Už v roce 2001 jsme se v Česku pokusili udělat inkubátor firem, založený na komerčních principech. V Sillicon Valley jsem to viděl v praxi tak, jak jsme to chtěli. Ta společnost se jmenuje Plug and Play Tech Center, neříkají jí inkubátor, ale akcelerátor, což je o krok výše. Představte si dům, v tuto chvíli asi 250 start-upů na jednom místě. Mají k dispozici veškerou potřebnou infrastrukturu k rozvoji podnikání, ale zejména jim poskytuje další věci okolo. Umožňuje jim setkávat se se zajímavými a úspěšnými podnikateli, kteří jim mohou předat své zkušenosti. Je to skvělý model, který, jak jsem měl možnost se na vlastní oči přesvědčit, úžasně funguje.
Poté mě ještě nadchly americké univerzity. Navštívil jsem několik univerzit a snažil jsem se mluvit s lidmi, kteří mají na starosti podnikání, inkubátor nebo komercializaci myšlenek a technologií do praxe. To, co jsem viděl, je na hony vzdálené tomu, co bohužel vidím na univerzitách v Česku. Otevřenost komerčnímu myšlení je na amerických univerzitách ohromná. Například na Babson College mají předmět, v jehož rámci studenti vytvoří týmy po šesti lidech. Každý tým dostane od univerzity 5000 dolarů a má za úkol založit firmu, vymyslet, co bude dělat, připravit byznys plán a uvést reálně produkt na trh. V rámci tohoto předmětu vznikne každý rok deset studentských firem. Na konci semestru se vyhodnotí, jak se komu vedlo. Škola dokonce umožňuje, aby studenti projekt na konci za původní investici odkoupili.
Proč něco takového nefunguje v Česku, potažmo v celé Evropě?
Je to mentalitou. Když jsem nadšený přijel ze Států, tak jsem o týden později potkal prorektora jedné české vysoké školy a nadšeně jsem mu vykládal svou zkušenost z Babson College a říkal jsem mu, tohle musíte u vás na univerzitě udělat také. Na Babsonu mi mimochodem slíbili, že kdyby nějaká česká univerzita měla zájem, tak jí poskytnou veškeré know-how, návody atd. Navrhl jsem prorektorovi, že to zařídím, a že se to od příštího semestru může rozjet. On mi odpověděl: „Víš, to je na Česko moc odvážné. Musíme pomalu. Udělej u nás nějakou přednášku. Tím začneme.“ Tady je názorně vidět, co našemu vzdělávání chybí. České univerzity jsou strašně izolované od reálného světa.
Jak pokračuje plán na vlastní investiční fond?
Kromě toho, co už jsem zmínil, jsem se v Americe setkával s firmami, které mají v zádech venture kapitál, ale také s venture kapitalisty. A po návratu do České republiky jsem začal se svými dvěma společníky pracovat na vlastní venture kapitálové firmě, na novém fondu, který by byl zaměřený na střední a východní Evropu a měl za úkol identifikovat nejzajímavější projekty a investovat do nich. V tuto chvíli jsme v té nejméně zábavné fázi – získávání peněz. Chceme získat 20 milionů euro. V současné době obcházíme potenciální investory a snažíme se je přesvědčit, že je to dobrý nápad.
Přemýšlíte už o tom, do jakých firem byste chtěli investovat?
Už nyní komunikujeme s vybranými podnikateli.
Máte už nějaké eso v rukávu?
Máme dvě esa a dva krále.
Vystupujete v pořadu Den D, který vysílá Česká televize. Jakým projektům jste poskytl investici?
Před kamerami jsem přislíbil investici do čtyř projektů, ale ze dvou nakonec sešlo. Takže jsem ve skutečnosti zainventoval jen kaskadéry a shopguru.cz, což je služba, která vám umožní zakoupit zboží v Americe a poslat ho do Česka. Investoval jsem do ní 700 tisíc a věřím, že bude úspěšná.
Jaký máte názor na investiční skupinu Centralway?
Byli jsme na opačné straně stolu. Martina Saidlera respektuji, protože z hlediska zisku je Centralway úspěšná. Nicméně jejich strategie je odlišná od strategie, kterou osobně vyznávám. Obecně by se venture kapitalista neměl snažit srážet investici na minimum.
Myslíte, že Tuesday Bussiness Network, vytvořilo v Česku určité podhoubí a teď je na čase začít dělat opravdový byznys, vytvořit nějaký model financování a potom vybrané start-upy dovést do Sillicon Valley?
Asi k tomu trochu přispělo. Řadím se k lidem typu Romana Staňka a věřím také tomu, že silný a úspěšný IT nebo internetový projekt s globální ambicí může vzniknout jen v Sillicon Valley. Samozřejmě jsou tu nějaké výjimky, ale těch je minimum. Cílem fondu, který nyní vytváříme je vyhledávat zajímavé firmy ve střední a východní Evropě, které tu prokazatelně jsou a těm, které mají globální ambici, pomoci do Sillicon Valley.