„Petr Koubský je zakladatelem a bývalým šéfredaktorem magazínu Softwarové noviny, šéfredaktorem časopisu Inside a jedním z nejrespektovanějších českých novinářů věnujících se ICT. S jeho články se vyjma již zmíněných periodik můžete pravidelně setkat v Respektu a nepravidelně v Lidových novinách, MF Dnes apod. Kromě toho přednáší na VŠE,“ tak včerejšího hosta Netclubu v rozhovoru, který vyšel na Lupě před téměř pěti lety, představil Mirek Zeman.
Dnes je Petr Koubský na volné noze a sám sebe považuje za muže v domácnosti. Ze Softwarových novin odešel před rokem a půl částečně proto, že vydavatelství bylo rozprodáno dvěma novým investorům, ale částečně také proto, že se cítil po 17 letech každodenní novinařiny unavený. Chtěl jsem zásadně změnit životní styl, a to se mi podařilo.
Stále ale učí na VŠE, a pokud si jeho jméno vygooglujete, zjistíte, že si studenti jeho přednášky pochvalují. Nevzdal se ani psaní článků, přispívá dle potřeby do několika tištěných periodik a má pravidelný sloupek v ekonomickém deníku E15.
Petr Koubský – host červnového NetClubu
Po krátkém úvodu, kdy se posluchači dozvěděli, co Petr Koubský dělá a čím se živí v současné době, otevřel Miloš Čermák téma vzniku Softwarových novin. Zajímalo ho, jak se člověk, který vystuduje Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT), stane novinářem. Nápad založit noviny věnující se problematice IT vznikl ještě před listopadem 1989, kdy Petr Koubský působil v Akademii věd v Ústavu teorie a automatizace. Pracoval jsem tam nikoli jako vědec, ale jako systémový programátor, který se staral o chod místního střediskového počítače značky IBM. Na rozdíl od počítačů, o které jsem se staral předtím, tento fungoval. Byl jsem tam tedy vcelku zbytečná osoba. Měl jsem práci tak na 20 minut denně, takže jsem se docela nudil. A právě v té době jsem vymyslel koncepci časopisu o počítačích a poslal jsem ji kamarádům do JZD Slušovice. Oni mi následně nabídli místo, já jsem ale váhal. Pak zazvonily klíče a najednou bylo vše jinak. Časopis se dal začít dělat bez problémů, ale já už to slíbit těm Slušovicím, takže mi bylo hloupé jim to sebrat. A tak jsem se 1. ledna 1990 stal družstevním zemědělcem.
První vydání Softwarových novin vychází v roce 1990 a o dva roky později „rozběhnutý podnik“ společně s Michalem Tomášem od Slušovic odkoupili. Softwarové noviny se udržely na trhu až do roku 2007, mezitím ale Petr Koubský podíl ve firmě prodal svému společníkovi.
Za určitý mezník ve své kariéře považuje nástup Internetu v letech 1994 a 1995, i když přiznává, že zpočátku v Softwarových novinách Internetu velkou důležitost nepřikládali a nikterak se na něj nehrnuli. Z dnešního pohledu to samozřejmě hodnotí jako chybu. Určitě toto byl jeden z důvodů, proč Softwarové noviny později ztratily kontakt se svým novým publikem. Přestaly být tím časopisem, který částečně utvářel názory v oboru. Druhý zlom přišel kolem roku 1998, kdy odrostla jedna generace. Novou generaci, která začala být pro IT periodika rozhodující, zajímal web, měla svůj pohled na věc a Softwarové noviny se tak v podstatě staly jednogeneračním časopisem. Navíc kolem roku 2000 přišla další „pohroma“, protože začali převládat uživatelé nad technickými nadšenci a programátory. To bylo něco, co nám nesvědčilo. My jsme byli zaměřeni na věci více do hloubky. Vážím si spotřebitelských časopisů, když se dělají dobře, ale my jsme to nedovedli,
říká Petr Koubský.
Petr Koubský a Miloš Čermák na červené pohovce NetClubu
Když se stočí řeč k bývalým konkurentům Softwarových novin, Koubský je ochotně vyjmenovává. Přiznává, ale že dnes žádný český počítačový magazín nečte. Na druhou stranu si ale myslí, že časopisy, které zveřejňují praktické návody, tipy a triky, mají na trhu stále své místo. Výhoda papíru je, že tam dostanete obsah naservírovaný, nemusíte si jej aktivně shánět. Můj vkus to není, ale věřím, že ta cílová skupina může být dostatečně velká
, odpovídá Petr Koubský na otázku, zdali mají IT časopisy v současné době ještě smysl. Osobně čte pouze jediný papírový časopis, a tím je americký Wired, jednak ze sentimentality a také kvůli jeho hezké úpravě. Ostatní periodika čte pouze na Internetu. Už jenom proto, že si z toho můžu snadno něco vystřihnout a schovat pro další použití, což s papírem lze sice také, ale je to poněkud otrava a potom, co si budeme povídat, je to zadarmo.
Miloš Čermák namítá, že právě Wired je na tom v poslední době finančně špatně, Koubský se ale nenechá rozhodit a nabízí další dva zajímavé časopisy, Sentinel a Seed, které by začal číst v případě, že by to s Wired opravdu nedopadlo dobře. Osobně se ale domnívá, že jeho generace se zániku tištěných médií jako takových nedočká. Současná krize prý může pro některé tituly znamenat konec, ale to bude znamenat pouze zpřehlednění trhu. Ke zpoplatnění webového obsahu, o kterém uvažuje nahlas například mediální magnát Rupert Murdoch, se staví skepticky.
Já myslím, že zpoplatnit v nějakém velkém měřítku webový obsah, už nejde. Ta plechovka s červy je otevřená a zpátky je už nedostanete. Lidé si zvykli, že obsah je zadarmo a placené zdroje budou jednoduše ignorovat. Nebudou za ně ochotni platit. Jiná věc je specifický obsah, který není masový. A věřím, že toho specializovaného zpoplatněného obsahu může být do budoucna ještě více než dnes. Zpoplatnit ve velkém měřítku Daily Telegraph nebo New York Times, to myslím, že ne,
vyjadřuje svou skepsi Petr Koubský.
Miloš Čermák chce také vědět, jaké služby Petr nejčastěji využívá. Naráží tak na skutečnost, že nedávno založený kanál IT Czech na Twitteru, který Petr propaguje na svém osobním webu jako kanál s několika aktualizacemi denně, má poslední tweet ze 24. dubna. Petr to komentuje slovy, že IT Czech byl zatím pouze v betaverzi a hodlá jej pravděpodobně někdy v budoucnu oživit. V okamžiku, kdy se začal Miloš Čermák ptát na Twitter, bylo vidět, že tento komunikační nástroj Petra opravdu baví. „Mám k němu takový specifický vztah, daný právě tím, že pracuji doma. Když si zapnu Twitter v okýnku na kraji obrazovky, tak mám pocit, jako by si ve vedlejší místnosti povídali nějací lidé. Mám z toho příjemný pocit společenského kontaktu, který si navíc dle libosti mohu regulovat,“ říká na adresu mikroblogovacího systému Petr Koubský. Nicméně nějaký byznys model v něm v současné době nevidí. Dokáže si ale představit, že takovou službu koupí nějaká společnost typu Google, která by si tímto způsobem vylepšila portfolio služeb.
Twitter stránka Petra Koubského – klikněte pro větší obrázek
Naopak při diskusi o sociální síti Facebook nadšení z Koubského tváře opadá. Má na něm sice stále ještě profil, ale aktivně ho nevyužívá a asi ho časem zruší, i když chápe důvody, proč je Facebook pro spoustu lidí přitažlivá služba. Miloše Čermáka tedy zajímá, v čem vidí Petr hlavní rozdíl mezi Twitterem a Facebookem? „V převládajícím způsobu jak komunita službu používá. Twitter je jednoznačně používaný jako takový instant messaging, značně rozšířený a posunutý někam jinam. Zatímco Facebook je taková nástěnka, kde v rohu probíhá diskuse, hlavní je ale ta nástěnka, co o sobě zveřejňuju, jak se tam prodám. Tohle je právě to, co mě na Facebooku nebaví a navíc z mého pohledu má Twitter podstatně příjemnější uživatelské rozhraní," říká Petr Koubský.
Kromě výše zmiňovaných služeb využívá Petr také produkty z portfolia Googlu, jako Gmail, Google Dokumenty, čtečku RSS a má blog na Blogger.com. Pochvaluje si také dvě služby pro synchronizaci dat Spanning Sync a SugarSync, které využívá velmi často, protože pracuje na třech různých počítačích.
Petr Koubský a Patrick Zandl
Řeč přichází také na plačícího člověka z Jabbim, který si nedávno stěžoval, jak média ignorují zajímavé české projekty (komentovali jsme na blogu). Dnes podle Koubského nedává vůbec žádný smysl rozlišovat českou a zahraniční scénu. Pokud se chce český projekt prosadit, musí splňovat stejná kritéria jako ty zahraniční. Takových projektů je v České republice málo. Koubský zmiňuje komerčně úspěšné projekty jako NetBeans, Systinet, za kterými stojí Roman Staněk. Líbí se mu také projekt pro zkracování www adres Jdem.cz. Tradičně dobrou úroveň mají podle Koubského české antiviry a počítačové hry. Nicméně je potřeba zdůraznit, že žádný Skype nebo podobná celosvětová bomba v České republice zatím nevznikla,
tlumí přehnanou euforii Koubský.
Miloše Čermáka také zajímalo, jak je na tom dnes IT byznys, oblast, kterou se Koubský v 90.letech zabýval. „Myslím si, že to není žádná velká sláva. Je tady veliká propast mezi tím, kolik peněz se do IT v podnicích investuje a mezi tím, co z toho dokážou zpětně získat. Neplatí to samozřejmě obecně. Například v telekomunikacích nebo bankovnictví se podařilo zavést velice zajímavé služby,“ hodnotí současnou situaci Koubský.
Na závěr se diskutovalo i o vlivu Internetu na politiku. Došlo i na vajíčka, přímou demokracii nebo možnost volit po Internetu. Podle Koubského se vliv Internetu na politiku přeceňuje. Když už ale nějaká tendence nebo hnutí existuje, tak se dá prostřednictvím Internetu učinit akceschopnější.
Na závěr Koubský také přišel s neotřelým názorem na to, proč v České republice nedominuje Google. Češi jsou národ hodně uzavřený do sebe, málo s vnějším světem komunikujeme, všechny filmy se u nás dabují, velice nám záleží na tom, aby všechno bylo česky a neumíme pořádně jazyky, ve srovnání s většinou ostatních obyvatel Evropy a z toho všeho plyne obliba lokálních věcí, Helenou Vondráčkovou počínaje a Seznamem konče,
uzavírá Koubský.