Hlavní navigace

Bezpečný internet: další pokus o edukaci uživatelů

26. 8. 2010
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 107809
Projekt třech soukromých firem má ambici posunout vzdělanost v oblasti bezpečnosti na Internetu a napomoci tak ke snížení míry internetové kriminality. Podle Ministerstva vnitra statistiky ukazují, že čeští rodiče podceňují možná rizika. Samotný portál s informacemi ale nestačí, je potřeba dlouhodobá koncepce. Odpovědnost totiž leží nejen na rodičích, státu a policii, ale také na provozovatelích internetových služeb.

Včera byl spuštěn nový portál Bezpečný internet.cz, na kterém mohou všechny věkové skupiny nalézt informace o možných bezpečnostních rizicích, spojených s používáním Internetu. Za projektem stojí společnosti Česká spořitelna, Microsoft a Seznam, které rovněž výrobu a provoz portálu společně financují. Váhu, jakou tyto firmy projektu přikládají, lze vytušit z přítomnosti generálních ředitelů na tiskové konferenci, která měla za úkol představit nový web novinářům. Kromě představitelů zmiňovaných firem se tiskovky zúčastnili také zástupci Ministerstva vnitra a Policie ČR, která vznik webu podpořila.

Jakákoli aktivita v oblasti internetové bezpečnosti a edukace uživatelů je bezesporu chvályhodná. S rozvojem sociálních sítí nelze například chování dětí a mladistvých na Internetu považovat za kdovíjak rozumné či bezpečné. Třeba na Facebooku vzniká obrovské množství nedůvěryhodných aplikací a mnoho uživatelů na ně bez rozmyslu kliká, aniž by je napadlo, že jediným jejich smyslem je získat citlivá data nebo je přesměrovat na infikovanou stránku. Internet je ale samozřejmě plný hrozeb i pro dospělého člověka.

Konference - Trendy v oblasti bezpečnosti
O aktuálních bezpečnostních hrozbách na Internetu diskutovali v únoru odborníci na konferenci, kterou pořádaly servery Lupa.cz, Měšec.cz, Podnikatel.cz a Root.cz. Shodli se, že nejvíce útoků pochází z webů, aktuální hrozbu představují trojské koně a stále populární je phishing. Na sociálních sítích budou mít hackeři žně.

Této skutečnosti odpovídá rozdělení portálu Bezpečný internet do pěti základních sekcí, které radí jednotlivým skupinám uživatelů například, jak se chovat na sociálních sítích nebo jak zvýšit svoji bezpečnost při používání internetového bankovnictví. Nabízí také rady rodičům nebo tipy pro výuku ve školách. Uživatelé mohou prostřednictvím poradny podat dotaz, na který následně odpoví buď přímo někdo od policie, nebo ostatní partneři projektu.

Bezpečný internet

Bezpečný internet

Statisticky pokulháváme za zbytkem Evropy

Projekt Bezpečný internet.cz jako součást propracovaného vzdělávacího a osvětového systému působícího na občany všech věkových kategorií zcela určitě přispěje ke zvýšení povědomí o pravidlech bezpečného užívání Internetu a také o rizicích, která hrozí, když se pravidla nedodržují, komentoval spuštění webu Aleš Špidla, ředitel Odboru kybernetické bezpečnosti, který vznikl na Ministerstvu vnitra před několika měsíci.

Právě Špidla se snažil apelovat na novináře prostřednictvím statistik, které ve srovnání s ostatními evropskými státy, nevyznívají pro Českou republiku příliš pozitivně. Podle Špidly například jen 21 procent českých rodičů vnímá Internet jako částečnou hrozbu, přičemž evropský průměr je 45 procent. Je otázkou, zda to vypovídá o liberálnějším přístupu nebo nevědomosti. Každopádně právě edukace formou podobných projektů jako je Bezpečný internet.cz by mohla u rodičů zvýšit povědomí o možných rizicích a vyvolat vůči Internetu zdravou míru opatrnosti.

Další statistiky ale už tak jednoznačné nejsou. Vyvolávají spíše debatu, jak by se rodiče měli k otázce bezpečnosti svých dětí na Internetu postavit. Vytvoření profilu na sociálních sítích kontroluje u dětí ve věku 6 – 16 let jen 5 procent rodičů. Téměř 60 procent rodičů nepoužívá žádný monitorovací systém, protože věří svému dítěti.

Není to ještě tak dlouho, kdy jsem procházel obdobím puberty, a proto si velmi dobře dokážu představit, jak bych asi reagoval, kdyby se moji rodiče jali kontrolovat informace, které jsem poskytl některému internetovému provozovateli. Filtrování obsahu může sice do určité míry fungovat, ale v žádném případě dítěti nezabrání, aby se k „závadnému“ obsahu dostalo kdekoli mimo domov.

Jen čtvrtina rodičů prý podle Špidly zakazuje svým dětem stahovat hudbu, filmy a nelegální obsah. Bez ohledu na to, že za rozmach nelegálního šíření obsahu po Internetu mohou vydavatelství a filmová studia, která tento distribuční kanál dlouhou dobu absolutně ignorovala, je představa, že podobný zákaz budou děti dodržovat, stejně naivní, jako možnost efektivní kontroly ze strany rodičů.

Policie je často bezradná

Zajímavé bylo také vystoupení ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Jana Nogy, který v podstatě přiznal, že si policie s případy, kdy někdo využívá Internetu například pro vyhrožování, často neví příliš rady. Problém je v rozdílné legislativě v jednotlivých státech, stejně tak jako v anonymním připojení, které komplikuje ztotožnění identit pachatelů.

V tomto světle pak zněla trochu podezřele historka Aleše Špidly, že už i třináctileté dívky nabízejí sexuální služby na Facebooku, protože jim došel kredit. Zveřejňují své fotografie a lákají uživatele, že pokud chtějí vidět více, ať napíšou a že se případně mohou setkat. Samozřejmě to může být pravda, na druhou stranu kde lze vzít jistotu, že se pod profilem mladé slečny neskrývá nějaký puberťák, který si ony fotografie stáhl z Internetu, kde jich kolují tisíce.

Generální ředitel Microsoftu Roman Cabálek zase zdůraznil, že s tím jak se firma stále více angažuje v oblasti cloud computingu, a tak jí záleží na tom, aby se lidé na Internetu cítili bezpečně a současně se na něm i bezpečně chovali. Připomněl také, že téměř 80 procent náctiletých má účet na některé sociální síti, ale ne všichni k nim přistupují zodpovědně. Jak si ale potom vysvětlit, že projekt nemá například svou oficiální stránku na Facebooku. Výkonný ředitel Seznamu Pavel Zima alespoň ujistil, že Seznam bude nový web propagovat na svých sociálních sítích.

Inspirace v zahraničí

Bezpečný internet není zdaleka prvním tuzemským pokusem o akcentování tématu internetové bezpečnosti. Známý je například projekt SaferInternet, spolufinancovaný Evropskou unií, který nechvalně proslul „šmírovacím“ červeným tlačítkem, ale jinak o něm není příliš slyšet. Podobný projekt, leč v mnohem více amatérském vydání, provozuje i Informační centrum oddílů a klubů o.s.

Podobné webové portály jsou běžné i v zahraničí. Zvlášť povedená je stránka Think U Know, kterou provozuje The Child Exploitation and Online Protection. Je zaměřený hlavně na děti a na rozdíl Bezpečného internetu je více interaktivní. Nabízí velké množství výukových materiálů pro učitele, které jsou rozděleny podle jednotlivých věkových skupin. Právě v oblasti materiálů pro učitele by mohl být pro nový český web dobrou inspirací.

Thinkuknow

Web Think U Know

Rukavice je na straně státu, rodiny i policie

Pokud stát bere bezpečností hrozby na Internetu vážně (nemám tím na mysli jen hackerské útoky na datovou síť státní správy), lze-li tak alespoň soudit ze zřízení Odboru kybernetické bezpečnosti na Ministerstvu vnitra (nutno říci, že ministerstvo se oblasti kyberbezpečnosti věnovalo samozřejmě i před vznikem samostatného odboru), měl by se zároveň zamyslet nad koncepční strategií, která by umožnila zařadit témata související s bezpečnostními riziky na Internetu do vzdělávacího procesu.

Podstatný díl odpovědnosti mají samozřejmě i rodiče, přitom si nemyslím, že by nutně museli rozumět tomu, co jejich dítě na Internetu dělá. Stačí jen základní poučení o tom, že s osobními údaji se má nakládat opatrně a že anonymní prostředí Internetu ukrývá úchyly, kteří se vydávají za někoho jiného, než kým ve skutečnosti jsou. Bezpečnostní rizika jsou na Internetu v podstatě stejná jako v reálném životě, jen jim v anonymním prostředí na síti nepřikládáme leckdy takovou důležitost, kterou by si zasloužila.

Svůj díl odpovědnosti mají ale i internetoví provozovatelé, kteří by neměli jen podporovat osvětu, ale přímo ve svých službách upozorňovat na potenciální rizika a nabídnout uživatelům jednoduchý způsob, jak pracovat s jejich soukromím. Mnoho lidí totiž chce například podrobné informace, včetně adresy a telefonního čísla, sdílet se svými přáteli, a není na tom v podstatě nic tak nepochopitelného. Často ale nepřikládají důležitost nastavení soukromí nebo neví, jak a kde si ochranu soukromí nastavit, a pak dochází k situacím, kdy se k jejich informacím může dostat někdo nepovolaný.

BRAND24

Konečně odpovědnost je i na straně policie, které sice vítá a podporuje snahy o osvětu, ale za situace, kdy uživatelé nepřikládají otázce bezpečnosti takovou důležitost, jakou by si zasloužila, často není schopna na Internetu páchanou trestnou činnost objasnit. Je přece logické, že tam, kde se pohybuje velké množství osob, se stahují i lidé s nepoctivými úmysly. Policie by s tímto trendem měla držet krok.

Projekt Bezpečný internet je chvályhodnou iniciativou. Nejsem si však úplně jistý, že forma webové stránky je v tomto případě ideálním řešením. Bude zajímavé sledovat, zdali tvůrci dodrží svůj slib a budou web neustále zdokonalovat a přidávat další zajímavý obsah, nebo ustrne a po pár týdnech si na něj nikdo ani nevzpomene.

Mají projekty jako Bezpečný internet smysl?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Internetové novinařině se věnuje od roku 2005, kdy začal jako redaktor pracovat pro vydavatelství Internet Info.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).