Konference „Prevence internetové kriminality“ se konala ve čtvrtek 17. června v reprezentativních prostorách hlavního sálu Valdštejnského paláce Senátu Parlamentu České republiky. Akci uspořádalo české Národní centrum bezpečnějšího Internetu pod záštitou 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR PaedDr. Aleny Gajdůškové, místopředsedy Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR JUDr. Miroslava Antla a předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů RNDr. Igora Němce.
Konference se zúčastnili také zástupci z řad dětí a mládeže, kteří se měli v závěrečné panelové diskusi s přítomnými odborníky podělit o své názory a doporučení. Jednalo se o poměrně sympatické rozhodnutí, protože právě mladých uživatelů se všechny diskutované aktivity týkají, a je velmi důležité znát jejich názory a pohled na danou problematiku.
Konference o prevenci internetové kriminality začíná
Mladá generace a ochrana soukromí
Odbornou konferenci zahájila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, která hovořila o tom, že 21. století je stoletím změn, a současný svět je velmi odlišný od světa, který existoval před několika lety, a který lidé znají třeba ze svého mládí. Současná mladá generace se rodí tak říkajíc s mobilem či notebookem v ruce, a logicky tak vznikají mezigenerační rozdíly ve znalostech nových technologií a v přístupu k nim.
Jak již zaznělo v perexu, ústředním tématem setkání byla bezpečnost mladých uživatelů, kam patří nepříjemné jevy jako kyber-šikana, kyber-stalking, sexuální obtěžování a podobně. V této souvislosti paní Gajdůšková připomenula i mezinárodní kontext: 1. července totiž vstoupí v platnost dva dokumenty Rady Evropy, které se dotýkají právě i Internetu: Úmluva proti sexuálnímu násilí na dětech a Úmluva o kyberšikaně. Česká republika tyto úmluvy nicméně ještě neratifikovala, což Alena Gajdůšková vnímá jako „dluh“.
Na první místopředsedkyni Senátu navázal předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Igor Němec, který zdůraznil, že děti mají svá práva, a zároveň potřebují i větší ochranu – a to nejen v reálném světě, ale i v kyberprostoru. Ideální cestou je pochopitelně vzdělávání a šíření povědomí o hrozbách a rizicích, ale zde jsou bohužel stále poměrně značné mezery. Je také třeba stále hledat určitou rovnováhu mezi bezpečím a ochranou soukromí.
Typickým příkladem je již téměř legendární Červené tlačítko, které sice může být zajímavým nástrojem v boji proti závadnému obsahu, ale svým nepovedeným startem si vysloužilo ostrou kritiku a vzbudilo řadu pochybností. Tlačítko bylo nicméně již aktualizováno, a provozovatel se zavázal nezpracovávat IP adresy a další citlivé informace, a v současné době má tedy u ÚOOÚ „zelenou“. Kromě tohoto silně medializovaného příkladu ovšem existuje celá řada dalších „privacy enhancement“ technologií, jako jsou různá omezení (blacklisty / whitelisty), rodičovské filtry a podobně.
Webová stránka Červeného tlačítka
V současné době jsou největší bezpečnostní hrozbou sociální sítě, kde se pohybuje obrovské množství uživatelů, kteří o sobě bez větších rozpaků sdílí i poměrně dosti citlivé informace. Značnou kritiku si v tomto směru vysloužil především Facebook, který na konci minulého roku představil nové nastavení zabezpečení, které nepozorným uživatelům v podstatě otevřelo profily a některé informace byly zveřejněny i v rámci celého Internetu.
Některé současné trendy jsou ale naštěstí i pozitivní. Jedním z nich je nový koncept „privacy by design“. V rámci tohoto přístupu by se hledisko soukromí mělo stát součástí každého projektu, produktu či služby již od samotného začátku, a problémům by se tedy mělo spíše předcházet, než je potom řešit dodatečně.
Od sociologie k otázkám legislativy
Velmi zajímavou prezentaci si připravil Petr Soukup z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který svůj příspěvek zahájil velmi výmluvnou básní: Máma má meeting, táta má tetu; já sedím sám u Internetu
. Mimochodem, jedná se o citát z publikace Slabikář násilí páchaného na dětech, který připravil Úřad vlády ČR v rámci kampaně Stop násilí na dětech. Bohužel, ani Slabikář nakonec nedoputoval k rodičům a dětem, a jak už je skoro zvykem, rozdává se zpravidla jen na různých konferencích…
Ukázka ze Slabikáře násilí páchaného na dětech
Po tomto úvodním exkurzu se pan Soukup zaměřil na hlavní část své prezentace, kterou byla vybraná sociologická data z celé řady národních i mezinárodních výzkumů, jako například World Internet Project (2005–2008) nebo Flash Eurobarometer (248).
Z prezentovaných výsledků vyplývá, že podíl mladých uživatelů Internetu (od 12 do 18 let) je v Evropě opravdu masivní, pohybuje se nejčastěji mezi 70–90 % (v ČR cca 85 %). V kyberprostoru také tráví poměrně dost času, a rodiče tak s nimi ztrácejí kontakt. Mladí uživatelé mají navíc i nedostatek informací, protože i ve školách se vyučuje spíše ovládání programů, než bezpečnostní návyky a netiketa. Není tedy divu, že mladí uživatelé sdílejí osobní informace, důvěřují neznámým lidem, a hrozí u nich např. vznik závislostních projevů.
Petr Soukup v průběhu své prezentace
Trochu více právnický úhel pohledu nabídl Radim Polčák z Ústavu práva a technologií na Masarykově univerzitě v Brně. Připomenul, že Internet je globální médium postavené na svobodě, a proto je složité ho jakkoliv regulovat či kontrolovat. Vývoj je navíc až příliš rychlý; rodiče často stále žijí ve svém „starém“ světě, a je pro ně obtížné držet krok s novými technologiemi, novými možnostmi i riziky. A co se týče legislativy, tam je to ještě horší. Právníkům totiž trvá adaptace na nové podmínky často i desítky let (a někdy i celá staletí).
Každopádně pokud chceme zavést vyšší míru ochrany, je třeba brát v úvahu i zmiňovaný globální a přeshraniční princip Internetu. Z hlediska práva je tedy nezbytné harmonizovat mezinárodní legislativu, aby se zločinci jednoduše řečeno neměli kam schovat. Významnou úlohu má také občanský sektor, kam spadají např. aktivity Safer Internetu. Soukromoprávní subjekty mají totiž výhodu, protože mohou dělat cokoliv, co jim zákony nezakazují – oproti tomu veřejnoprávní subjekty mohou dělat jen to, co jim zákon konkrétně umožní, o co se mohou opřít, což je pochopitelně mnohem méně flexibilní.
Na otázku legislativy navázala i Jitka Gjuričová z Ministerstva vnitra České republiky, která hovořila především o nepřipravenosti společnosti na nové prostředí a na nové formy kriminality. Vraždy, krádeže, drogy, šikanu a další sociálně patologické jevy známe i celá staletí, ale v posledních letech se náhle objevilo něco úplně nového, na co nebyly připravené ani policejní složky.
Situace se ale naštěstí začíná pozvolna zlepšovat, a objevují se různé konference (např. CYBER 2008 či CYTER 2010), či vzdělávací projekty (např. projekt E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci, se kterými MVČR spolupracuje). Šíření informací je ale stále velice obtížné – například jen základních škol je asi 4500, a oslovit rodiče je ještě mnohem složitější. Jitka Gjuričová zmínila ještě další projekty (například chystanou sérii čtrnácti seminářů pro policisty v letech 2010 až 2011), a přislíbila, že se touto problematikou začnou na ministerstvu systematicky zabývat. Snad tedy nezůstane jen u teorie.
Webová stránka projektu E-Bezpečí
Mediální výchova ve školních osnovách
Další část konference zahájil Ondřej Neumajer z Výzkumného ústavu pedagogického, který hovořil o prevenci online kriminality v kurikulu všeobecného vzdělávání a životě mládeže. Téma sice znělo poněkud kostrbatě, ale v podstatě šlo o to, jestli jsou tyto důležité otázky součástí rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Součástí RVP jsou totiž tzv. „průřezová témata“, která mají školy povinnost zapracovat do své výuky – a jedním z takových témat je i mediální výchova, kam spadá i online bezpečnost.
Co se ale týče zahrnutí těchto znalostí do výuky, situace je poměrně složitá, protože RVP je už z principu mnohem „volnější“ než byly dříve povinné osnovy. Otázky internetové bezpečnosti a online kriminality jsou sice do RVP zapracovány, ale podobně jako u ostatních témat jen velmi obecně. Problémem je také skutečnost, že chybí přesná data o současné úrovni znalostí žáků. Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání sice provádělo od roku 2004 každoroční hodnocení výsledků žáků 5. a 9. tříd ZŠ, ale výzkum byl zaměřený jen na matematiku, češtinu a další předměty v rámci zamýšlené státní maturity. O znalostech informačních technologií a online bezpečnosti toho tedy mnoho nevíme.
Pan Neumajer tedy prezentoval alespoň drobné střípky posbírané z mnoha jiných dílčích statistik a studií, jako například výsledky testů SCIO, které obsahují i test informační gramotnosti TIGR. Určitý náhled poskytl i IT Fitness Test realizovaný v rámci Evropského týdne IT dovedností. Toho se zúčastnilo téměř 30 000 účastníků a celkový průměr byl cca 46 %. Otázky týkající se bezpečnosti byly ale pro účastníky zpravidla nejobtížnější. Zmínku si zaslouží i rozsáhlý výzkum mezi americkými školami Speak Up 2009, jehož závěrečná zpráva z března 2010 upozorňuje, že školy svým žákům nevyhovují, ztrácejí pro ně svůj význam, a děti se tak stále častěji snaží vzdělávat samy.
Ondřej Neumajer hovoří o problematice online bezpečnosti v RVP
Zmiňované výzkumy byly sice poměrně různorodé a neúplné, ale přesto identifikovaly některé zásadní problémy současného školství. Děti školu zkrátka vnímají jako určitou historickou instituci, které nedokáže pružně reagovat na jejich potřeby, zaostává ve využívání informačních technologií a celkově nereflektuje aktuální trendy. Škola tak ztrácí svůj význam a status, což jednak ohrožuje informační gramotnost nové generace, a zároveň to může přispívat k mezigeneračním problémům.
Pravděpodobně jediným komplexním řešením je cyklická revize kurikula, která by mohla začít již od příštího roku. Jedná se ale o dlouhodobý proces, ve kterém i dílčí revize zabere přibližně tři roky.
Safer Internet a přidružené aktivity
O aktivitách Národního centra bezpečnějšího Internetu hovořil koordinátor projektu Saferinternet.cz, Pavel Vichtera, který se připojil k ostatním řečníkům, a zdůraznil, že se děti na Internetu skutečně nechovají příliš bezpečně a zodpovědně, a nemají problém poskytnout svoje fotografie, e-mail, nebo dokonce i telefonní číslo. Podle statistik trochu více váhají jen u adresy, ale i tu jsou ochotné v mnoha případech sdělit.
Mezi hlavní nebezpečí Internetu patří podle pana Vichtery především nevhodný obsah (např. pornografie, drogy či násilí), nebezpečné kontakty (zejména pro mladé a důvěřivé uživatele), a všudypřítomná komerce. Obecně to tedy můžeme shrnout zkratkou CCC (content, contacts, commerce). Kromě toho se ale nebezpečně chovají i samotní uživatelé, kteří o sobě zejména na sociálních sítích zveřejňují celou řadu osobních informací, a neuvědomují si, že co jednou „vypustí“ do Internetu, tak tam už většinou také zůstane.
Internet je zkrátka médium s velkým potenciálem, ale i nemalými riziky – ať už se jedná o kyberšikanu, dětskou pornografii, porušování autorských práv, nebo třeba únik osobních údajů. Klíčové je pochopitelně vzdělání, informovanost, odpovídající legislativa, ale jak už na konferenci zaznělo, všechno bohužel poměrně dlouho trvá. Nicméně otázkám legislativy se alespoň rámcově věnuje tzv. „Pražská deklarace“, a také chystaná (byť poněkud rozporuplná) nová evropská směrnice.
Pavel Vichtera, koordinátor projektu Saferinternet.cz
Na pana Vichteru následně navázala Hana Petráková, vedoucí Sdružení Linka bezpečí, které je partnerem projektu Saferinternet.cz od roku 2007, kdy společně představili projekt Internet Helpline. Kromě telefonické poradny na čísle 116 111 tedy mohou děti Linku bezpečí kontaktovat i e-mailem nebo na online chatu. Pro pořádek ještě připomenu, že Linka bezpečí poskytuje dětem první pomoc formou psychosociální podpory – existuje totiž i Horká linka, která má jiné zaměření, a kam se pouze hlásí závadný obsah.
Co se týče statistických údajů, problémy týkající se Internetu tvoří pouze malý fragment ze všech kontaktů Linky bezpečí, ale jejich počet roste: v roce 2007 jich bylo 60, a v roce 2009 už 230. Je také zajímavé, že v drtivé většině případů se děti obracely na telefonní linku (nikoliv na e-mail nebo chat) – pravděpodobně proto, že problémy na Internetu nechtěly řešit přes stejné médium.
Hana Petráková zmínila pro zajímavost i ukázky některých kampaní – například známou sérii plakátů s lidmi se „smajlíkem“ místo obličeje (2007). Aktuálním informačním projektem jsou pak nové webové stránky Richard má problém, které vznikly ve spolupráci se zpěvákem Richardem Krajčem.
Webové stránky nového projektu Richard má problém
V závěru sekce vystoupil ještě Petr Molka, který alespoň ve stručnosti představil webové stránky adam.cz, neboli zpravodajský a informační servis sdružení dětí a mládeže. Portál vznikl původně pod názvem „Automatizovaná DAtabáze Mládeže“ a mezi jeho hlavní partnery patří Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Národní institut dětí a mládeže, a Česká rada dětí a mládeže.
Petr Molka si také položil řečnickou otázku, jestli chceme děti na Internetu bezpečné nebo svobodné (což je shodou okolností i název článku na Lupě), a zdůraznil, že se vzděláváním děti je důležité začít co nejdříve – např. již od šesti let.
Intermezzo: tisková konference
Součástí „Prevence internetové kriminality“ byla i krátká tisková konference, určená především zástupcům médií, kteří se nemohli účastnit celého programu. Obsah tiskovky tedy z velké části kopíroval obsah celé konference – Alena Gajdůšková připomněla dvě úmluvy Evropské komise, Igor Němec hovořil o konceptu „privacy by design“ a soutěži „Moje soukromí, nekoukat, nešťourat“, a novináře přivítal i senátor Miroslav Antl.
Jeden z vítězných příspěvků soutěže o ochraně soukromí (Robin Fučík, 2007)
Svůj souhrnný příspěvek si připravil i Pavel Vichtera, který ale kromě obecného úvodu o aktivitách SaferInternetu a probíhajících diskusích o míře regulace (tj. jestli zvolit restriktivní nebo preventivní přístup) zmínil i dvě poměrně zajímavé informace.
Jednou z nich bylo představení nového webu Bezpečně online a úspěšné soutěže „PaySecCup“, které se účastnilo více než 7.000 žáků ze 359 škol. Portál byl spuštěn 17. února 2010 jako společný projekt Národního centra bezpečnějšího Internetu a Poštovní spořitelny s cílem šířit povědomí o bezpečnějším chování na Internetu a se zaměřením na finanční gramotnost. Ostatně mezi hosty byl přítomen i ombudsman Poštovní spořitelny Martin Kovář.
Druhá zajímavá informace se týkala Červeného tlačítka, které bude mít v nejbližší době nové funkce. Kromě klasického nahlášení stránky totiž umožní vytvoření i tzv. „snapshotu“, a stránku si tak „vyfotografuje“ pro případ, že by se změnila nebo zmizela. Další funkcí (zejména pro rodiče nejmenších dětí) bude i určitý „lokální black-list“, díky kterému budou mít rodiče možnost zablokovat konkrétní stránky přímo v prohlížeči.
Účastníci odpolední tiskové konference
Panelové diskuse a názory mladých uživatelů
V programu konference byly i dvě panelové diskuse, přičemž v té první byli především zástupci partnerů akce. Václav Mach z Microsoftu například představil přítomným pedagogům webový portál www.moderniucitel.cz, Karel Kuchařík z Policie ČR hovořil o rozdílech mezi „klukovinou“ a porušením zákona, a Eva Vaníčková z Rady Vlády ČR pro lidská práva zdůraznila důležitost vzdělávání dětí již od mateřské školky, což se týká Internetu stejně jako např. sexuální výchovy. Zmínila také, že letošní Český pediatrický kongres upozornil na zhoršující se psychický stav dětí.
Účastníci prvního panelu: Eva Vaníčková, Václav Mach a Karel Kuchařík
Druhá panelová diskuse se konala až v samotném závěru celé konference, a mezi jejími účastníky byli vedle Miroslava Antla a Igora Němce především čestní hosté konference: představitelé Národního parlamentu dětí a mládeže, sdružení Together Czech Republic, Dětské tiskové agentury a žáci základních a středních škol. Na panelu se tedy diskutovalo o tom, jak celou problematiku vnímají právě nejmladší účastníci, kterých se ostatně aktivity „dospělých“ týkají nejvíce.
Co se týče často diskutované otázky sdílení nelegálního obsahu, řešením by podle dětí a mládeže bylo zlepšit přístup k obsahu a snížit jeho ceny, a tak „pirátství“ spíše předcházet, namísto neefektivních zákazů a trestů. Současná situace je ale bohužel taková, že ceny u nás jsou tragické, a ani zajímavé služby jako iTunes zde nefungují. Využívání oficiálních kanálů je navíc podstatně zdlouhavější a složitější, než stažení souboru z nějakého serveru. Jakub Rož také poukázal na skutečnost, že nejsme zvyklí platit kreditkou a alternativní metody plateb přes Internet nejsou rozšířené.
Děti také zdůraznily, že Internet je především svobodné médium, a rozhodně by neměly probíhat žádné pokusy o jeho kontrolu nebo blokování. To potvrdila i předsedkyně Národního parlamentu dětí a mládeže Aneta Skřebská, a zdůraznila, že prevence je vždy lepší než zákonné překážky či represe.
Zajímavá byla i následná diskuse. Jeden z návštěvníků konference se ještě vrátil k tématu svobody Internetu, a v narážce na Velkého Bratra se zeptal mladých panelistů, jak vnímají například přístup Googlu, který neustále sleduje a zpracovává aktivity svých uživatelů, vede si o nich statistiky a podobně. Odpovědi se ujal Jakub Rož, který lakonicky prohlásil, že s tím problémy nemá, protože sám spravuje několik portálů a dělá v podstatě to samé. Panelová diskuse tak skončila smíchem a potleskem.
Účastníci druhého panelu: senátor Antl a zástupci dětí a mládeže
Závěrem
Celodenní odbornou konferenci uzavřel senátor Miroslav Antl, který má pro problémy současné mládeže pochopení i díky své dlouholeté přednáškové a pedagogické činnosti. Zmínil, že Internet by měl určitě i nadále zůstat svobodným médiem, ale nesmí být samozřejmě beztrestně zneužíván jako prostředek pro páchání trestných činů.
Konference „Prevence internetové kriminality“ byla rozhodně zajímavá, ačkoliv řešení zmiňovaných problémů není jednoduché a vyžaduje čas. Vyžaduje totiž celou řadu paralelních kroků, jako je vzdělávání dětí i dospělých, spolupráce všech zainteresovaných skupin, samoregulace a její podpora v legislativě, a využití dalších nástrojů a aktivit jako je např. horká linka, informační kampaně atd.
Některé tyto kroky a prvky začínají fungovat, jiné teprve vznikají, ale na každý pád je důležité o tomto tématu alespoň hovořit a hledat nová řešení. V tomto směru byla konference „Prevence internetové kriminality“ myslím velice úspěšná, protože umožnila setkání nejen mnoha zástupců zainteresovaných skupin, ale přilákala i zatím největší množství účastníků, a již po třech dnech od zveřejnění registrace se kapacita velkého sálu Senátu ČR zcela naplnila. Snad bude tento pozitivní trend pokračovat i nadále.
ČLÁNKY DO MAILU