Již od roku 2014 připravuje Česká republika rozdělení 14 miliard korun, které máme z evropských fondů k dispozici na podporu rychlých internetových sítí, tzv. NGA. Zatím se nepovedlo vyčerpat ani korunu a poslední krok ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) naznačuje, že se bude pokračovat stejným způsobem a ani druhé kolo nedopadne dobře.
MPO totiž ve veřejné konzultaci neuznalo informace o všech rychlých internetových přípojkách postavených za rok 2017. Což nemůže vést k ničemu jinému než ke stížnostem k Evropské komisi, jako se to stalo u prvního pokusu MPO rozdat dotace v loňském roce – viz Fiasko ministerstva průmyslu: 11,5 miliardy na rychlý internet nikdo nechce. Hlásí se jen tři firmy.
Ministerstvo fakticky odmítlo ochranu investic
Ministerstvo průmyslu a obchodu v současnosti pracuje na vyhlášení druhé výzvy (druhého kola) pro příjem žádostí o dotace na výstavbu vysokorychlostních internetových přípojek. Nezbytným krokem – z pohledu Evropské komise rozhodně ne formálním – jsou veřejné konzultace k tzv. intervenčním oblastem. MPO určilo místa, kam dotace můžou jít, a ve veřejné konzultaci může kdokoliv podat připomínku, zejména k tomu, jestli v intervenční oblasti již sítě NGA jsou nebo ne.
Data o přípojkách sbírá Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Sebraná data nikdo nezpochybňuje, ČTÚ je sbírá v režimu zákona o elektronických komunikacích a údajům lze věřit, protože nepravdivě odevzdaná data může úřad pokutovat.
Samozřejmě lze debatovat o tom, nakolik jsou reálné avizované plány výstavby, ale data ukazují, že víceméně odpovídají. Jenže informace o pokrytí NGA, se kterými MPO v druhé výzvě pracuje, zachycují stav pouze ke konci roku 2016. ČTÚ už sice sbírá data za rok 2017, ale sběr ukončí až v březnu.
Protože ochrana investic do stávajících sítí je pro telekomunikační firmy klíčová, dotazovaly se zástupců MPO, jak budou zohledněny přípojky postavené v loňském roce. Za přítomnosti dnes ji bývalého náměstka MPO Tomáše Novotného byl telekomunikační sektor ujištěn, že jejich investice budou ochráněny a poslouží k tomu právě veřejná konzultace. Uzávěrka podávání připomínek byla dokonce prodloužena z konce loňského roku do poloviny ledna, aby bylo možné dodat v klidu informace se stavem ke konci roku, a ne je nahrávat v předsilvestrovský pátek večer, aby tam bylo opravdu všechno.
Pokud se ale podíváte do souboru s vypořádáním připomínek, dostupného na webu verejnakonzultace.cz, zjistíte, že ministerstvo nakonec informace o nově postavených přípojkách v loňském roce odmítlo s tím, že úřad jen zpracovává data od ČTÚ, a tudíž není co řešit. To, že údaje budou v době vyhlášení výzvy staré nejméně rok a půl, zatím na MPO nikoho netrápí.
Kdo na MPO vlastně rozhoduje?
Takový přístup k problematice veřejné konzultace i ochrany investic telekomunikačních firem nelze označit jinak než za skandální. Zvláště ve světle toho, že se na ministerstvu průmyslu a obchodu vyměnilo politické vedení, přichází nový náměstek pro internetizaci a sám Andrej Babiš považuje výstavbu rychlého internetu za vládní prioritu.
Pro nové politické vedení ministerstva současná situace znamená velkou výzvu. Bohužel jinou, než by si zřejmě představovalo. Bude muset vyřešit zcela zásadní otázku, jak vůbec přistoupit k dotacím na NGA a s jakým týmem na této problematice chce pracovat. Protože odborný tým na MPO ukazuje, že možná rozumí telekomunikacím jako takovým, ale moc nechápe principy, na kterých je založen přístup k veřejné podpoře z evropských fondů. A vedení ministerstva si bude muset odpovědět především to, zda je opakování scénáře z prvního kola dotační výzvy záměrem, nebo chybou, bohužel v tomto případě zopakovanou již podruhé.
Problémů v druhé výzvě je samozřejmě více. Jsou to i hodnotící kritéria a více než stostránková příručka, kdy v prvním případě není možné získat dotace na rozumný projekt, ale pouze na megalomanské projekty, které ale pro změnu ani s dotacemi nedávají ekonomický smysl. A příručka prakticky znemožňuje cokoliv rozumného postavit. Respektive vyžaduje stavět striktně podle představ některých lidí z MPO, což se ani s dotacemi nevyplatí a mnohdy to nejde ani realizovat, nebo to v praxi nedává smysl.
Je jistě právem MPO nastavit si podmínky pro to, jak mají dotované sítě vypadat. Ale pak se musí smířit s tím, že se o dotace opět nikdo nepřihlásí a že se o ně nepřihlásí ani místní a krajské samosprávy, protože podmínky jsou tak komplikované, že je zkrátka splnit nemohou.
Opět se tím dostáváme na začátek – problémy ve výstavbě sítí elektronických komunikací neleží v penězích, ale v podmínkách, za kterých se dá stavět. Nasypání dotací na trh může v některých místech změnit kalkulaci a zajistit, že se již výstavba zaplatí. Pořád jsme se ještě nedostali k tomu, jestli se vyplatí i provoz takové sítě, což dotace vyřešit nemohou, ale alespoň by bylo co projektovat a třeba samosprávy, pokud je to jediná možnost, jak mít NGA, by i toto akceptovaly.
Proč je ochrana investic klíčová?
V celé problematice zaznívá klíčová otázka ochrany investic. Fakt je ten, že Česká republika nemá problém s tím, že by internetová infrastruktura úplně chyběla. Pevná tady je a kde není, je alespoň mobilní (výjimky samozřejmě jsou). Česká republika navíc loni prodala frekvence v pásmu 3,6–3,8 GHz, které jsou vhodné především pro tzv. pevný bezdrátový internet, takže i tímto způsobem jde dokrýt místa, kde pevná síť nyní není. Tzv. superbílých lokalit máme tedy opravdu velmi málo.
Jinými slovy – kdo se k internetu připojit chtěl, tak už připojený je. Což ostatně vyplývá i z dat Českého statistického úřadu. Pokud je problémem cena za připojení pro některé skupiny obyvatel, tak to nevyřeší dotovaná výstavba. Ta totiž nezlevní měsíční poplatky, ale pouze zajistí, že tam, kde jsou dnes sítě pomalé, budou moci být rychlejší.
Údaje Českého telekomunikačního úřadu pak ukazují, že se staví a sítě se zrychlují. Staví soukromé telekomunikační firmy, velký CETIN i malí a střední regionální operátoři. Aby ale tyto firmy mohly plánovat výstavbu (a shánět finanční zdroje, což je ten nejmenší problém), potřebují mít jistotu návratnosti svých investic. Tedy vědět, že tam, kde dnes investují ze svého a provozují síť bez dotací, nepřijde někdo, kdo s dotacemi tyto investice znehodnotí. Tuhle jistotu ostatně požaduje i Evropská komise, a proto klade obrovský důraz na mapování pokrytí a veřejné konzultace, které mají odstranit jakékoliv pochybnosti.
Až dosud se u nás postupovalo obráceně. Nejdříve se schválil OP PIK s cílem dotovat výstavbu 500 tisíc přípojek NGA (to číslo padlo od stolu a nikdy nemělo žádný reálný základ). Po tlaku telekomunikačních firem a Evropské komise při několikaletých pracích na strategii konečně došlo k mapování ze strany ČTÚ a po analýzách se zjistilo, že chybějících přípojek v bílých místech je přes sto tisíc, po vyčištění mapy ještě méně.
Stejným způsobem od stolu vznikla strategie podpory, nevycházející z reality a skutečných problémů, a teď se jen hledá způsob, jak peníze utratit. Navíc se to ještě řeší způsobem, který nevede k výsledku a nikdo se zatím nepoučil z chyb. Pokud se tedy nezmění přístup, výsledkem bude, že do bílých míst nikdo nebude plánovat investice ze svého (protože netuší, za jakých podmínek se tam bude stavět), stejně jako téměř nikdo nepodá žádosti o dotace (protože nelze smysluplný projekt podat a dá se reálně očekávat další stížnost k Evropské komisi).
Nepropadejme ale pesimismu. Za ty roky usilovné práce ministerstva se telekomunikačním firmám a poskytovatelům internetu podařilo za své postavit či zrychlit statisíce přípojek, které definici NGA odpovídají. To tempo ale mohlo být rychlejší a mohli jsme se stejně jako zbytek Evropy připravovat na gigabitovou společnost, a ne řešit přípojky o rychlosti 30 Mb/s.
Je jenom škoda, že to zase vypadá, že se o další rok zasekneme. Pokud tedy nové vedení ministerstva průmyslu a obchodu nezačne brát problém vážně a nezačne ho – především interně – skutečně řešit.
