Přestože musíme do čísel započítat, že ve Spojených státech skončil NorthPoint, jeden z velkých ISP poskytujících xDSL a došlo ke zpomalení ekonomického růstu, není k dispozici žádný ukazatel, který by zdůvodňoval takový rozdíl v nárůstu uživatelů. Snad až na jeden: Telecomy se ještě nesžily s Internetem. Či přesněji, operátoři kabelových sítí se s ním sžili podstatně lépe. Na rozdíl od telecomů jsou totiž zvyklí poskytovat svým zákazníkům obsah, a nikoli pouze infrastrukturu – a Internet je vlastně nový druh obsahu.
Pokud se podíváme do Evropy, jsou čísla ještě tristnější. V březnu 2001 bylo ve Francii, Velké Británii a Německu kolem 500.000 uživatelů, což také není mnoho. V Evropě je navíc problém brzděn stále nedostatečnou liberalizací poslední míle kabelu. I když, na rozdíl od České republiky, je de iure kabelová infrastruktura ve velké části Evropské unie liberalizovaná, stále ji de facto mají v moci pohrobci monopolů (v současné době se jim říká dominantní operátoři).
Tito operátoři mají navíc spoustu problémů sami se sebou. Většina z klasických telecomů se totiž zamotala do soutěží s licence na UMTS – s větším nebo úplně dramatickým dopadem na jejich finanční zdraví. Navíc je jasné, že vysokorychlostní mobilní Internet je v současné době pouze past na peníze operátorů. Přestože telecomy již získaly licence na UMTS, stále ještě (až na pilotní projekty) nikdo UMTS síť nestaví. Navíc je tu otázka terminálů (rozuměj mobilních telefonů pro UMTS). Jaká bude jejich první generace a jak ji zákazníci přijmou? Budou chtít vůbec videokonferovat na displeji (a bateriích) mobilního telefonu na louce za městem? To jsou otázky, které se musí všem manažerům, kteří investovali do licencí (pokud již nebyli za tuto „výhru“ odejiti), honit hlavou. No a nyní je zde najednou něco, co dokáže – bez problémů po existující infrastruktuře, bez potřeb dražeb licencí – nabídnout stejnou nebo vyšší kvalitu služeb.
Můžeme si sice myslet, že vysokorychlostní Internet je pouze provozování současných aplikací na rychlejším základě, nicméně praxe nás vyvádí z omylu. Ve skutečně vysokorychlostních sítích (jako jsou například sítě národního výzkumu – Internet2, CANARIE, GÉANT nebo u nás CESNET2) se již používají aplikace, které odmítají multimédia v podání webu – tj. pár dynamických gifů na webové stránce. Distribuce videosignálu, ať již ve formě „Video On Demand“, online vysílání nebo videokonferencí – to vše se blíží televizní kvalitě.
Pokud poskytovatelé služeb (ať již telecomy nebo mediální společnosti) nenabídnou funkční model distribuce obsahu, který odpovídá kvalitou rychlosti připojení, je pravděpodobné, že uživatelé najdou sami použití pro vysokorychlostní Internet. Napster snad otevřel oči všem, kteří doufali, že výměnou desek za CD zůstane trh dalších třicet let zakonzervován. Místo smysluplného placení za obsah v kombinaci s paušálními platbami za přístup jsme svědky žalob mediálních konglomerátů na kohokoliv, kdo má jen náznak spojitosti s využíváním „multimediální kvality“ připojení.
Původně měl tento článek obsahovat také konkrétní informace o pokroku v projektu xDSL Českého Telecomu. Bohužel, Český Telecom nebyl ochoten poskytnout jakékoliv smysluplné informace – ať se již týká podoby služeb, termínů jejich spuštění, oblastí nebo rychlostí. Ačkoliv se to může zdát logické vzhledem ke „konkurenčnímu“ prostředí, konkurence paradoxně nespí. Pásmo 2,4 GHz je plné operátorů, kteří nabízejí bezdrátový Internet a také UPC v kabelové televizi rozšiřuje svoji síť. Už potřetí v krátké době tak Český Telecom prohrává strategický boj s konkurencí. První prohrou bylo nasazení páteřních ATM sítí, kde ho předběhl Aliatel a České radiokomunikace, druhou poté jeho předstižení v počtu telefonních stanic mobilními operátory. Nezbývá než doufat, že nový majitel majoritního balíku akcií podpoří skutečný rozvoj nových technologií (příklad si může vzít například z Deutsche Telekomu a jeho DSL sítě).
ČLÁNKY DO MAILU