Broadband přístup k Internetu v ČR

S postupem doby jsou na Internet kladeny neustále vyšší a vyšší nároky. Nejvíce se to projevuje v potřebách na kapacity přenosových linek. Zatímco povyšování páteřních sítí se díky optickým technologiím daří vcelku uspokojivě, problém zůstává především v realizaci tzv. poslední internetové míle. Ukazuje se, že modemy pracující rychlostí 56 kb/s jsou dnes již příliš pomalé. Především multimediální aplikace potřebují pro svůj provoz podstatně vyšší přenosové rychlosti.

Proto se samozřejmě hledají způsoby, jak zajistit rychlejší připojení k Internetu doslova každému. Cest se podařilo v posledních letech nalézt opravdu požehnaně, některé z nich se však jeví jako slepé, jiné jsou zatím ve stádiu stavby, některé jsou teprve na rýsovacích prknech a pár jich již s větším či menším úspěchem slouží svému účelu.

Stejně jako jednotlivé typy připojení prodělal jistý vývoj také termín broadband. Zatímco jeho původní smysl, tedy širokopásmový přístup, představoval připojení rychlostí minimálně stovek kb/s, dnes se pod ním v mnoha případech rozumí jakékoliv připojení rychlejší než klasické modemy 56 kb/s. My se budeme snažit držet původního významu, ačkoli se budeme zastavovat i u technologií, jejichž maximální přenosová rychlost standardní modemy příliš nepřevyšuje.

Teď se však již podívejme na jednotlivé způsoby, jak lze širokopásmový přístup k Internetu v našich podmínkách realizovat. Budeme se zde soustřeďovat na domácí uživatele a menší firmy, situace větších zákazníků je totiž poněkud odlišná. Nebudeme se proto věnovat klasickým pronajatým okruhům a na nich postaveným linkám, protože se od tohoto vymezení značně odlišují. Pojďme se tedy stručně podívat na jednotlivé způsoby realizace širokopásmového připojení, tak jak se s nimi můžeme setkat již dnes či v dohledné době:

Způsoby broadband přístupu

Využití bezdrátových technologií je v současné době bezpochyby celoplošně nejpopulárnějším způsobem broadband přístupu k Internetu v České republice. Výhodou toho řešení je především nezávislost poskytovatele Internetu na dalším partnerovi a relativně snadné pokrytí zabydlených oblastí. Stejně tak i nejlevnější řešení dosahují přenosové rychlosti v řádu Mb/s, jejich problémem je však minimální možnost škálovatelnosti. Signál je totiž sdílen řadou uživatelů, kteří ho jsou schopni při opravdovém broadband přístupu velice rychle zaplnit. Kromě dnes již klasických technologií BreezeNET a WaveLAN se můžeme setkat i s dalšími. Velmi populární jsou především sítě FWA, jejich rozsáhlé využití je však problematické. Pro technologie nevyužívající licencovaného pásma je také možné rušení, problémem může být také nutnost přímé viditelnosti.

Na bezdrátovém přenosu jsou založeny také mobilní technologie a to především GPRS a UMTS. První dosahuje v klasické síti GSM rychlosti až 115 kb/s a můžeme ji využívat již dnes, druhá je sítí nové generace, která bude umožňovat přenosy na rychlostech v řádu Mb/s, budeme si však na ni muset ještě počkat, zatím u nás ještě ani nebyly uděleny licence. Vzhledem ke své mobilní povaze si však s ostatními typy broadband připojení nemohou příliš konkurovat.

Posledním bezdrátovým typem připojením je satelit. Oproti ostatním konkurentům má velmi specifické postavení, nabízí takřka neomezené pokrytí. Má však také řadu nevýhod, hlavními jsou velké zpoždění signálu a ve většině případů nemožnost přenášet data oběma směry, takže je nutné ještě jiné připojení k Internetu. Technologií je celá řada, u nás jsou nejznámější DirectPC a Europe On-line. Přenosové rychlosti se pohybují až v řádu Mb/s. Pro masové použití jsou však satelity prakticky nepoužitelné.

Další způsoby připojení již využívají některého z kabelových vedení (v celém textu myšleno kabelové vedení obecně, nikoliv kabelová televize), jichž je na Zemi položeno hned několik. Nejznámější je samozřejmě připojení přes klasické telefonní vedení, přes něj je dnes již možno protlačit podstatně více dat, než nabízejí klasické modemy. První z nástupnických technologií klasických telefonních linek je ISDN. Nabízí přenosovou rychlost až 128 kb/s a v současné době v České republice prakticky bezproblémovou instalaci. Modernější a podstatně rychlejší jsou technologie xDSL a to konkrétně ADSL. Umožňují přenosové rychlosti v řádech Mb/s až desítek Mb/s a to na klasických telefonních vedeních. Celosvětově se však potýkají s řadou problémů a Český Telecom je začne nabízet nejdříve v půli roku.

V oblastech, kde je možnost tohoto přístupu, jsou zatím u nás velmi populární kabelové televize neboli CaTV. Tento způsob připojení nabízí přenosové rychlosti v řádu Mb/s a to na většině novějších kabelových vedeních. Některá stará vedení jsou však pro tento typ přístupu nevhodná. Stejně jako u bezdrátových technologií je problémem škálovatelnost, protože pásmo je sdíleno uživateli v celém objektu, což může zvláště na sídlištích představovat velký počet uživatelů.

Existují samozřejmě i další technologie, které si však nezískaly příliš velkou popularitu. Velmi nadějnou se např. jevilo využití vůbec nejrozšířenější kabelové sítě, tedy elektrického vedení, praktického nasazení se však tato technologie ve větším měřítku zatím nedočkala.

Ceny jednotlivých technologií

Pro většinu uživatelů je nejdůležitějším měřítkem pochopitelně jejich cenová výhodnost. Při pohledu na jednotlivá řešení nalezneme několik charakteristických vlastností. Liší se především v nákladech na instalaci, které prakticky představují nejvýznamnější položku. Měsíční poplatky, pokud pomineme režii v podobě spotřebované elektrické energie atd., by měly být minimální a závisí zcela na provozovateli.

Orientační ceny koncových zařízení:

Poznámka: U jednotlivých kabelových technologií se předpokládá, že vedení již existuje.

Cena koncových zařízení na straně klienta je asi nejvýznamnějším činitelem. Tyto poplatky však součástí standardní instalace nebývají, protože koncová zařízení jsou klientovi většinou pouze výhodně pronajata. Jak je vidět, nejnákladnější jsou pochopitelně bezdrátové technologie, kabelové jsou naopak levnější. Podstatně vyšší náklady jsou nutné např. u FWA, což je však technologie, která je typicky velmi nákladná a je určena pro velké společnosti.

Přestože jsou cenové rozdíly značné, můžeme říci, že náklady na technologie využívající kabelové vedení jsou přibližně srovnatelné, při přepočtu na měsíční poplatky se pak ztrácí téměř úplně. Podstatně významnější než samotné ceny technologií a také podstatně nákladnější jsou u broadband přístupu poplatky za samotné připojení k Internetu, tedy za IP konektivitu.

Ceny za konektivitu k Internetu

Stále nejpodstatnější částkou nákladů u opravdového broadband připojení jsou poplatky za samotnou konektivitu k Internetu. Tyto náklady jsou shodné pro všechny typy připojení k Internetu a to bez rozdílu. Modely existují v zásadě tři, z nichž jsou pro broadband přístupu prakticky použitelné pouze první dva.

Zpoplatňování připojení pouze měsíčním paušálním poplatkem je nejlepší pro obě strany, pro poskytovatele i zákazníka. Pokud si však uvědomíme, že cena konektivity o kapacitě 512 kb/s se pohybuje stále kolem 40.000 Kč/měsíc, pak je jasné, že tolik není ochoten žádný domácí zákazník za připojení zaplatit. Proto je nutné tento poplatek nějakým způsobem snížit, z pohledu domácích uživatelů je nejlepší, když jde o sdílenou konektivitu, kdy oněch 512 kb/s využívá např. 10 uživatelů, takže měsíční poplatek se pak může snížit na desetinu. Problémem tohoto řešení samozřejmě je, že skutečná rychlost je závislá na počtu aktuálně pracujících uživatelů.

Jiným řešením je počítaná linka, kdy je účtován poplatek podle objemu skutečně přenesených dat. Tento způsob účtování nemají příliš rádi ani poskytovatelé ani uživatelé, je však pravděpodobně nejspravedlivější. Stejně tak se zdá, že pokud má opravdový broadband zavítat skutečně do každé domácnosti, podobnému systému se nevyhneme.

Dalším způsobem, jak zpoplatňovat připojení podle skutečného využití je poplatek za dobu připojení, vzhledem k charakteru datového spojení jde však spíše o přežitek doby a nedá se předpokládat, že bychom se s ním v datových přenosech setkávali.

Současnost a budoucnost broadbandu v ČR a jaký typ připojení vyhraje?

Podobné otázky si nepokládáme pouze zde v České republice, jde o problém opravdu celosvětový. Stejně tak se ukazuje, že odpověď na tyto otázky není vůbec jednoduchá, dalo by se spíše říci, že jde o dobrý věštecký výkon. To člověk opravdu pochopí až nad výstupy jednotlivých renomovaných zahraničních analytických společností, které se doslova předhánějí ve studiích, jejichž výsledky jsou však zcela rozdílné…

Jasnými favority na ovládnutí celosvětového broadbandu jsou v současné době ADSL a CaTV, firmy zabývající se bezdrátovými technologiemi se však rozhodně nehodlají vzdát bez boje a se značným očekáváním také vzhlíží k UMTS. Hlavním favoritem by pravděpodobně bylo ADSL, kdyby však nebylo v celé Evropě vydáno napospas monopolním operátorům. Ti v současné době drží všechny trumfy. Vykládají je však až příliš pomalu a zavádění ADSL se snad nikde neobešlo bez výrazných problémů.

Situace v České republice bude s největší pravděpodobností kopírovat světové trendy, takže nejspíše vyhraje ten, kdo obrazně řečeno dotlačí broadband k nejvíce uživatelům v nejkratším čase. Vzhledem k ohlášené invazi UPC to vypadá, že se jazýček vah výrazně vychýlí na jednu stranu, důležité bude, jak na to zareaguje Český Telecom se svým ADSL. Zdaleka nejdůležitější pro budoucí vývoj budou právě ceny ADSL, pokud budou konkurenceschopné a Český Telecom nabídne toto připojení v dostatečném počtu lokalit, bude mít velmi dobrou šanci vyhrát. Pokud se ptáte, jaké připojení si vybrat, odpověď je jednoduchá, první s rozumnými cenami, na to další bychom totiž mohli čekat až příliš dlouho.

Příklad cen za připojení ve Velké Británii:

Zdroj: http://www.is­preview.co.uk/