Bude CZ-NIC obracet peníze vidlemi?

Téma domény .cz je už skoro tak otřepané, jako peering. Je však také neméně aktuální, ba dokonce v tomto ohledu možná vede. Přípravy k vzniku sdružení CZ-NIC významně pokročily a snad už po prázdninách by mohli držitelé domén ve svých schránkách najít první faktury. Pokusil jsem se spočítat, kolik to dělá.

Nejprve si zopakujme, na kolik vlastně taková doména přijde. Řeč bude samozřejmě přímo o cenách CZ-NICu, nikoliv o cenách při použití služeb typu www.domény.cz, které si účtují příplatek za uživatelsky přívětivou registraci a další služby, typicky třeba vedení nameserverů. Za zřízení jedné domény druhé úrovně pod doménou .cz žádá 1600 Kč, přičemž tato částka zahrnuje i poplatek za první rok. Za každý další rok se platí takzvaný udržovací poplatek, který sice v tuto chvíli ještě není zcela jasně stanoven, ale všeobecně se počítá s 800 Kč. K oběma cenám si samozřejmě musíte připočítat ještě DPH.

Dál už jsou to kupecké počty. Podle aktuální statistiky RIPE je nyní pod doménou .cz zaregistrováno úctyhodných jedenáct tisíc domén a nějaké drobné. Vloni v listopadu, když pukaly ledy a měnil se systém registrace domén, jich bylo, pokud mne má nehodná paměť nešálí, pět tísíc.

K dnešnímu dni bylo tedy zaregistrováno 6 000 domén (za těch 6 měsíců docela hodně, že?), které podléhají zaplacení zřizovacího poplatku (za ty starší se platit nebude). Nejsem si zdaleka jist, že všechny z nich projdou sítem, ba naopak: spousta spekulantů si podle mého názoru zaregistrovala řadu domén v situaci, kdy se neplatí. Až jim přijde faktura, možná si to rychle rozmyslí. Pokud budu počítat, že podobných případů bude až 20%, stále zbývá 4500 domén.

Poplatkům se ale zřejmě nevyhnou ani majitelé původních domén, zaregistrovaných ještě podle starých pravidel. Těch je tedy pět tisíc a podíl neplatičů zde podle mého soudu bude nižší. Bude se sice obtížně dohledávat, kdo to má vlastně zaplatit, ale na druhou stranu tu bude mnohem nižší počet lidí, kteří se domény raději vzdají, než by zaplatili. Pokud si totiž někdo již „před listopadem,“ kdy to nebyla záležitost několika minut, nechal zaregistrovat doménu, většinou ji opravdu potřebuje). Odhaduji tedy podíl nedobytných pohledávek na 10%, čili kupodivu i tady dojdeme k číslu 4500 (to není připravený trik).

Chopme se tedy kalkulačky, chytřejší z nás mohou sypat výsledky i z rukávu. 4500*1600 = 7.2 milionu. 4500*800 = 3.6 milionu. Dohromady – 10 800 000 korun. To už je docela pěkný jackpot, co říkáte?

Nejde ale o Sazku, nýbrž o předpokládané tržby CZ-NICu do dnešního dne. Příliv nových domén se ale rozhodně nezastavuje, takže tato částka bude v průběhu roku ještě narůstat, ostatně nejen letos, ale i v následujících letech.

Lidé, kteří s ideou CZ-NICu přišli, celkem otevřeně přiznávají, že tato částka podstatně převyšuje náklady na správu domény .cz. Výši poplatků odůvodňují především regulační funkcí – kdyby to bylo levnější, každému se vyplatí držet pro strýčka Příhodu stopadesát domén, které přitom vůbec nepotřebuje. Na tom něco je a současný boom domén je nepochybně způsoben i tím, že se zde uvolnila pravidla, ale na druhou stranu ještě nefunguje restriktivní prvek, tedy placení za domény.

Pak se ale na pořad dne dostává otázka: „Kam s ním?“ Tedy se ziskem. CZ-NIC se zakládá jako zájmové sdružení právnických osob a jeho stanovy, jejichž návrh jste si mohli na Lupě přečíst, jsou prodchnuty neziskovostí. Zisk by se tak měl převádět ná různé dobročinné aktivity.

Tyto záměry jsou diskutabilní. Těžko můžeme někomu vyčítat, když chce s dobrým úmyslem podporovat obecně prspěšné aktivity. Na druhou stranu se kdesi zpoza rohu vynořují i otazníky. Především bude obtížné už jen určit, které nadaci konkrétně vybrat – členy NICu se stanou především poskytovatelé připojení, nikoliv humanitární pracovníci, kteří jsou schopni odpovědně posoudit, který projekt si zaslouží podporu.

Kromě toho ve vzduchu stále visí příklad německého NICu, který si z registrací domén udělal docela dobré bydlo. Má, obdobně jako CZ-NIC, monopol na národní doménu, což mu dává dobrou pozici při stanovování cen za registrace. Zisky z této činnosti jsou nemalé a dělí si je několik společností, kteří v NICu jsou a nejeví pochopitelně velkou ochotu mezi sebe pustit někoho dalšího. CZ-NIC je vytvářen s jinými hodnotami, nicméně ve výsledku to budou stejně jeho členové, kteří budou mít v rukou osud zmíněného zisku – a je samozřejmě určité nebezpečí, že podlehnou jeho cinkotu a raději si jej rozdělí.

S tím ostatně souvisí i samotná otázka členství v CZ-NICu. Každý zájemce o členství bude muset složit 50 000 Kč, stane se členem, ovšem protihodnotou si odnese snad jedině právo napsat si na dveře pod své logo „člen CZ-NICu.“ Z členství totiž nevyplývají žádné bezprostřední výhody, je vlastně úplně jedno, jestli někdo bude či nebude členem – na vyřizování jeho registrací to tak jako tak vliv mít nebude. Je proto nasnadě, že ve snaze „mít z toho aspoň něco“ by mohli členové chtít zhodnotit svých 50 000 Kč, které tam jinak budou ležet bez užitku.

Chápu záměry tvůrců NICu, kteří v těch padesáti tisících vidí určitou záruku toho, že do něj nevstoupí „každý uzenář.“ Na druhou stranu by možná bylo moudřejší tento vklad označit za zálohu na budoucí poplatky za registrace. Vzhledem k tomu, že se vstoupit chystají především poskytovatelé připojení, kteří registrují domény pro své zákazníky, neplatili by pak už za registraci hotově, ale poplatky by se jim odčítaly od jejich vkladu až do chvíle, než by se vyčerpal. Regulační funkce by tak byla splněna, bariéra vstupního poplatku by byla zachována, a přitom by nikde nemusely ležet mrtvé peníze.

Z hlediska běžného uživatele, mezi které se rovněž počítám, se celá tato úvaha může zdát nanejvýš akademická. Podstatné je, že kolotoč registrací funguje a každý má dnes slušnou možnost poměrně rychle získat doménu podle libosti. Na druhou stranu je potřeba se dívat trochu dále, příklad našeho západního souseda varuje.