Pozvánka k veřejné diskusi k projektovým záměrům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, financovaného z Evropského sociálního fondu, pedagogickou veřejnost překvapila. Vlády ČSSD a ministerstvo školství s veřejností o čerpání financí nikdy příliš nediskutovaly. V úterý 22. ledna pak proběhla první diskuse k projektu VÚP Klíče ke kvalitě (Metodika II) [PDF, 168 kB] – Systém metodické, informační a komunikační podpory při zavádění školních vzdělávacích programů s orientací na rozvoj klíčových kompetencí a růst kvality vzdělávání, který navazuje na systémový projekt Metodika realizovaný v rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Projekt Metodika školská veřejnost zná především z jeho výstupu portálu RVP.CZ, který je zřejmě nejúspěšnějším webovým projektem v resortu MŠMT všech dob a je také mezi resortními nejužitečnější.
Marek Přibil, redaktor deníku Právo, na veřejnou diskusi nešel a reagoval v Právu v článku Školství promrhalo desítky miliónů za zbytečné portály. Novinky.cz text nejprve publikovaly bez doprovodného rozhovoru s ministrem školství Ondřejem Liškou, který měl podle redaktora Marka Přibila jeho komentáře vyvážit. Pozoruhodné bylo, že informace z tohoto článku prezentoval okamžitě pořad Dobré ráno ČT a přebraly je následně bez jakéhokoli ověření (samozřejmě z neúplné online verze) i servery Aktuálně.cz s titulkem Školství má portály za miliony. Učitelé je ani neznají a Tyden.cz s titulkem Portály pro učitele byly předražené, používá je málokdo. Marek Přibil obsahem článku sice navázal na causu portálu EDU.CZ, o které jsme psali, ale zřejmě se mu vše pomíchalo a údaje si nijak neověřil.
Pokud Marek Přibil píše, že školství promrhalo desítky miliónů za zbytečné portály
, má samozřejmě pravdu. V článku ale kritizuje jeden z mála užitečných portálů ve školském resortu, RVP.CZ, který má jako metodická podpora školské reformy smysl a který má v rezortu nejspíše nejvyšší poměr cena/výkon. RVP.CZ zatím spotřeboval necelých 14 milionů korun, ale na rozdíl od EDU.CZ tu nalezneme více než 1200 metodických materiálů, vesměs nově připravených článků, a denní návštěvnost přesáhla 2500 unikátních IP. Tvůrci EDU.CZ přitom za více než 30 milionů korun připravili pouhý rozcestník, který měsíčně publikuje zhruba 200 odkazů na další resortní weby. Aktuální náklady jen na provoz a správu technologie EDU.CZ jsou odhadovány na 160 tisíc korun měsíčně a návštěvnost má oproti RVP.CZ o řád nižší. Ostatně netušíte někdo, proč je skript gemiusTraffic na home page EDU.CZ čtyřikrát?
Mizerná práce novinářů i „odborníků“
Články na RVP.CZ jsou honorované částkou 300 korun za normostranu a za jejich odbornou recenzi se vyplácí 70 korun za normostranu. V projektu se ale realizují i tištěné sborníky nejčtenějších příspěvků, moderovaná diskusní fóra k aktuálním tématům, prezentace portálu v regionech a nově také digitální učební materiály. Náklady na portál se ale přesto obecně považují za vysoké a technologické provedení portálu je stále nepřesvědčivé. V článku Marka Přibila se pak k dosud vynaloženým prostředkům, tedy zmíněným necelým 14 milionům, vyjadřují odborníci:
Cena se mi zdá opravdu velmi vysoká za předpokladu, že se portál nepoužívá jako integrační platforma všech aplikací ministerstva školství a používá se pouze jako jednoduchý portál obsahující články a odkazující na jiné weby,
řekl Právu vedoucí katedry informačních technologií VŠE v Praze Jiří Voříšek.
Portál bychom dokázali vytvořit do sto padesáti tisíc. Jsou tam totiž vyloženě textové věci,
vyjádřila pro Právo Veronika Tvrdá, expertka ze společnosti AVT design, která se zabývá tvorbou webových stránek. Podobné věci děláme i pod sto tisíc korun.
Prezident Nejvyššího kontrolní úřadu František Dohnal se nechal slyšet: Podnět k šetření tohoto portálu jsme zatím nedostali, ale určitě se podíváme do materiálů ministerstva školství, kde provádíme pravidelné kontroly. Cena portálu je ale obrovská. Za to by jich mohlo být deset.
Zvláště vyjádření expertky Veroniky Tvrdé je v souvislostech poněkud komické. Redakční systém by se samozřejmě dal vytvořit a provozovat za desetitisíce. Kvalifikovaná redakční práce by ale za celé období provozu stála statisíce a autorské honoráře miliony. Nemalé jsou i nutné náklady na propagaci. Expertka Veronika Tvrdá i Marek Přibil ale uvedenou typologii nákladů naprosto ignorují. Veronika Tvrdá nám v telefonním rozhovoru řekla, že na vyjádření pro Marka Přibila měla deset minut a že redakční systém této kategorie prodává za 15 tisíc korun (jako fyzická osoba) a náklady na naplnění zkrátka jen „plácla“ bez znalosti věci.
Marek Přibil jakoukoli kritiku v našem rozhovoru odmítl, protože vedle vlastního textu publikoval i rozhovor s ministrem Liškou. Zároveň uvedl, že mu po publikaci článku do redakce přišly desítky e-mailů od učitelů, kteří o portálu RVP.CZ také nic nevěděli. Náklady na vybudování konzultoval Marek Přibil s více lidmi (pro každý obor mají v redakci seznam expertů) a všichni mu podle jeho vyjádření potvrdili, že jsou horentní.
Deficit v oblasti vzdělávacího software
Resortu školství stále chybí systematická centrální ICT podpora, kterou víc než padesátka portálů, pseudoportálů nebo websitů ministerstvem přímo řízených organizací či dílčích projektů nenahradí. Desítky portálů a webů pak stojí několikanásobně víc, než by stál racionálně navržený školský portál. Vývoj desítek dílčích řešení je nejen dražší, ale také časově náročný a přináší problémy s přehledností. Dílčí projekty jsou navíc často řešeny buď horkou jehlou, minimalisticky nebo neprofesionálně či poloprofesionálně. Nejhorší ukázkou, jak se portálové řešení dělat nemá, je již zmíněný portál EDU.CZ, který skupina byrokratů a samozvaných odborníků pod hlavičkou Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) stále spokojeně provozuje. Vedle tohoto řešení je RVP.CZ s necelými 14 miliony zatím utracenými za celý projekt Metodika doslova požehnáním.
Ale vraťme se k deficitu ze Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ): jeho Projekt II Vzdělávací SW a informační zdroje se měl realizovat podle původního plánu za 795 milionů korun. Z toho téměř dvě stě milionů stál softwarový balíček z aplikací LANGMaster a spol. z roku 2001 (viz třeba SIPVZ: 884 milionů vyletělo komínem), dalších zhruba sto padesát milionů se realizovalo prostřednictvím dedikované finanční dotace v letech 2003 a pak 2005 – 2006. Deficit v této oblasti můžeme tedy odhadnout na 445 milionů korun. Použijeme-li kupecké počty a určité zjednodušení, tak pro každý postupný ročník to znamená neuskutečněnou tvorbu výukového obsahu za 34 miliony, tedy na každou vzdělávací oblast dle RVP a ročník cca 3 miliony. To jsou de facto dva až tři kvalitní tituly (odpovídající dnešním CD-ROM) na jeden postupný ročník a předmět, které u řady předmětů učitelé na různých fórech stále marně vyžadují.
Projekt Klíče ke kvalitě (Metodika II) [PDF, 148 kB] s předpokládaným rozpočtem 85 milionů korun má mít jako hlavní výstupy (cituji):
- funkční internetový portál II. generace s výraznými prvky interaktivity
- 4.000 příspěvků,
- 6.500 digitálních vzdělávacích objektů,
- 5 sborníků s výběrem příspěvků,
- 1 multimediální CD-ROM,
- 15 e-learningových vzdělávacích kursů.
Položme si otázku: může takto navržený projekt nahradit výše uvedený pětinásobný deficit vzdělávacího software a informačních zdrojů? Nemělo by se ministerstvo školství v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost pokusit spíše o jeho nápravu? Samozřejmě s využitím všech dostupných kontrolních mechanismů, které jsou u realizace projektů financovaných z ESF doufejme přeci jen důslednější než u českých státních zakázek (nezapomínejte třeba na kauzu Peprnet.cz nebo případ Webtolerance.cz).
Přes negativní zkušenosti s centralizovaným projektem SIPVZ, který jsem od samého počátku kritizoval, se domnívám, že se systémové změny bez centrální podpory dělat nedají. S přispěním dotací z evropských fondů se podařil projekt na podporu ICT ve školách v Polsku v letech 2003–2006, podobné projekty chystají v letech 2008–2013 na Slovensku a v Estonsku. Objem prostředků na žáka v těchto projektech je sice řádově nižší než běžný objem dotací na ICT například ve Velké Británii, ale při nastavení racionálních mantinelů může být výsledek uspokojivý. Místo zmanipulované státní zakázky či netransparentní práce ministerských organizací se dají například použít „poukazy“ pro školy (nebo učitele či samotné žáky), za které nakupují u certifikovaných dodavatelů. Je to tak složité?
