Hlavní výhoda mobilních telefonů před jiným bezkontaktním řešením? Nespornou výhodou mobilních telefonů (nejen oproti dalším bezkontaktním platebním systémům) je skutečnost, že je máme u sebe prakticky kdykoli. Na nákupy do supermarketu se sice nevypravíme bez karty (nebo pořádné hotovosti), ale například v případě návštěvy koncertu nebo plovárny to již tak docela platit nemusí, u mobilu je to jinak. Displej mobilního telefonu může také snadno posloužit jako potvrzení o zaplacení (SMS jízdenka,) či rovnou jako vstupenka. Další známou možností jsou například drobné platby v automatech. Stačí zavolat na speciální číslo, zadat kód automatu a následně je již jen dílem okamžiku, než se z vašeho účtu odepíše platba a automat dostane signál, že vám má vydat objednávku.
A co makroplatby, bylo by to vůbec bezpečné?
Zatím jsou všechny známé mobilní platební systémy založeny na principu on-line transakcí. Obchodníci tak mají jistotu, že o své peníze nepřijdou a platící pro změnu každou platbu z mobilu autorizuje. Oproti klasickým „kontaktním“ platebním kartám je zde tedy citelně menší riziko zneužití. Ukradený mobil, který by fungoval jako platební karta, bude případnému zloději k ničemu, neboť s ním bez hesla a PINu stejně nedokáže zaplatit. Operátor navíc může platby z ukradeného čísla zablokovat de facto ihned, hypotetická výhoda zejména oproti klasickým platebním kartám (alespoň v ČR) je tedy zjevná. Mobilním makroplatbám ovšem zatím podle Asociace provozovatelů mobilních sítí nepřejí příliš regulační instituce (požadují bankovní licenci) ani jednotlivé banky, které by do podobného projektu mohly s operátory jít.
Blýská se na lepší časy?
Jedním z ukazatelů toho, že mezi bezkontaktními platbami by mohly hrát mobilní platby prim je například iniciativa společnosti Visa, která se v rámci projektu O2 Wallet zúčastnila prvního masivnějšího „živého“ testování technologie NFC (Near Field Communication) a s ní souvisejících plateb mobilním telefonem. Projekt sice běžel pouze v Londýně, nicméně alespoň na úrovni samotné technologické autorizace (bez záštity patřičné finanční autority) si NFC vyzkoušela již i česká Telefónica na letošním Sázavafestu. Bohužel zatím pouze prostřednictvím vlastních náramkových čipů, na demonstraci připravenosti technologie to však stačilo.
NFC však tvoří jen špičku ledovce a s mobilními telefony vlastně souvisí trochu nepřímo. Bude proto možná korektní pro pořádek začít nejprve definičním vymezením, co všechno mobilní platby vůbec jsou. Mobilní platba je taková platba, kdy je jako prostředník transakce použit mobilní telefon. Pochopitelně ne ledajakým způsobem, navíc musí být totiž splněna podmínka, že telefon s pomocí různých technologií zaúčtuje částku transakce na vrub účtu zákazníka (telekomunikačního či jiného druhu účtu – běžného účtu, virtuální karty, apod.).
Dále by se mělo jednat o běžný masově rozšířený mobilní přístroj, GSM POS platební terminály a podobná komerční zařízení do této kategorie nezapadají. Po technologické stránce je vše vymezeno jen velmi vágně na úrovni standardů. Použít k zprostředkování mobilních plateb je tak možní již zmiňované NFC (standardy ISO 18092, ISO 14443, ISO 15693, ISO 21481, JSR-257, Global Platform, GSMA), ale také třeba SIM Toolkit a SMS, hlas, datový provoz nebo Bluetooth. Za mobilní platbu se dále považuje pouze ta situace, kdy může mobilní telefon figurovat jako jednoznačný identifikátor klientského účtu, lze prostřednictvím telefonu iniciovat transakci a což je nejdůležitější, platbu podporuje obchodník, nebo je v telefonu alespoň umístěna elektronická peněženka.
Stručně shrnuto, jde o druh platby, během níž je použit mobilní telefon, který s pomocí standardizovaných technologií zaúčtuje částku transakce na jiný účet. Způsobů, jak dostát tomuto požadavku, známe hned několik.
Malý exkurz do evoluce mobilních plateb v Česku
Placení z mobilních telefonů v Česku nastartovala v 1999 služba GSM Banking, ta prostřednictvím takzvaného SIM Toolkitu a speciálně přizpůsobené SIM karty začala umožňovat ovládání bankovního účtu z mobilu. O mobilní platbu v pravém smyslu se ovšem ještě nejednalo. Smysl GSM bankingu bylo trochu něco jiného, a to sice umožnit prostřednictvím speciální aplikace a šifrováním zabezpečených SMS zpráv základní manipulaci s vaším standardním bankovním účtem. GSM banking podporuje zjišťování aktuálního zůstatku na účtu, zadávání platebních příkazů a sledování historie provedených transakcí. Spektrum služeb je vždy limitováno možnostmi konkrétní banky a její dohodě s operátorem. Výhoda této služby je v tom, že ji dnes podporují všichni tři dominantní operátoři. Málokdo dnes tuší, že ještě před samotným GSM bankingem zde existovaly pokusy s regulovanými modely Premium Voice a Audiotex.
Časová mapa evoluce jednotlivých mobilních platebních systémů (volně podle APMS)
Asi nejznámějším modelem opravdových mobilních plateb je Premium SMS, i přes poměrně vysoké náklady na straně uživatelů se v současné době těší poměrně velké oblibě. Služba se objevuje v roce 2003, ale masové adoptování této technologie má nejspíše na svědomí až příchod reality show a nejrůznějších hlasovacích soutěží, ve kterých je tato technologie poměrně hojně využívána. Služba má výhodu zejména ve své univerzálnosti, neboť ji lze uskutečnit prakticky v každém telefonu a má transparentní účtování, konečné dvojčíslí určuje cenu zprávy. Na první pohled zřejmou nevýhodou je použitelnost pouze u drobných plateb. Obdobou Premium SMS je SMS platba, kterou lze použít k nákupu SMS jízdenek do MHD nebo k platbě u lékaře.
Přibližně ve stejné době jako Premium SMS, respektive ještě o něco dříve, se objevuje ještě jedna zajímavá technologie mobilních plateb. Je jí takzvaná m-platba, umožňující v podstatě to samé, s čím přicházejí současné mikroplatební systémy, tedy rychlé a pohodlné platby po Internetu. Nevýhodou této služby je, že ji od počátku provozuje pouze T-Mobile. M-platby ovšem taktéž nebyly úplně prvním systémem internetových plateb z mobilu, zákazníci Eurotelu mohli již na přelomu let 1999 a 2000 využívat systém Juice Pay běžící přes WAP, jeho historie však byla pro značný nezájem jen velmi krátká. Tento systém mobilních plateb očividně předběhl svou dobu.
Near Field Communication — nadějná technologie čekající na killer obchodní model
Architektura NFC v mobilním telefonu (zdroj: GSMA)
NFC je technologie, která je postupně nasazována a testována v mnoha zemích někdy od poloviny loňského roku. Jedná se o bezkontaktní druh komunikace pomocí mobilního telefonu nebo dalších zařízení (klíčenka, platební karta), který funguje na podobném principu jako Bluetooth. NFC umožňuje bezdrátový přenos dat na bezprostřední vzdálenost, po přiblížení telefonu k inteligentnímu panelu dojde automaticky k navázání spojení a uživatel je následně vyzván k potvrzení nebo odmítnutí nabízené služby. Oproti Bluetooth podporuje celou řadu standardizovaných protokolů zabezpečeného přenosu dat. NFC využívá vlnového pásma 13,56 MHz a jeho dosah se předpokládá maximálně do 10 cm. Jediné, co tedy musí zákazník při platbě prostřednictvím NFC udělat, je dostat platební terminál a telefon blízko sebe a potvrdit nabídku. NFC má podle všeho asi nejlepší předpoklady stát se časem celosvětovým standardem pro mobilní platby, svědčí pro to například množství zemí, kde běží nebo již doběhl pilotní provoz. Masivnímu komerčnímu nasazení zatím brání absence jasně definovaných obchodních modelů a dostatek zařízení (výhledově hlavně SIM karet), které technologii podporují.
Sen o mobilních makroplatbách, mohou operátoři a banky najít společnou řeč?
Preference operátorů a bank, protiklady, které však vytvářejí prostor pro případnou synergii. (zdroj: APMS)
Zatím asi největším problémem, kvůli němuž se mobilní platby nešíří i do odvětví, která nezvládají pokrývat Premium SMS, je jakási podivná neochota či neschopnost jasné dohody mezi mobilními operátory a bankami. Operátoři mají svázané ruce regulačními orgány (ČNB a Ministerstvo financí) a banky nedůvěrou v nové obchodní modely. Od roku 2002 tak například v Česku existovala iniciativa sdružující operátory ve snaze zavádění mobilních plateb – Mobile Payment Association, výsledek jejího snažení ovšem není dodnes nikde znát. Řešení mobilních plateb, na kterém by byly ochotny participovat operátoři i samotné banky nebylo nalezeno dodnes. Výsledek je ten, že operátoři dnes pracují pouze s vlastními (mnohdy proprietárními) systémy (nejlépe má v Česku mobilní platby zvládnuté asi T-Mobile), které samy o sobě nemají šanci se na trhu dlouhodobě prosadit.
