Skutečným světem vládne komerce, tím Internetovým zase e-komerce. Ta první je s naším bytím a nebytím spojena už mnoho století, ta druhá zase zažívá svůj ohromný boom v posledních několika letech. Do vínku jí totiž bylo dáno nulové zdaňování. Čím více však roste a dosahuje větších zisků, tím více si zákonodárci v Mekce Internetu, ve Spojených státech amerických, uvědomují, že jejich pokladny přicházejí každým rokem o pořádnou sumu peněz.
Minulý týden se v San Franciscu sešel oficiální výbor ustanovený Kongresem, tzv. Poradní výbor pro otázku elektronické komerce (ACEC) , který jednal o zdanění elektronického obchodování a jakými prostředky této mety dosáhnout. Ve stejnou dobu se v tomto městě konalo ještě další zajímavé fórum, Nextravaganza. Zde přítomní odborníci pro změnu diskutovali záležitosti zcela opačné – jak zvýšit návštěvnost, jak zvýšit zákaznickou loajalitu a posílit identitu obchodní značky – čili věci, které by měly přispět k většímu rozvoji Internetu. Z úst jednoho oficiálního představitele Nextravaganza dokonce zaznělo: „Je to jako kdybychom se snažili elektronické obchodování posílit, ale oni ho chtějí zastavit.“ E-komerci však zde nikdo zastavit nechce, v tom byl citovaný názor až příliš kategorický. Podle všeho se americký systém snaží tak závratné tempo růstu trochu brzdit a vzít si svůj podíl z nejperspektivnějšího ekonomického sektoru, který byl určitou dobu schválně opomíjen, aby mohl dosáhnout současné prosperity.
Uvalením daně z prodeje na elektronické obchodní transakce a přístup k Internetu by touto brzdou zcela jistě bylo. Na straně jedné není žádný správný důvod pro to, aby byli elektroničtí obchodníci tímto způsobem zvýhodňováni nad svou konkurencí „z masa a kostí“. Na té druhé je však v zájmu těchto autorit udělat z elektronického obchodování co nejbohatší nevěstu pro případné zájemce. Jisté je však jedno, 30 tisíc jurisdikcí vybírajících daně již chce obohatit své pokladny o tučná procenta z ještě tučnějších elektronických zisků. Ještě je zde ale jeden zásadní faktor, který může jejich přání odsunout do oblastí utopie: nejednotnost amerického systému zdaňování, vždyť každý stát má své vlastní úlevy.
Někteří členové výboru ACEC vidí tudíž otázku zdaňování elektronické komerce jako vynikající startovní metu pro zjednodušení celého systému. Jiní zase hlásají zákaz daně z prodeje pro dobírkové katalogy a stejný princip by rádi viděli i u e-komerce. Na výběr je tedy ze dvou možností. Zákonodárci mohou prodloužit moratorium na dalších pět let, popřípadě na dobu neomezenou nebo mohou všechnu zodpovědnost přenést na bedra jednotlivých jurisdikcí, jejichž představitelé by sami rozhodli. Vzhledem k lukrativním částkám by toto zcela nepochybně vedlo k daňovému zatížení elektronického obchodování.
Práce výboru však může přijít zcela vniveč. Příští rok se totiž konají volby a ani jedna ze dvou soupeřících stran si nechce rozzlobit potenciální voliče schválením diskutabilního zákona. Půda je zde ale ještě o něco měkčí, než se ve skutečnosti může zdát. Tento 19-i členný výbor, který bude mít zásadní (možná i fatální) vliv na postoj Kongresu k elektronické komerci má zcela omezený rozpočet – 1,4 milionů amerických dolarů. První výsledky jeho práce zřejmě vzejdou ze schůzky, která je ustanovena na 21. března. Do dubna totiž musí Kongres obdržet zprávu. Z té už bude jasně vyplývat, jaký postoj bude zaujat. V otázce zdaňování elektronického obchodování musejí dbát členové ACEC co největší opatrnosti. Od uvalení těchto sazeb k nařčení z úmyslného zpomalování e-komerce je vskutku jenom malý krůček. Vzhledem k závislosti americké infrastruktury na počítačové technice by případná stávka a bouře nevole měla katastrofické následky.
A jaký skutečný dopad by uvalení daní mělo na e-komerci. Bezpochyby by jí neposílilo, ba právě naopak. Mnoho lidí se k Síti obrací nejen díky jednoduchosti plateb a komfortu objednání z domova, ale také díky podstatným slevám, které u určitých komodit dosahují až desítek procent. Daně by tuto přednost zcela jistě smazaly a postavily by do jedné roviny skutečné a Síťové obchodníky. Každopádně by to znamenalo mnohem větší konkurenci. Není to však to, o co by mělo v tržním prostředí jít v první řadě?
ČLÁNKY DO MAILU