Český Telecom: přímo, nebo přes akciový trh?

18. 11. 2004
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Snahy o privatizaci Českého Telecomu nabírají obrátky. Tentokrát se vše točí kolem toho, zda je lepší přímý prodej celé majority jednomu zájemci, nebo prodej akcií v držení státu přes akciový trh. V úterý vláda opět nerozhodla a znovu se ke všemu vrátí za 14 dnů. Mezitím proběhne seminář, kde se ministři podrobněji seznámí s jednotlivými variantami.

Tento týden, konkrétně v úterý, měla vláda na programu další díl věčného seriálu s názvem „privatizace Českého Telecomu“. Všechny dosavadní díly, jak se na řádný seriál sluší a patří, byly plné různých překvapení a dějových zvratů, aby udržely diváka v napětí a očekávání – ale samozřejmě nedospěly k žádnému definitivnímu rozuzlení, aby neuzavřely cestu pro natočení dalších dílů.

Nejnovější díly jsou zajímavé tím, že se v nich stále výrazněji prosazuje zcela nová dějová linie. Až dosud totiž celý humorný příběh předpokládal, že hlavní hrdina (ztělesněný majoritou státu v Českém Telecomu) bude prodán jako celek jednomu zájemci, který zvítězí v tzv. soutěži krásy (výběrovém řízení s řadou různých kritérií). Nová dějová linie však předpokládá, že hlavní hrdina bude vržen na burzu a zde zcela nekompromisně prodán po nejmenších částečkách (akciích) komukoli, kdo bude ochoten za ně zaplatit (co nejvíce).

Ani úterní díl seriálu se však neprohřešil proti pravidlům úspěšné seriálové tvorby, když nepřinesl žádné definitivní rozhodnutí, ale pouze nový odklad. Další díl má být na programu až za 14 dnů s tím, že v mezidobí (konkrétně již tento pátek) má proběhnout seminář scénáristů celého příběhu za účasti odborných poradců a dalších členů štábu. Na něm se mají kompetentní osoby seznámit s oběma hlavními dějovými liniemi a rozhodnout, kterou z nich má celý příběh pokračovat.

Přímý prodej vs. prodej na akciovém trhu

Vraťme se nyní od metafor do tvrdé reality a řekněme si, že až do nepříliš dávné doby se předpokládala jen jedna varianta privatizace celého majoritního podílu státu v Českému Telecomu: jeho přímý prodej jednomu vybranému zájemci. Ten měl vzejít z veřejné soutěže (výběrového řízení), kde by se hodnotila řada různých kritérií (proto tzv. „soutěž krásy“).

Zpočátku bylo těchto kritérií více a zahrnovala např. know-how, které by nový majitel mohl přinést apod. S postupem času se ale jejich počet začal zužovat a rozhodujícím kritériem se stala cena.

V poslední době se ještě řešilo to, zda nový nabyvatel majority má být spíše strategickým partnerem (tedy někým z oboru), případně konsorciem zahrnujícím alespoň jednoho telekomunikačního operátora, nebo zda může být nový nabyvatel čistě finančním investorem. Nyní se ale řeší úplně jiná otázka: neměl by stát, místo přímého prodeje jednomu zájemci, raději prodat své akcie na burze?

Pravdou je, že obě varianty mají svá pro a proti. Pro variantu přímého prodeje hovoří zejména šance získat více peněz do státní kasy (alespoň na počátku) a proti zase relativní komplikovanost tohoto řešení a jeho vyšší citlivost na všelijaké lobbystické a jiné tlaky. Pro variantu prodeje akcií na akciovém trhu (burze) zase hovoří jednoduchost, přímočarost a necitlivost na různé tlaky. Silným protiargumentem pak je celkově nižší očekávaný výnos.

Vláda v úterý nerozhodla

Podle posledních informací je rozložení sil ve vládě 11:4 ve prospěch prodeje na akciovém trhu. Pro variantu přímého prodeje se zdají být ministerstva informatiky, průmyslu a obchodu, školství a místního rozvoje.

Vzájemně se rozcházejí také doporučení poradců, resp. poradních orgánů. Již dříve vybraný hlavní poradce (konsorcium Credit Suisse First Boston a České spořitelny) doporučuje přímý prodej jednomu vybranému zájemci, zatímco později ustavená „meziresortní komise“ zase doporučuje prodej akcií přes kapitálové trhy. Názory finančních analytiků, které se objevují v médiích, až na výjimky také preferují variantu přímého prodeje na burze.

Materiál, který šel do vlády na její úterní jednání o privatizaci, navrhoval celkem tři varianty privatizace:

  • prodej celého majoritního balíku akcií na burze, a to najednou
  • přímý prodej jednomu investorovi, který by byl vybrán ve výběrovém řízení,
  • kombinace obou variant: nejprve by bylo vypsáno výběrové řízení a získány nabídky. Poté by se stát rozhodl, zda některou z nich vybere a přijme, nebo zda se nakonec rozhodne pro prodej přes akciové trhy.

Pravdou je, že poslední (kombinovaná) varianta by umožnila exaktněji posoudit konkrétní nabídky na přímý prodej (resp. nákup). Možnost poměření s výnosy, kterých by se dosáhlo na akciovém trhu, je ale komplikována tím, že zde to nejde zkusit „nanečisto“. Také různé odhady jsou značně komplikované a ztížené velikostí celé transakce, která by mohla mít různé vedlejší efekty, třeba i na kurs české koruny.

Podstatné ale je, že vláda toto úterý ještě nerozhodla a žádnou variantu dalšího postupu nevybrala. Podle očekávání naopak jednání přerušila a chce v něm pokračovat až za 14 dní. Důvodem je to, že tento pátek uspořádá ministerstvo financí seminář, na kterém chce všechny ministry podrobněji seznámit s tím, jaké efekty by měly jednotlivé varianty.

Přímý prodej

Nejrůznější pro a proti oběma základním variantám se již objevila i v médiích. Například Finanční noviny varovaly před tím, že při přímém prodeji by Český Telecom mohly ovládnout finanční instituce, které se jej budou snažit rozprodat. Zájem prý budou mít hlavně „venture“, fondy specializující se na nákup, restrukturalizaci a prodej firem. Realita to potvrzuje jen částečně: podle dostupných informací prý o přímý prodej projevilo zájem šest operátorů a jedenáct finančních institucí.

Zajímavý scénář možného vývoje po přímém prodeji přinesl Atlantik FT. Jeho podstatou je to, že kupní cenu by z velké části nakonec zaplatil sám Český Telecom a stát by v následujících letech mohl zapomenout na dividendy:

Venture fondy se budou snažit získat Český Telecom za co nejnižší cenu a optimalizovat celou transakci. Příkladem může být struktura Deutsche Bank/TDC připravená pro neúspěšnou privatizaci v roce 2002. Fond založí speciální firmu, která si na nákup 51 procenta akcií vezme bankovní úvěr. Následuje odkup minoritních akcionářů a zrušení veřejné obchodovatelnosti s cílem získat 90 procent akcií. Také tento nákup je financován úvěrem. Kontrola 90 procent akcií umožní sloučit novou firmu s Českým Telecomem, na který přejde celý dluh, a získat zbývajících 10 procent akcií. Pak dojde k prodeji Eurotelu tak, aby daň ze zisku byla minimální.

Protože Český Telecom má nízké zadlužení a silné cash flow, bude schopen dluh v řádu desítek miliard splácet. Kupní cenu tedy z velké části zaplatí samotný Český Telecom, čímž zvýší ziskovost transakce pro venture fond. Naopak zisk a cash flow Českého Telecomu se dramaticky sníží, což povede k velkému poklesu daně z příjmu a nulové dividendě nejméně po období čtyři až pět let. Pokud by k této transakci nedošlo, inkasoval by stát od Českého Telecomu a Eurotelu na dani ze zisku a z dividend cca. 3–4 miliardy korun ročně. Předpokládám, že se státu podaří získat za Český Telecom jednorázově 55 miliard korun, ale daňové výnosy v dalších čtyřech letech budou téměř nulové.

Dosti černě to tento scénář vidí i pro drobné akcionáře a samotný akciový trh:

Menšinoví akcionáři budou nuceni své akcie prodat za nízkou cenu a přijdou o možnost inkasovat dividendy v dalších letech. Z burzy zmizí jeden ze tří nejlikvidnějších titulů, což negativně ovlivní zájem investorů o český trh."

Prodej přes akciové trhy

Své pro a proti má pochopitelně i prodej akcií přes kapitálové trhy. Hlavní nevýhodou je nižší očekávaný výnos z celého prodeje akcií. Ten by ale mohl být kompenzován, vzhledem k výše uvedenému, již během několika málo příštích let po privatizaci (vyššími příjmy státu z daní, dividend atd.). Analytici odhadují toto vyrovnání již za tři roky.

Na straně výhod prodeje přes kapitálový trh jsou podle analytiků např. tyto skutečnosti:

  • při prodeji akcií na burze by státní pokladna získala peníze téměř okamžitě (2–3 měsíce),
  • prakticky vyloučeny jsou při tomto způsobu privatizace korupční tlaky,
  • z akciového trhu nezmizí jedny z nejhodnotnějších cenných papírů,
  • v případě více menšinových vlastníků bude jejich šance na prosazení případného rozprodeje společnosti omezená,
  • prodej přes akciový trh nedává žádný prostor lobbystům, kteří se snaží manipulovat každou privatizaci,
  • i menšinoví akcionáři budou mít možnost profitovat z atraktivních dividend.

Pravděpodobné je také to, že při prodeji přes akciové trhy bude mít šanci na udržení i současný management.

Jak to ale nakonec dopadne, si musíme opět počkat. Dočkáme se rozuzlení již v dalším dílu celého seriálu?

Jak bude Český Telecom nakonec (do)privatizován?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).