Hlavní navigace

Cesta Internetem ve znamení veselé deprese

Pavel Kazimír

I depresi je možné si užít; povahy dekadentní, melancholické, nihilistické, depresivní či se smyslem pro černý až šibeniční humor, ale třeba i zájemci o biochemii lidského mozku, jsou tímto zváni na cestu vybranou částí webového prostoru... Ačkoli ne každá stránka vykazuje rysy skutečné psychopatie či alespoň zajímavosti nebo odbornosti.

Celkem pochopitelně je za cíl stránek obvykle deklarována snaha postiženým nějak pomoci „dobrým slovem“, nikoliv se cizími problémy bavit (na druhé straně bych však upozornil, že sebereflexe, sebeironie a odstup je nejen dokladem cynismu, ale působí také vcelku léčivě).

Na úvod tři příklady toho, jak by správná depresivní stránka podle mého názoru rozhodně vypadat neměla. Tak třeba deprese na serveru Volný je stránkou vcelku normální, včetně záplavy pravopisných chyb a tvrzení, která bych si pracovně dovolil označit za blbé psychologické fráze či ještě spíše kecy (ve stylu „tvoje emoce ti nesmějí zabránit být vším, čím můžeš být“ apod.) I když obrázek vcelku potěší, je to nakonec z celé stránky to jediné zajímavé.

Po vyťukání www.deprese.cz se nestane nic (skutečně by o takovou doménu nemohla mít zájem např. nějaká farmaceutické firma?). Hovorové označení a příslušná doména www.depka.cz už nějaký výsledek dá, ale stále to zdaleka není ono (diskusní fórum, kde si ve chvíli psaní tohoto článku jakési slepice vykládají ve stylu „moc se mi líbí jeden kluk, ale nevím, jak mu to dát najevo a bolí mě z toho u srdíčka“). Taktéž doprovodné texty a poezie jsou jakési sladkobolné brebty. Tvrzení v názvu, že se jedná o „oficiální stránky deprese“, mě ovšem docela pobavilo. Podobně k ničemu je depka.hyperlin­k.cz.

Pokud zatím uvedené stránky skutečně pomohou od deprese, pak jen díky tomu, že psychický stav čtenáře se spíše přesune do roviny potřeby dát někomu pár facek za ty blbé kecy.

Jestliže zadáte do vyhledávače (Google, Morfeo či Jyxo) slovo „deprese“, dostanete se obvykle na stránky různých psychoporaden či diskusních fór ženských časopisů. To stále nějak není ono.

Co on-line literární díla? Pár vcelku zajímavých ukázek depresivní poezie se konečně podařilo najít zde. Autor správně tuší, že duševní choroba může představovat obohacení života (text Deprese, proč jsi mne opustila…). Na www.pismak.cz se depresivní básničky dají opět označit vesměs za pubertální lyriku či emocionální šplechty – mám na mysli alespoň to, co jsem objevil při prvním čtení v klubu Depresáři, romantici, snílci. Psychotická sekce Písmáka je o poznání zajímavější a šíleny terapeut vystupující pod nickem Sigmund Freud pak potěšit prostě musí – problém ale je, že v době psaní tohoto článku jsem se v seznamu autorů k Sigmundovi (zde přesněji nick Sigmund_Freud) nějak nemohl doklikat. Pouze po paměti cituji nějakou jeho báseň ve stylu „Na gauči mi skučel mnohý – málokdo měl čisté nohy!“

(Zde je moje hodnocení lehce povrchní, Písmák samozřejmě představuje velmi komplexní sbírku textů a já zdaleka nepřečetl všechny).

Co je to ale vlastně deprese, pokud pomineme sladkobolný romantismus? Podstatně zajímavěji a jaksi i silněji v literárním smyslu slova zní vyprávění někoho, kdo se zdá být skutečně tak nějak „organicky“ na dně, např. zde.

Rozumný a populárně odborný je popis deprese na serveru Lékárna či na analogických seriózních on-line zdravotnických zdrojích. Za přečtení pak rozhodně stojí rozbor deprese od Cyrila Hoschla na stránkách Vesmíru. Zde najdete i trochu terminologie a popisu příznaků – to třeba abyste věděli, jak lidem ve svém okolí neskočit na obvyklé nezávazné plkání o tom, že trpí depresí. Také zde čeká velmi podrobný výklad, co že je to vlastně MAO, serototnin a jak přesně probíhají všechny tyhle přenosy aktivních látek v naší nervové soustavě. Článek je to zkrátka velmi zdařilý a lze ho jen doporučit. Trochu podobný a populárnější je text na serveru Zdravá rodina.

Existuje samozřejmě obsáhlá literatura týkající se zjišťování genetických predispozicí k depresi, něco málo na toto téma může nabídnout třeba anglicky psaný New Scientist v článku, který popisuje, že u mužů i žen mohou být geny odpovědné za depresi odlišné.

Teď k drobným perličkám ve stylu, jak souvisí deprese s tím či oním dalším jevem. Praktický návod, jak se vyhnout depresi v souvislosti s požitím extáze a následným absťákem, naleznete zde.

Pokud víte, co je to Prozac, pak můžete třeba zhlédnout film Valium, Prozac, Extáze. (z popisku to však bohužel vypadá, že půjde o nějakou rodinnou komedii). O Prozacu a SSRI je velmi zajímavá i tato stránka (pozor, zmačkněte rychle tlačítko stop, jinak se stránka automaticky přesměruje a bude vyžadovat registraci). Zjistíte zde, že o Prozacu byl dokonce napsán román (Listening to Prozac :-), nebo Better than Prozac). Na stránkách investice.cz si však současně můžete přečíst i o tom, že výrobce Prozacu snížil odhad prodeje.

Podobný Prozacu je Deprex (účinnou látkou představuje v obou případech fluoxetin), který nabízejí i tuzemská Léčiva. Část o Prozacu by snad šla zakončit jedním citátem. Jak uvádí Matt Ridley v také česky vyšlé knize Genom: „Freudovská teorie padla v okamžiku, kdy lithium poprvé vyléčilo depresivní mánii, u které nepomohlo dvacet let psychoanalýzy. V roce 1995 podala jedna žena žalobu na svého bývalého terapeuta, že tři týdny na Prozaku mělo větší úspěch než tři roky terapie.“

Souvislost mezi depresí a marihuanou mapuje tato stránka (a samozřejmě velká řada dalších serverů a diskusních fór, protože zde si téměř nikdo neodpustí mít vlastní ostře vyhraněný názor). Diskuse o souvislosti deprese s třezalkou hledejte zde, přímo po depresi se jmenuje i jedna odrůda jalovce. O korelacích mezi depresí a rakovinou pak zde. Vztah deprese k srdečním chorobám je k nalezení na této stránce.

EBF17_braverman

Celkem zábavný mi přišel rozbor vztahu deprese k podzimní zabijačkám. Pobavila mě např. následující slovní sekvence: „(.) i generace technoparties má právo na zabíjení. Čuníkovi by místo smutečního pochodu znělo do velkých boltců houseové (pohodové) tuc, tuc, kolem něho by poskakovali mladí lidé v kosmických a lesklých hávech. Do toho by šustily světelné paprsky laserů a stroboskopů. Prasátko by si vyudili v mlze ze suchého ledu. To by byla party (.).“ Sto plus jedna nás rovněž poučí, že na deprese musíme jíst hodně tuku (v tomto případě ovšem nejde o špek, sádlo a podobné laskominy, leč naopak o tuky s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin). Nebo že by naopak na depresi mohl pomáhat půst? (viz diskusní fórum)

Pokud bude zájem, příště se v našem dekadentně-psychopatickém tažení podíváme na stránky pojednávající o slavných depresantech a tvorbu inspirovanou psychickou poruchou. Taktéž může dojít na umělce a vědce, kteří zvolili dobrovolný odchod z tohoto světa.

Anketa

Kazimíre, příště napiš o on-line:

Našli jste v článku chybu?