Co brání Internetu pro každého?

22. 5. 2002
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Tento týden jsme se už myšlenkami a vizemi "otce Internetu" Vinta Cerfa jednou zabývali. Volné pokračování se snaží přinést pohled na podmínky rozšíření Internetu tak, aby byl dostupný opravdu komukoliv a kdekoliv na světě. Vedle technických otázek jsou to tentokrát i problémy společenské a právní.

Vint Cerf ve svém nedávno publikovaném informačním RFC 3271 stručně zrekapituloval stav Internetu (viz článek Vint Cerf: Internet na Mars!). Se stejnou stručností pak přistoupil k vyjádření základních myšlenek a apelů pro dosažení situace, kdy Internet bude skutečně pro každého.

„There are billions of people, today, for whom the Internet is NOT a reality.“ –Vint Cerf

Internet je pro každého – v principu ano, ale

podle RFC 3271:

  • nebude, pokud nebude finančně dostupný pro všechny – ceny koncových zařízení i přístupu musí být takové, aby nikdo nebyl diskriminován (Cerf Internet přirovnává k ostatním infrastrukturám, které jsou kritické pro naše životy) – klíč mají v rukách mj. regulační orgány (pro síťovou infrastrukturu), které mohou nastolením konkurenčního prostředí příznivě ovlivnit koncové ceny služeb
  • nebude, pokud bude přístup a působení na Internetu nějakým způsobem (vládou) omezeno – musíme se snažit udržet síť neomezovanou pravidly s cílem zachovat svobodu projevu i svobodu „konzumace“.
  • nebude, pokud nebude stačit překotnému rozvoji poptávky po internetových službách – musíme se věnovat rozvoji nových technologií a norem, podporovat organizace kolem Internetu: Internet Architecture Board (viz článek Pohotovost na Internetu), Internet Engineering Steering Group, Internet Research Task Force, Internet Engineering Task Force (viz též článek Zpravodaj z normalizačního dění (2)) i Internet Corporation for Assigned Names and Numbers, které Cerf – jako její předseda :-) – přisuzuje klíčovou funkci ve fungování Internetu (o ICANN více v článcích ICANN a reformy? a ICANN a uživatelé?)
  • nebude, dokud všude na světě, ve veřejné i soukromé sféře a v domácnostech, nebude přístupný kdykoli a v jakémkoli jazyce, aby se neprohlubovalo, a naopak zmenšovalo, rozdělení světa, tzv. digital divide.
  • nebude, pokud bude jeho využívání příliš složité – věnujme své síly na zjednodušování rozhraní přístupu k Internetu a na vzdělávání všech zájemců o plné využívání služeb Internetu.
  • nebude, pokud legislativa v různých částech světa bude produkovat neslučitelné zákony bránící rozvoji elektronického obchodu a omezující svobodu projevu i rozvoj tržní ekonomiky – věnujme se vytvoření globálního právního rámce, jehož zákony budou platit přes hranice a který podpoří růst hodnoty budované Internetem.
  • nebude, pokud uživatelé nebudou moci ochránit svoje soukromí a důvěrnost svých transakcí po síti – snažme se dosáhnout, aby dostatečně silné mechanizmy šifrování byly volně dostupné, využitelné a exportovatelné; snažme se vyvinout autentizační metody a systémy, které podporují elektronické obchodování po Internetu.
  • nebude, pokud rodiče a učitelé nebudou moci vytvořit chráněný prostor pro děti a mládež, pro které celý informační obsah Internetu nemusí být vhodný – věnujme se rozvoji technologií a metod, které umožňují tento způsob ochrany pro ty, kdo na sebe berou odpovědnost v této oblasti.
  • nebude, pokud nebudeme zodpovědní za jeho využívání a nebudeme si vědomi práv ostatních, s nimiž bohatství zdrojů Internetu sdílíme – používejme Internet zodpovědně a chovejme se – vědomi si nejen svobod nabízených Internetem, ale i odpovědností za jeho využívání – s péčí a uvážením. Proti tomu, kdo se rozhodne tato privilegia porušovat, musíme vytvořit prostředky proti zneužívání Internetu a na jeho potrestání.

Svoji výzvu Cerf zakončuje jednoznačně:

„Internet IS for everyone – but it won't be unless WE make it so.“ –Vint Cerf

Zneužívání Internetu

Cerf se v RFC 3271 zmiňuje o zneužití Internetu. Chce, aby se s Internetem a zdroji na něm, podobně jako se svobodou Internetu, zacházelo zodpovědně a pečlivě. Ten, kdo privilegia využívání Internetu zneužije, má být potrestán. Proto máme společně vytvořit takové prostředky, kterými by se proti zneužití Internetu dalo bojovat.

Jaké prostředky to ale mají být? A kdo má rozhodovat o těch, kteří mají být vyloučeni z komunity zodpovědných internetových uživatelů? To jsou náměty k zamyšlení, protože samotný trh a komunita nerozlišují mezi tím, kdo je dobrý a kdo zlý, a proto se nesnaží se ze svého středu vyloučit špatné typy. Má to být nějaký dohlížitel? Jaký a s jakými pravomocemi? Mají se trestat ti zlí, nebo raději odměňovat a pozitivně motivovat ti dobří?

V diskusi zaznělo, že je obtížné přesněji specifikovat obranu proti zneužívání Internetu, jestliže není ani přesná definice, ani 100% řešení pro bezpečnost a ochranu jedné jediné sítě. Snahou je dosáhnout, aby síť byla zabezpečena vůči známým kritickým možnostem narušení (podle poslední verze seznamu SANS/FBI: The Twenty Most Critical Internet Security Vulnerabilities).

Nezávislost

Nezávislost kybernetického prostoru vyvolává také nejasnosti. Autor trvá na svobodě slova a činů na Internetu. Naproti tomu existují komplexní vlastnická práva, která spíše potlačují dojem, že by Internet byl pro každého. Podle autora má mít každý volnost pro vytvoření a sdílení čehokoli na Internetu, ale současně se nemá bránit nikomu, kdo si chce uchránit svoje práva na svůj výtvor. Ale která práva a jak se jich má kdo domáhat, jaká opatření budou následovat při porušení práv? Různé odpovědi na tyto otázky mohou vést k naprosto odlišným závěrům.

Mezinárodní autorské právo přiznává každému autorství k vlastnímu výtvoru, který je nějakým způsobem hmatatelný (včetně textu, obrazu apod.). [Nejsem specialista na zákony o autorských právech, o nich se lze jistě dočíst i na Lupě od fundovanějších autorů.] Cokoli je tedy zveřejněno na Internetu, není automaticky ve veřejné doméně, pokud nejsou splněny další podmínky – vědomé uvolnění výtvoru a jeho označení podle Bernské konvence. Mezinárodní režim autorských práv ale není jednoznačně přijat všude a všemi, proto se dokument IETF nemůže vázat k těmto pravidlům.

Patenty, autorská práva, ochranné známky apod. jsou podle mnohých překážkou svobodnému počínání na Internetu: omezují otevřenou spolupráci, výměnu idejí, vývoj dalších technologií. Kdosi obracel pozornost k zodpovědnosti uživatelů („From Consumers to Users: Shifting the Deeper Structures of Regulation Toward Sustainable Commons and User Access“).

Informační kapitalismus podle některých podporuje centralizované řízení, dohled nad většinou prováděný těmi, kteří „vlastní“ podstatné informace. Centralizované informační bohatství, které dnes existuje jako stav nerovnováhy, možná neodpovídá docela skutečnosti. Ne všichni totiž jsou schopni si udělat pořádek ve svých informačních majetkových záležitostech a efektivně naložit s tímto majetkem.

MM 25 baliček

Naproti tomu se zdá, že teprve uvolněné, veřejně dostupné informace se stávají skutečně hodnotnými.

Závěr

Je možné v tuto chvíli vůbec učinit nějaký závěr? Asi ne. Zamysleme se pečlivě nad myšlenkami otce Internetu a zkusme se také zamyslet nad řešeními, která internetový svět potřebuje. Zvažujme pro a proti možných řešení a zkusme se také zapojit do tvorby naší budoucnosti.

Autor článku

Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA je nezávislá síťová specialistka. Okusila český, španělský i kanadský vzdělávací systém. Vedla kurzy v 7 zemích a ve 4 jazycích, školila on-line pro UCLA.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).