Dial-up přes volbu operátora

Současné dění kolem ADSL a dalších variant „vysokorychlos­tního“ připojení možná poněkud zastiňuje oblast dial-upu, která snad ještě není úplně „na odpis“. Dlouhou dobu jsme byli zvyklí jen na jednu ze dvou základních variant dial-upu, a to na variantu terminační. Z ní vycházejí všechny stávající nabídky „Internetu zdarma“ (tj. jen za telefonní poplatky), které skutečně již jsou na trhu dlouho, ale v poslední době nic moc nového nepřinesly (pomineme-li možnost anonymního připojení, bez nutnosti předchozí registrace).

Druhou základní variantou dial-upu na českém trhu je varianta originační. Pro ni je charakteristické, že koncový uživatel za své dial-upové hovory platí tomu operátorovi, kterého si sám zvolil, a ne tomu, k jehož síti je z historických důvodů připojen (a oba operátoři se o inkasované částky určitým způsobem dělí). Již delší dobu je tato originační varianta dostupná skrze mechanismus volby operátora, a to ve dvou podobách:

• pomocí tzv. krátké (též individuální) volby, kterou musí uživatel vytáčet před každým hovorem (anglicky CS, Carrier Selection)
• pomocí tzv. trvalé (též pevné) předvolby, kdy jsou všechny hovory automaticky vedeny přes zvoleného operátora, bez nutnosti vytáčet předvolbu (anglicky CPS, Carrier Preselection).

Historicky nejstarší byly nabídky na bázi CS (krátké individuální volby) s minutovým zpoplatněním. Ty se objevily brzy po zákonem stanoveném termínu zavedení volby operátora v jeho jednodušší variantě (s krátkou individuální volbou), k 30. červnu 2002. Nabídky na bázi trvalé předvolby (CPS) se začaly objevovat až po 1. lednu 2003, na kdy telekomunikační zákon stanovil dostupnost této varianty (fakticky se začaly objevovat koncem prvního kvartálu 2003). Stále to však byly pouze varianty s minutovou tarifikací, neboli se zpoplatněním volajícího po každé provolané minutě. Teprve za další rok (v únoru 2004) se na trhu objevují první varianty s paušálním zpoplatněním koncového zákazníka, realizované pomocí krátké (individuální) volby alias CS. Jsou to dobře známé intervalové paušály od GTS, Českého Telecomu a Czech On Line (Volný).

Než se ale na konkrétní nabídky a jejich odlišnosti podíváme podrobněji, řekněme si nejprve něco o tom, jaké otázky kolem originačních (ale i terminačních) variant dial-upu jsou stále otevřené a měly by být vyřešeny.

Otevřené otázky

Zásadní význam pro celou oblast dial-upu samozřejmě mají propojovací poplatky, které při terminačním modelu platí Český Telecom alternativním operátorům, a při originačním modelu zase alternativní operátoři Českému Telecomu. Místo dohody obou stran na výši těchto poplatků musel až dosud vždy rozhodovat direktivně regulátor.

Současný stav kolem propojovacích poplatků za terminaci (tj. těch, které by měl platit Český Telecom alternativním operátorům) je následující: od podzimu 2002 až do září 2003 platilo rozhodnutí regulátora 07/PROP/2002, které stanovovalo terminační poplatky ve výši 40 haléřů za minutu ve špičce a 15 haléřů mimo špičku. Ovšem 23. září 2003 vydal regulátor další rozhodnutí (04/PROP/2003), kterým v zásadě řekl: „Můžete se dohodnout na nižších terminačních poplatcích.“ Přesněji: původní ustanovení se ruší, ale původní ceny platí do doby, než se operátoři dohodnou na nových. K takovéto dohodě ale dosud nedošlo (nebo alespoň nebyla oznámena veřejnosti). Je známo pouze to, že Český Telecom nabídl alternativním operátorům razantní snížení těchto poplatků (údajně až na čtyři haléře za minutu), ale ti to odmítli. Výše terminačních poplatků je tedy jedna oblast, kde absenci dohody nejspíše časem nahradí další direktivní rozhodnutí regulátora.

Podobná je i situace kolem originačních poplatků, které naopak platí alternativní operátoři Českého Telecomu za „začátek“ dial-upového hovoru v jeho síti. Zde stále fakticky platí „princip symetrie“, tj. cena za originaci je odvozena z ceny za terminaci, navýšené o příplatek šest haléřů (za realizaci volby operátora). Dříve, do července 2003, byl originační poplatek obecně odvozen od terminačního poplatku za hlasové služby. Pak ale (dodatkem č. 1 k rozhodnutí 09/PROP/2003 z 30. července 2003) regulátor řekl, že originační poplatek za dial-up se má stanovovat jinak: odvozením od terminačního poplatku za dial-up. Rozdíl byl v tom, že tento terminační poplatek za dial-up (v již zmiňované výši 40/15 haléřů za minutu) byl o něco nižší než „obecný“ (hlasový) terminační poplatek (původně 51/26 haléřů při tzv. 1 tranzitu, od ledna 2004 již 40/20 haléřů). Ovšem krátce po té, hned v září 2003, přišlo již zmiňované rozhodnutí regulátora 04/PROP/2003 a s ním zrušení direktivně stanovených terminačních poplatků za dial-up (byť podmíněné novou dohodou).

Tím vznikl, alespoň podle mého názoru, poněkud neurčitý stav: bude-li skutečně využit prostor pro razantnější snížení terminačních poplatků (otevřený rozhodnutím 04/PROP/2004 ze září 2003), třeba až na čtyři haléře údajně navrhované Českým Telecomem, měl by být zachován stávající „princip symetrie“ (aktuálně vycházející z dodatku č. 1 k 09/PROP/2003) a mělo by dojít ke stejnému poklesu i u originačních poplatků za dial-up? Neočekávám, že by Český Telecom něco takového akceptoval, či dokonce sám navrhoval. Možná se tedy právě zde jednání zablokovala a bude opět nutný zásah regulátora.

Přitom originační poplatky v rozhodující míře determinují to, jaké budou koncové ceny za všechny služby, realizované na bázi volby operátora – od minutově zpoplatněného dial-upu až po současné intervalové paušály. Také ty jsou, jak je čtenářům Lupy jistě dobře známo, postaveny na minutovém zpoplatnění mezi operátory. Takže koncový uživatel „konzumuje“ za paušál, ale příslušný operátor za něj platí každou provolanou minutu. Cestou k nápravě tohoto paradoxu je přijetí principu „když paušál na konci, tak paušál i uprostřed (na propojení mezi operátory)“. Tento princip, stále dokola omílaný ještě na Fóru pro dial-up, však také nebyl naplněn – ani v podobě mechanismu FRIACO (čistě paušálního zpoplatnění na rozhraní mezi operátory) a dokonce ani v žádné „ořezané“ variantě (například ve vazbě na jednotlivé koncové uživatele a nikoli na kapacitu na rozhraní).

Konečně další zásadní otázkou, která dosud nebyla vyřešena, je otázka měsíčních paušálů u regulovaných služeb Českého Telecomu a volných kreditů v nich obsažených. Regulátor stále ještě nerozhodl o nové výši měsíčních paušálů a také dosud neodboural volné kredity, obsažené v paušálech.

Za paušál, nebo po minutách?

Podívejme se nyní na konkrétní nabídky dial-upu přes volbu operátora, které jsou na našem trhu dostupné. Nebudeme to ale koncipovat jako systematický výčet (jednu velkou a nepřehlednou tabulku), nýbrž jako rozbor oblastí, kde jsou patrné odlišnosti, s uvedením konkrétních příkladů.

První velkou odlišností je samotný způsob zpoplatnění koncového zákazníka. Od února 2004 jsou na trhu již dvě varianty, které snad ani není třeba příliš podrobně rozvádět:

• za paušál – jde o známý intervalový paušál v podání GTS, Českého Telecomu a Czech OnLine (Volný), podrobněji viz zde a zde,
• s minutovou tarifikací, kdy uživatel platí za každou provolanou minutu.

Co dosud zcela chybí, jsou „balíčky“ alias časové kredity – to, že by si uživatel mohl dopředu zakoupit (předplatit) určitý objem minut, které by následně čerpal (stále přes volbu operátora). Takovéto balíčky jsou k dispozici pouze u dial-upu, založeného na terminačním modelu (tedy nikoli přes volbu operátora). Nabízí je Český Telecom například v podobě balíčků i-office či i-surf nebo jako minutový kredit přímo v rámci měsíčních paušálů.

Po minutách? Lineárně, nebo nelineárně?

Zůstaneme-li nyní u čistě minutového zpoplatnění dial-upu přes volbu operátora, pak je zde velmi zajímavé, že někteří alternativní operátoři nabízejí stejnou (tzv. lineární) minutovou sazbu za všechny minuty a jiní naopak rozlišují mezi prvními deseti minutami a minutami dalšími (to je označováno jako nelineární sazba). K tomu je vhodné dodat, že propojovací poplatky za originace jsou lineární neboli stejné za všechny minuty libovolně dlouhého hovoru. Takže ten, kdo nabízí lineární tarif také koncovému uživateli, vlastně jen kopíruje strukturu svých vlastních nákladů. Naopak ten operátor, který nabízí sazbu nelineární, se zřejmě snaží přiblížit struktuře tarifů Českého Telecomu a být „univerzálně výhodnější“. Příklady nabídek ukazují následující tabulky (všechny ceny jsou orientačně přepočítány na celé haléře bez DPH):

Lineární tarify nabízí mj.:

Nelineární tarify naopak nabízí mj.:

Pro srovnání ukazuje následující tabulka také stávající minutové ceny dial-upu u Českého Telecomu, založené na terminačním modelu (jsou zajímavé i tím, že doba mimo špičku u nich začíná v pracovní dny již v 18 hod., zatímco u volby operátora až v 19 hod.):

Jak je z uvedených tabulek patrné, rozdíly v minutových sazbách mezi jednotlivými operátory jsou poměrně velké. Není jistě těžké nahlédnout, že lineární tarify jsou obecně výhodnější – oproti tarifům Českého Telecomu – jen během určitého počtu prvních minut a dále již nikoli – takže ti operátoři, kteří nabízejí lineární tarify, očividně míří na zákazníky, již se připojují spíše krátce. Naopak nelineární tarify skýtají oproti tarifům Českého Telecomu menší výhodu během prvních minut hovoru, ale zůstávají výhodnější i při delším připojení. V době špičky to může platit absolutně (mj. České radiokomunikace a Tele2), ale v době mimo špičku už jsou ceny „tak napjaté“, že jen Tele2 a GTS se dostávají na úroveň cen Českého Telecomu.

Situace s minutovými cenami je ale poměrně dynamická a může se aktuálně měnit. Stejně tak lze očekávat výraznější změny, jakmile by došlo na změnu poplatků za terminaci i originace.

Pevná vs. individuální předvolba

Pro internetový dial-up přes volbu operátora je z pohledu koncového uživatele nevýznamné, zda je použita krátká individuální volba (CS) nebo trvalá předvolba (CPS). Vytáčení stejně zajišťuje program (dialer), kterému se jednou zadá příslušné číslo, s prefixem nebo bez něj. Pro operátora je samozřejmě výhodnější pevná předvolba (CPS), protože zákazníka více „poutá“ k jeho poskytovateli a skýtá větší pravděpodobnost výnosů. Naopak pro zákazníka je trvalá předvolba nevýhodná, pokud platí Českému Telecomu měsíční paušál s volným kreditem – i když ale má trvalou předvolbu, může kredit přesto čerpat tím, že trvalou předvolbu „přehluší“ pomocí krátké individuální volby (CS) a část hovorů realizuje přes Český Telecom (a jeho prefix 1022).

Někteří operátoři dnes nabízejí dial-up přes volbu operátora pouze pomocí pevné předvolbz (CPS). Většina ostatních však má obě varianty (ve výše uvedených tabulkách je u každé služby vyznačena varianta volby operátora, kterou používá). Zajímavé je, že minutové ceny za dial-up jsou pro obě varianty volby operátora stejné (což pro hlasové služby již ale neplatí).

Minimální konzumace a aktivační poplatky

Když volba operátora v ČR začínala, většina nabídek byla vázána na tzv. povinnou minimální konzumaci. Zákazník tedy musel provolat určitou minimální částku (a pokud se tak nestalo, musel ji tak jako tak zaplatit). S postupem času, a s přechodem spíše na trvalou předvolbu (CPS), podmínka s minimální konzumací většinou zmizela – nejspíše operátoři očekávají, že když se zákazník uváže (smlouvou) na trvalou předvolbu, že ji skutečně bude využívat (že kromě dial-upu bude např. používat i hlasové služby). Proto je dnes povinná minimální konzumace spíše výjimkou (u některých služeb ji požaduje např. eTel, Aliatel a InWay).

Výjimkou naopak nejsou zřizovací (instalační) poplatky, kterými operátoři kryjí své vlastní jednorázové náklady, zejména na zřízení trvalé předvolby (musí dojít k přednastavení na ústředně Českého Telecomu). Příslušné částky ale nebývají horentní (pohybují se nejčastěji v řádu stokorun), jsou jednorázové a mohou být odpuštěny v rámci různých marketingových ak­cí.

Časová tarifikace

Zajímavou charakteristikou jednotlivých nabídek dial-upu přes volbu operátora, s čistě časovou tarifikací, je to, jak přesně je měřen a zpoplatňován provolaný čas. Všichni alternativní operátoři by měli platit Českému Telecomu po sekundách, protože tak je to definováno na úrovni propojení. Sami však svým koncovým zákazníkům účtují po větších kvantech. Někteří operátoři (například České Radiokomunikace) dokonce pro hlasové služby zavádí různé ceny v závislosti na intervalech zpoplatnění (po sekundách či celých minutách), ale u dial-upu takovýto výběr zatím neexistuje.

Standardem se u dial-upu zdá být tarifikace „120/60“, tedy první dvě minuty vždy celé, a pak po celých minutách. Existují však výjimky. Například Aliatel si účtuje vždy po dvou minutách (tj. stylem „120/120“) a InWay zase stylem „60/1“, tedy po první minutě již po vteřinách. To může být výhodné v případě extrémně krátkých připojení nebo pro případ častějších problémů s navazováním spojení mezi modemy.

Modemy V.92

S rychlostí navazování spojení souvisí i to, zda ten který operátor používá na své straně modemy podporující standard V.92, nebo jen standard V.90. Novější V.92 totiž zrychluje navazování spojení (díky tomu, že si dokáže pamatovat cosi jako „otisk“ protějšího modemu a v rámci toho i naposledy použité parametry spojení). Stejně tak dokáže V.92 dosahovat vyšší rychlosti na upstreamu (směrem od uživatele do sítě), a to až 48 kbit/s, zatímco starší standard V.90 zvládá jen 33,6 kbit/s (vše jsou maximální rychlosti dosahované za optimálních podmínek). V opačném směru, ze sítě k uživateli, se oba standardy neliší – dosahují maximálně 56 kbit/s. Novější standard V.92 bývá také doprovázen efektivnější kompresi (V.44).

Podle toho, co se mi podařilo zjistit, používají modemy dle standardu V.92 u Českého Telecomu, GTS a Czech On Line (Volný). Naopak pouze V.90 používají u Tiscali a InWay. Pro ostatní operátory/ISP nemám potřebné informace k dispozici.