Slyšeli jste už o projektu Duolingo? Většinou asi ne. Je to projekt z dílny Luise Von Ahna, autora Captcha a také reCaptcha. To je ta věcička, která každému z nás leze na nervy, současně ale pomáhá Googlu digitalizovat denně zhruba 100 miliónů slov, která jeho počítače nedokázaly rozšifrovat.
Captcha a potažmo Google spoléhají se na to, že člověk, který dokázal správně rozpoznat jedno ze dvou zobrazených slov, zvládne i to druhé. A když se na tom shodne dost lidí, bude to asi správně.
Podobný princip Von Ahl aplikoval také na svůj nový projekt Duolingo. Tentokrát si řekl, že strojový překlad obsahuje a ještě dlouhou dobu bude obsahovat mnoho chyb. Kvůli tomu uživatelé úplně nedůvěřují ani tomu, co je přeloženo správně. A to je škoda, protože zájem přečíst si něco v jiném jazyce bez jeho znalosti je velký. Téměř stejně tak velký je počet lidí, kteří se cizí jazyky učí. Asi 1,2 miliardy lidí si za to dokonce platí.
Duolingo má za cíl uspokojit obě tyto skupiny lidí naráz. Umožní jim, aby se jazyky učili zcela zdarma, a současně je přitom nechá překládat Internet. Jako příklad se uvádí Wikipedia. Obsah španělské Wikipedie je zhruba dvacetiprocentní oproti anglické verzi. Pokud by se zbylých 80 procent mělo přeložit profesionálně, stálo by to minimálně 50 miliónů dolarů (tj. asi miliardu korun). Zhostí-li se však tohoto úkolu masa uživatelů Duolinga, udělají to zdarma, a podle všeho dokonce ve stejné kvalitě. A to přestože se cizí jazyk teprve učí.
V případě, že by se do „překladu“ zapojilo 100 tisíc lidí, přeložilo by zmiňovaných 80 procent Wikipedie za 5 týdnů. Milión lidí by to zvládlo už za neuvěřitelných 80 hodin. Van Ahl obecně místo obvyklejšího crowdsourcingu rád používá výraz human computing a zde tento lidský výpočetní výkon získává nový význam.
Duolingo je stále teprve v soukromé beta verzi pro omezený počet uživatelů, veřejnosti se má otevřít údajně 19. června. Zatím je tu pro ty, kdo umí anglicky a chtějí se naučit španělsky nebo německy, a pro ty, kdo umí španělsky a chtějí se naučit anglicky. Španělštinou se tu přitom rozumí spíše ta latinskoamerická. Ve skutečnosti už jsou ale výuka angličtiny, španělštiny i němčiny v plné verzi a jako beta je v tuto chvíli výuka francouzštiny. V budoucnu se k nim připravuje také italština a čínština a podle pracovních nabídek na stránkách Duolinga se dá předpokládat také brazilská portugalština.
Na uzavřenosti to nicméně nic nemění. Pokud byste se chtěli přihlásit, můžete se zatím pouze zapsat na čekací listinu. Projekt ovšem na své twitterové stránce slibuje na tento týden velké oznámení. Je tedy možné, že se konečně otevře široké veřejnosti.
Jak Duolingo vypadá, jak funguje a co uživatelům toužícím po znalosti cizích jazyků nabízí?
Jazyková výuka v Duolingu funguje na principu školy hrou. Jde vlastně o rozsáhlou online hru, v níž za jednotlivé pokroky získáváte zlaťáky a po dosažení určitého bohatství si osvojíte některou schopnost nebo postoupíte na další úroveň. Osvojením jedné schopnosti si otevřete cestu ke schopnostem dalším. Když se cítíte jistí, můžete si také udělat mistrovskou zkoušku v dané schopnosti a tím získat další zlaťáky.
Se svými pokroky se můžete chlubit na Facebooku nebo Twitteru nebo si je navzájem porovnávat a komentovat se svými přáteli přímo na Duolingu. Představu virtuální třídy si můžete navodit spřátelením se s uživateli, kteří jsou na stejné úrovni jako vy. Potom třeba můžete dál postupovat společně a vzájemně se povzbuzovat, nebo spolu naopak soupeřit.
Výuka samotná je velmi jednoduchá. Je založená na opakování a vysvětluje jen málo. Vše ale ukazuje pomocí překladů. Když nevíte, stačí přejet myší nad slovo, které neznáte, a ukáže se vám k němu slovníček. Tato možnost se nenabízí jen u zkoušek. Kdo chce být mistrem, musí to zvládnout bez nápovědy. A zbytek se doučíte vlastními chybami. I když si osvojíte nějakou schopnost, nebo u ní dokonce zvládnete zkoušku, můžete se k ní kdykoli vrátit a procvičit si ji. I za to jsou zlaťáky.
V jednotlivých lekcích i při zkouškách máte nejprve k dispozici několik životů a s každou chybou vám jeden ubude. Za každý život, o který při absolvování lekce nepřijdete, dostanete zlaťák jako bonus. Na první úrovni máte čtyři, později tři.
V lekcích se kromě samotného překládání cvičí i poslech a také mluvení. V případě nezájmu nebo nedostatečného technického vybavení, například při absenci mikrofonu, to ovšem můžete vypnout.
A pokud člověku nestačí jen učení, dostane se k tomu opravdu atraktivnímu. U téměř každé lekce se nabízí možnost přejít ke skutečnému webu a začít ho překládat. Systém vybírá takové webové stránky, které jsou adekvátní dané úrovni znalosti jazyka a nechá uživatele větu po větě překládat.
Pokud se více než polovina jeho překladu shoduje s jinými uživateli, dostane odměnu. Pak se může podívat, jak to překládali ostatní a ohodnotit, které překlady se mu líbí a které ne.
Je jasné, že právě tato část je pro uživatele opravdu přitažlivá, protože si zaprvé ověří, že se něco naučili, zadruhé si uvědomí, že překládání vlastně není tak těžké, a zatřetí mají dobrý pocit z toho, že přitom někomu jinému pomáhají.
Vraťme se tedy k titulku tohoto článku: Je tohle budoucnost výuky velkých jazyků? A je to i budoucnost překladu? Je snadné si představit, že pokud bude někdo chtít lokalizovat svou stránku do jiného jazyka, zaplatí Duolingu méně, než by stál profesionální překladatel, počká si hodinu a pak už jen hotový překlad vloží na svůj web. A nemusí jít jen o web. Pro takovou Evropskou unii s jejími 23 oficiálními jazyky by to byl dar z nebes.
