Není mým cílem popsat k čemu GRID projekty slouží (to již zvládl Luděk Matyska ve článku DATAGRID, ale snad se povede ukázat jeden z možných směrů vývoje.
Jak již bylo sděleno, GRID představuje především velkou výpočetní sílu soustředěnou na malém místě pořízenou za málo peněz (srovnáme-li jí například s klasickým superpočítačem). Typickým představitelem jednoho uzlu GRID jsou řádově desítky počítačů (na bázi Intel/Linux), propojené speciální lokální sítí (například Myrinet) s velmi malým zpožděním. Celek se po dodávce výpočetního prostředí tváří jako jeden výkonný počítač.
Dohromady se jedná o cosi, co kdysi před dávnými lety (asi čtyřmi) hlásal Scott McNeally, CEO SUN Microsystems: „The NET is the Computer“. Na rozdíl od vizionářů se vědci (především fyzikové) nemusí zabývat prodejem koncovým zákazníkům; především jim jde o vyřešení problémů s výpočetní sílou.
Pokud se týče vztahu GRIDů a Internetu, GRIDy mají ovšem s Internetem ledacos společného. Především fakt, že jsou financovány z vládních zdrojů (ať již přímo formou grantů nebo nepřímo přes univerzity). Technicky potom GRIDy využívají nových datových spojení v gigabitových akademických sítích (Internet2, GÉANT nebo u nás CESNET2) pro přesun velkých objemů dat pro zpracování. A v neposlední řadě technologie spjaté s GRIDem představují výzvu pro softwarové inženýry na univerzitách.
Rozvoj jakékoliv aplikace může vést k nečekaným výsledkům. Tak jako se stal hypertextový jazyk a příslušný protokol, původně zamýšlený jako nástroj pro tvorbu dokumentace, nástrojem propagace firem, může mít i GRID nečekané následky.
Vraťme se zpět k jedné možné aplikaci. Většina internetových starousedlíků ví, že na některých univerzitních počítačích dostaly své místo tzv. MUDy, což byly on-line hry v textovém módu. Ponechme teď stranou fakt, že hlavním cílem většiny z nich bylo pobít místní příšerky a zaměřme se na sociální aspekt fungování MUDů. Tyto aplikace mají dva základní rozměry. Prvním z nich je interakce mezi hráči a prostředím, jakož i hráči mezi sebou. Druhým rozměrem je pak fakt, že po dosažení jisté úrovně se mohl hráč podílet na programování či jiné tvorbě celého prostředí.
Pokud tyto principy přeneseme do prostředí jednadvacátého století s výkonem lokálních počítačů, výběrem periferií, rychlostí poslední míle a přijmeme GRID jako prostředek vytváření prostředí, vychází nám kouzelné slůvko --- Matrix. Koneckonců, on-line hry již virtuální svět realizují a jejich rozšíření mezi masy brání především komerční otázky (cena za software nebo poplatky za přístup k Internetu).
Matrix je ovšem něco více než jen virtuální svět. Prostředí, ve kterém se avataři (virtuální zobrazení účastníků) pohybují, je tvořeno samotnou sítí. Proto je problém fungování takového virtuálního světa složitější, neboť je nutné přenášet stav reálného světa do světa virtuálního. Pokud by existovala lokální centra výpočetního výkonu, která si budou vyměňovat informace o stavu sítě v jejich „jurisdikci“, je takový problém řešitelný i dnešním výpočetním výkonem.
Skeptiky ohledně potřebného výkonu je možné odkázat na fakt, že v dané době (léta 1994---1996) běžela většina MUDů na počítačích s výkonem ekvivalentním 486/DX2. Pokud je dnes možné pořídit počítač o velikosti 80 x 80 x 210 cm s výkonem 40× PIII 1GHz za cenu pod dva milióny korun (cca jedno procento reklamního rozpočtu GSM operátora), který bude jako systém a aplikace používat open-source software, je reálné, že se k podobným aplikacím záhy dopracujeme.
Výše uvedeným fakty jsem nechtěl nijak naznačit, že primární úkol GRIDů, tj. zpracování velkých objemů dat pro vědecké účely, je mrtvé či špatné. Jen se často stává, že se nakonec technologie nestane známou a široce používanou pro primární účel, ale až její aplikace do nějakého vedlejšího směru ji přivede na výsluní --- HTML/HTTP je toho zářným příkladem.
