Například mezi těmito lidmi jsou pouze dva, se kterými jsem se někdy osobně setkal, a pouze tři další, se kterými jsem prohodil pár slov online! Přesto jsou všichni mými „přáteli“.
Vždycky jsem si myslel, že mým přítelem nemůže být někdo, koho jsem nikdy v životě neviděl a nejsem si jist, zda existuje. Můžu si velmi příjemně dopisovat se sedmnáctiletou roztleskávačkou z Mnichova, ale dokud se na vlastní oči nepřesvědčím, že to není pedofil z Mnichova Hradiště, nemohu jí prokázat tu čest a označit ji za svou „přítelkyni“. (Kybersex z toho tentokrát vynechme, to je zcela jiná problematika.)
Teprve když jsem na Orkut.com zjistil, že své „přátele“ mohu dělit do pěti kategorií, z nichž ta pátá se jmenuje „nikdy jsme se nepotkali“, smířil jsem se s tím, že „přítel“ dneska znamená něco jiného, než jsem si myslel. Přitom angličtina má skvělé slovo „penpal“ (nebo emailpal)! Ale ne, všude najdeme „friend“. Snadno se přítelem stanete a stejně tak snadno (kliknutím myši) jím být přestanete. Vždyť i rozchod je po Internetu tak jednoduchý! Stačí někomu dát „svou“ emailovou adresu (libovolnou) na serveru papernapkin.org a ten, kdo se bude snažit domluvit si na ní rande, se dočká nevybíravého automatického odmítnutí.
A jak mám tedy říkat těm, kteří jsou opravdu mými přáteli?
Ovšem nemyslete si, že si touto glosou nějak stěžuji na elektronickou komunikaci! Naopak mi přijde tak roztomile nostalgická, jako dřív byly milostné dopisy, které si lidé posílali z království do království. A nebýt Internetu, nenavázal bych větší polovinu svých partnerských vztahů, včetně těch nejvýznamnějších! (A kupodivu tím myslím vztahy s živou skutečnou osobou opačného pohlaví.)
