Z1 se označuje za televizi pro chytré lidi, ředitel Martin Mrnka dokonce mluví o těch nejchytřejších a nejbohatších lidech v České republice. Co těmto lidem nabízí zpravodajství Z1 navíc oproti konkurenčnímu kanálu ČT 24?
Ono je sice logické, že jsme srovnáváni s ČT 24, protože existujeme na stejném trhu, nicméně toto srovnání dost pokulhává, protože stavíme na úplně jiném obchodním modelu. Lépe řečeno, ČT 24 jakožto veřejnoprávní televize nemusí stavět na žádném obchodním modelu, nepotřebuje získávat peníze z reklamy. My jsme komerční televize, takže to máme postavené jinak. Můžeme se srovnávat se zahraničními zpravodajskými televizemi, nikoli s ČT 24. Kromě toho je program Z1 vystavěn tak, aby reagoval na potřeby trhu a na jeho mezery, a tudíž se i od řady zpravodajských televizí odlišujeme tím, že do programu nasazujeme kromě zpravodajství i další formáty.
A v čem se tedy liší zpravodajství Z1 od zavedené ČT 24?
Dáváme větší prostor ekonomickým tématům a zahraničí. V obou případech mnohem větší než na ČT 24. Byl to hned od začátku jeden z našich cílů, protože zde vnímáme velký nedostatek v počtu zpráv ze zahraničí – nejenom v televizích, ale obecně v českých médiích – a také velký nedostatek kvalifikovaných informací o ekonomice. Ekonomické zpravodajství budeme v nejbližší době ještě rozšiřovat.
Jak moc?
Chystáme různé typy samostatných ekonomických servisů, ale ty zatím nemohu rozebírat do podrobností, zatím je nechceme komunikovat. Existují ale novinky, které se objeví v horizontu dnů, nejpozději týdnů. Některé v horizontu měsíců. Program, který teď vysíláme, je koncipován jako startovní. Jako to, co jsme byli schopni v rekordním čase, kdy jsme začali vysílat, připravit a být si jisti, že to bude fungovat. Od začátku jsme si náběh programového schématu rozdělili do několika fází. Na dalších fázích intenzivně pracujeme.
Když zobecním svoji úvodní otázku, co jiného nabízí Z1 cílové skupině svých diváků v porovnání s jinými médii?
Naprosto seriózní přístup k informacím a tématům, což je to, co možná není znát na první pohled a člověk si to uvědomí až při vytrvalejším sledování našeho zpravodajství. To je to, co právě v současných českých médiích, a zejména v televizích chybí. Spousta témat má nádech vlivu nejrůznějších lobistických nebo politických skupin. Od těchto skupin jsme naprosto odříznuti a bedlivě dbáme na to, aby na výslednou podobu zpráv neměly vliv.
Ale jedna taková vlivová skupina, investiční společnost J&T, vás přímo vlastní.
To je sice pravda, a taky se už stáváme terčem různých pokusů ze stran ostatních českých médií, která si chtějí vyzkoušet, nakolik nás vlastníci ovlivňují v obsahu. V poslední době k tomu bylo poměrně dost příležitostí. Uvedu tři příklady. Jedním byla informace o tom, že premiér Topolánek letěl soukromým letadlem J&T na dovolenou, dalším je medializovaná privatizace pražského letiště, kde je J&T mezi zájemci, a z posledních dnů je aktuální slovenská aféra s ministrem financí na jachtě J&T, která se týkala toho, jak finanční skupina J&T vydělala na změně kurzu slovenské koruny. Když v tuto chvíli pominu obsah těchto témat a podrobnosti, které nejsou podstatné, naprosto jasně se ukázalo, že se chováme jako nezávislé médium. O těchto věcech informujeme bez jakéhokoli podtextu a ovlivňování. Je to jak naše strategie, tak strategie našeho investora, kterému záleží na tom, aby tato televize, pokud má mít pověst seriózního informačního zdroje, nebyla u takového typu zpráv ovlivňována. Momentálně například připravujeme reportáž o pokračování slovenské aféry. Měla by být vysílána v hlavních zprávách, pokud se k nám dostanou včas materiály ze Slovenska.
Předpokládám, že tuto reportáž pro vás připravila sesterská televize Joj, která patří také skupině J&T.
Na Slovensku spolupracujeme jak s Jojkou, tak se zpravodajskou televizí TA3. Přesto, že došlo ke změně majitele TA3, naše původní dohoda s touto televizí z doby, kdy byla vlastněna skupinou J&T, se nezměnila. Pro nás je TA3 jako soukromý zpravodajský kanál přirozený partner.
Když informujete o událostech, které se bezprostředně dotýkají J&T, dáváte divákům vědět, že jde o skupinu, které patří televize Z1? Třeba v případě Topolánkova letu na Sardinii?
Ano. V tom si nás trošku vyzkoušela MF Dnes. Máme pořad Z titulní strany, kam chodí zástupci médií a povídají o připravovaném vydání jejich periodika. MF Dnes nám do poslední chvíle neřekla téma, o kterém chtěla mluvit. Na kolegy z publicistiky pak vybalili téma Topolánkova letu na Sardinii. Čekali, co se bude dít a byli velmi překvapeni z toho, že jsme se nijak nebránili rozebírat ho v našem vysílání. Moderátor Jan Němec sám upozornil diváky na souvislost, že se mluví o finanční skupině, která je vlastníkem této televize. Nemáme s tím vůbec žádný problém. Je fakt, že na toto téma padá z médií velká řada otázek a vůbec se tomu nedivím. Takový přístup tu vůbec nebyl, a zvlášť v televizích, zvykem. Všichni si pamatují zpravodajství Novy z doby Vladimíra Železného, jak tato televize informovala o svých vlastních problémech nebo o problémech svých akcionářů nebo syna pana Železného. Proto pro mě není překvapením, že to novináře překvapuje. Stavíme se k těmto událostem jako ke každému jinému tématu.
Nepřipadáte si ve srovnání s redakčním zázemím zpravodajství ČT jako chudí příbuzní? Třeba s ohledem na počet redaktorů zpravodajství?
Rozhodně ne. My těch redaktorů zase nemáme tak málo. Redakce zpravodajství má dnes okolo sta lidí, tedy včetně redakce Internetu. Rozhodně si nepřipadáme jako chudí příbuzní, protože na to, co chceme vysílat a jaké potřebujeme výkony, nám tito lidé bohatě stačí. Jde o dobrou organizaci jejich práce, rozložení kompetencí mezi odpovídající počet lidí a o technické vybavení. Dnes můžeme zahraniční zprávu, která nám přijde prostřednictvím výměn, odvysílat i s namluveným komentářem do dvou minut od chvíle, kdy ji obdržíme. Samozřejmě to za tak krátkou dobu stihnou jenom ti nejlepší, ale i ostatní to zvládají poměrně rychle. Stejně rychle lze zpracovat i domácí události, i když těch je nebývale méně než zahraničních z agentur a hlavně nějakou dobu trvá, než dovezeme hrubý materiál do redakce. Samotné zpracování je potom ale velmi rychlé. Umožňuje nám, aby to, co v ČT dělá pět lidí, dělal jediný člověk. Takže s počtem lidí nemáme problém a naopak jsme přesvědčeni, že jsme počet lidí pro začátek zcela záměrně trochu naddimenzovali, abychom měli rezervy. Už v tuto chvíli ale víme, co chceme rozšiřovat a víme, že tyto „naddimenzované“ lidi využijeme.
Když máte tolik vlastních redaktorů, stačíte dělat i nějaké vlastní, původní zprávy? Zatím jsem si nevšiml, že by vás nějaké médium citovalo jako zdroj.
To narážíte na věci, které spolu vůbec nesouvisejí. To, jestli přinášíme vlastní původní zprávy, nemá přímou souvislost s tím, jestli nás bude někdo citovat. Je to o tom, jestli nás vůbec někdo chce citovat. V tuto chvíli ale vlastních zpráv, které by byly nějak objevné, skutečně moc nemáme. Nevnímáme to jako problém, protože chceme přinášet především normální, obyčejné zpravodajství. Chceme, aby se divák z našich zpráv dozvěděl to, co se skutečně děje a co je skutečně důležité a nechceme se profilovat jako někdo, kdo vyrábí témata, kdo přináší nějaké problémy, o kterých se časem dozvíme, že vlastně ani problémem nejsou. A hlavně, teď na začátku máme napnuté všechny síly na to, aby základem našeho zpravodajství byly naprosto normální, běžné zprávy a byly skutečně kvalitní. Ve chvíli, kdy provoz poběží naprosto bezproblémově, což je otázka týdnů nebo měsíců – náš nynější provoz je do jisté míry stále ještě zkušební – si budeme moci dovolit přemýšlet o tom, jakým způsobem objevovat nějaká témata. Ale když se podíváte na zpravodajství zahraničních zpravodajských kanálů, třeba CNN, BBC News, Fox News, Sky News, N24, France 24 a jejich hlavní zpravodajská témata, žádná z těchto televizí nestaví zpravodajství na svých vlastních objevech. Na jejich vlastních objevech jsou stavěny specializované pořady, různé publicistické formáty, ale ve zpravodajství jde skutečně jen o to, co se stalo. O nic jiného.
Chcete se tedy skutečně profilovat jako taková malá česká CNN?
Ano. Proto leckdy dáme jako první zprávu zahraniční událost, například od víkendu hrajeme situaci v Zimbabwe, což je celosvětově jedna ze tří nejdůležitějších zpráv těchto dnů. Chceme se ke zprávám a jejich prioritám stavět stejně jako světová média. Rád uvádím příklad ze dne, kdy jsme byli na mediální konferenci v Českém Krumlově a na hotelu jsem si na chvíli zapnul CNN. Prvních pět zpráv bylo: zemětřesení v Číně, což bylo asi tak týden a půl po samotné katastrofě, nicméně stále to bylo celosvětově vnímáno jako zpráva číslo jedna. V České republice už nikoli, u nás to byla jedna z dvaceti normálních zpráv, pokud vůbec. Druhá zpráva byla návštěva George Bushe v Izraeli na oslavách výročí vzniku státu, třetí zpráva bylo cosi s Evropskou unií, čtvrtá zpráva souboj Obamy a Clintonové a pátá zpráva byla věnovaná zoufalé situaci ledních medvědů. Což je třeba informace, která se v českých médiích objevila až týden poté. Vyjmenovávám to proto, že vnímání důležitosti zpráv se v České republice za posledních patnáct let posunuto někam úplně jinam. Myslím si, že kdo se na nás bude dívat delší dobu a bude zprávy Z1 sledovat přinejmenším několik týdnů, rozdíl mezi naším zpravodajstvím a zpravodajstvím jiných českých televizí si uvědomí velmi rychle.
Například v čem?
Třeba rozdíl mezi námi a Novou je daný už cílovou skupinou diváků. Určitě nebudeme dávat obyčejné bouračky, požáry nebo krimi témata. Takovým věcem se budeme věnovat jen v naprosto mimořádných případech, pokud je ten případ zajímavý v nějaké další rovině. Například včera jsme se zabývali tématem mrtvoly nalezené v plastové nádobě na dně Orlické přehrady. Důvod to má zřejmý, protože pokud se potvrdí předpoklady, že jde o vloni zavražděnou Marcelu Sekáčovou, soud bude mít důkazy k obvinění jistého pána z vraždy. Dosud byl tento pán odsouzen pouze z ublížení na zdraví, protože Policie nenašla tělo oběti.
Proč bych se já jako uživatel Internetu měl dívat na vaše zprávy, když všechny informace, které v nich nabízíte, si můžu pohodlně najít na síti?
Velmi dobrá otázka, dostávám ji pravidelně od různých redaktorů zpravodajských serverů. Je to otázka vašich priorit. Jsou lidé, kterým naprosto stačí internetové zpravodajství a vůbec se jim nedivím. Na webu dnes skutečně najdete spoustu věcí…
Říkáte „stačí“, ale ono jde mnohdy o podrobnější informace než v televizi, a jsou v nich odkazy na původní zdroje.
Internet ale po člověku vyžaduje aktivní přístup ve vyhledávání informací. Některé weby více aktivní, některé méně. V zásadě k nim ale člověk musí přistoupit do jisté míry aktivně. U televize to dělat nemusíte, a to je taky důvod, proč televize, přesto že bude řešit stejný problém jako tištěná média, a nevyhne se boji s Internetem, bude mít vždycky své místo na slunci. Nicméně, jsme si vědomi důležitosti a váhy Internetu a proto jsme také okamžitě od startu vysílání rozjeli naši internetovou stránku, která zatím – a dost se tomu divím – až na výjimky uniká pozornosti médií, přestože je velmi vydařená. Stejně jako u samotného vysílání i na ní plánujeme nějaké novinky. Budou na ní přibývat další funkce, rubriky a další záležitosti. Ale už v tuto chvíli, zejména ve srovnání s internetovou stránkou tn.cz, náš web poskytuje mnohem více záběrů událostí, a to ve větší obsahové i technické kvalitě. Rozhodně budeme svoje internetové aktivity dál rozvíjet. Je otázka, nakolik tyto aktivity a jak dlouho budou závislé na tom, co dělá televize, a zda se někdy nerozdělí, půjdou svojí cestou. To všechno ukáže čas. Ostatně, když jsme před čtyřmi lety žádali o licenci, v projektu jsme psali, že pokud všechno půjde dobře, tři roky po zahájení vysílání rozjedeme zpravodajský web. Během těch let se situace na mediálním trhu natolik posunula, že jsme už dávno věděli, že web musí existovat od chvíle, kdy odstartuje televize. Že nelze čekat byť jen jediný den.
Říkal jste, že televize spoléhá spíš na pasivního diváka. Jsou tito pasivní diváci mezi cílovou skupinou, na kterou míří Z1? Tito lidé si přece musí aktivně vyhledávat informace, třeba o oboru, v němž podnikají.
Pokud jsem řekl pasivní divák, tak tím neříkám, že jde o diváka ekonomicky a pracovně pasivního. Říkám tím, že tento člověk, ať už to je podnikatel, manažer nebo živnostník, si taky občas dá ruce za hlavu a podívá se na televizi, a na chvíli vypne. A to mu ta televize umožní.
To ano, ale kdybych byl podnikatel a chtěl bych vypnout, asi bych se nedíval na zpravodajskou televizi, ale třeba na fotbal nebo na film.
Řekl jsem jeden příklad, každý to samozřejmě vnímá trošku jinak. Pro někoho je zajímavější fotbal, pro jiného zprávy, někdo si pustí hudební televizi Óčko, někdo MTV nebo National Geographic.
Kdybych byl podnikatel, pouštěl bych si Z1 proto, že bych se chtěl dozvědět nějaké nové původní zprávy z mého oboru. A nechci na ní vidět zprávy, které jsem si už našel na Internetu a vy je v podstatě opakujete.
Odpovím vám stejně jako před chvílí. Podívejte se na CNN, jaké vysílá zprávy. Jsou to zprávy, které si předtím nikdo nemohl najít na Internetu?
To je ale trošku jiná situace, CNN je globální zpravodajská televize.
Není to jiná situace. Naším hlavním cílem je vysílat normální, běžné zprávy vyváženě a objektivně tak, jak se ty věci skutečně staly. Krom toho naše cíle jsou i někde jinde. Když se podíváte na náš program, zpravodajství je jeho jedna, byť velmi významná část. Máme spoustu kvalitních dokumentů, velmi kvalitní talk show s velmi dobrými moderátory. Pokud by si někdo program Z1 více analyzoval, zjistil by, že možná ani tak nekonkurujeme ČT 24.
Konkurujete jak ČT 24, tak ČT 2. Před časem jsme dělali anketu mezi čtenáři DigiZone.cz, jaké programové formáty by nejvíc uvítali ve vysílání Z1, a nevyhrály zprávy ani publicistika, ale dokumenty.
Dokumenty jsou velmi důležité, to ano. U podobných průzkumů je ale velmi ošidné ptát se na něco, co ještě neexistuje. Dokud divák nevidí vysílání té televize, není schopen odpovědět, jestli chce ten který pořad nebo ne. Obvykle na otázky směřující k něčemu, co ještě na tomto trhu neexistuje, odpovídá, že je nechce, protože je nezná.
Hodně se vám také vytýká, že neuvádíte o zpravodajských příspěvků autory, že se redaktoři neobjevují na závěr zprávy, takže není jasné, kdo kterou reportáž připravil.
V několika článcích to vyznělo tak, že tím Z1 porušila nějaké zásady televizního zpravodajství. Jenže žádná příručka na to, jak se dělají televizní zprávy, neexistuje. Je třeba se zamýšlet nad tím, proč jsme se takto rozhodli. To, že neukazujeme reportéry, je naše zcela záměrné rozhodnutí. Neukazujeme je proto, že tito reportéři nejsou pro diváka podstatní. Podstatná je informace a je jedno, který reportér ji natočil. Nehledě na to, že pro nás je také důležité diváka nezahltit neomezeným počtem tváří. Chceme, aby se divák v našem vysílání rychle zorientoval. A to je jenom jedna ze spousty věcí, u které jsem překvapen, že se nad ní nikdo moc nezamýšlel. Některé záležitosti, které děláme záměrně, jsou považovány za chybu. Stand upy jsou asi takovou nejviditelnější záležitostí. Tím ale neříkám, že divák naše reportéry vůbec neuvidí. Uvidí je třeba v živých vstupech z míst událostí, kde to má samozřejmě smysl.
Z1 má dva zahraniční zpravodaje a síť spolupracovníků po celém světě. Jak moc jsou tito zahraniční korespondenti vytížení? Kolikrát jste třeba už využili amerického zpravodaje Dušana Neumanna?
Máme spoustu zahraničních spolupracovníků. Na bázi stálých zpravodajů, kteří s námi mají exkluzivní smlouvu, jsou to v tuto chvíli skutečně dva lidé, Dušan Neumann ve Spojených státech a Johana Grohová v Bruselu. Nicméně smluvně zavázaných máme více lidí. Máme spolupracovnici v Izraeli, dalšího spolupracovníka v USA, v Británii, ve Francii. Některé zatím využíváme sporadicky podle toho, jaká se nám nabízejí témata. Vystačíme si s nimi.
Jak moc často využíváte ony dva stálé zahraniční zpravodaje a jakou formou vstupují do vysílání Z1?
Oba využíváme velmi čile. Zatím nejviditelnější jsou jejich telefonáty. Johana Grohová telefonovala v posledním týdnu skoro denně a třeba i několikrát za den, protože v Bruselu se dělo mnoho událostí. Jak ona, tak kolega Neumann natáčejí a posílají do Prahy materiály, ať už hrubé, nebo sestříhané do reportáží. U Spojených států to bude hodně potřeba, zvlášť na podzim okolo prezidentských voleb. Jsme samozřejmě schopni s oběma dělat živé přenosy, nicméně to nepokládáme za důležité. Pro nás je podstatný obsah sdělení, nikoli to, jestli ten člověk stojí před kamerou a mluví do živého vysílání, nebo zda divák vidí jen jeho fotografii. Výsledek je stejný. I když v tomto směru se budeme zdokonalovat. Zatím jsme velmi málo využívali náš přenosový vůz, protože jsme měli určité technické potíže, ale v nejbližších dnech se jeho využívání zintenzívní. Přímých vstupů do vysílání Z1 přibude, ale budou se hodně lišit od toho, na co nasazuje přímé přenosy ČT.
Jak řešíte domácí regionální zpravodajství? Kolik máte externích dodavatelů?
V tuto chvíli máme v každém kraji minimálně jedno spolupracující studio. Dohromady je těchto studií dvacet nebo pětadvacet, přesné číslo by znal šéf regionálního zpravodajství Petr Schwarz. Některá tato studia jsou už přesně schopna plnit naše požadavky, u některých jde zatím o nějaký náběh, který je pro nás v současné době postačující.
Uvažujete o tom, že byste v některých městech zaměstnali interní zpravodaje?
Uvažovali jsme o tom a uvažujeme stále, ale zatím to pro nás není prioritou. Vyhodnocujeme si, zda se nám spolupráce s externími studii vyplatí. Uvidíme, zda se nám na základě těchto výpočtů nevyplatí v nějakém regionu zřídit svého vlastního zpravodaje nebo kompletní štáb. Zatím nám výpočty ukazují, že by se to nevyplatilo. Ale to se může samozřejmě změnit. Vycházíme i ze zkušeností, které mají jiné televize, především pak Nova, která svoji síť krajánků nedávno kompletně reorganizovala a najala v krajích velké množství vlastních lidí. Máme velmi dobré informace o tom, jak to funguje a jaké to má zádrhele, a z nich se chceme poučit. Naše potřeby jsou ale úplně jiné než u Novy, takže proto v tuto chvíli neděláme ohledně vlastních regionálních zpravodajů žádné definitivní rozhodnutí. Uvidíme, jak nám to bude ekonomicky vycházet.
Fotografie: Ivana Dvorská
ČLÁNKY DO MAILU