Hlavní navigace

Hlavní internetový evangelista o neutralitě sítě

18. 11. 2005
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Evangelistou v tomto případě není nikdo menší než Vinton Cerf, který spolu s Bobem Kahnem zahájili internetovou, síťovou a komunikační historii. Právem přezdívaný také jako otec Internetu má jistě stále co říci k dění na a okolo Internetu, což rád činí i ze svých pozic ve velkých společnostech – dříve MCI, dnes Google.

Neutralita Internetu není nový pojem: hodně se o ní naposledy hovořilo v roce 2003, nyní je opět na pořadu dne v souvislosti s připravovaným telekomunikačním zákonem USA (kompletní revize zákona z roku 1996). Národní regulátor FCC sice neutralitu podporuje (nepříliš důraznou formou [PDF, 104 kB]), ale dominantní telekomunikační společnosti (např. SBC) by rády od nově příchozích (rozuměj třeba Google) rády inkasovaly peníze za přístup k síti. Jinak…

Neutralita Otce Internetu hodně trápí. Proto před pár dny o svých názorech napsal dopis předsedovi výboru pro energetiku a obchod americké sněmovny reprezentantů. Předem je třeba říci, že se nejedná o žádný „nevyžádaný“ příspěvek, ale o reakci na přání výboru dozvědět se jeho prostřednictvím něco o tom, jak se jeho současná mateřská organizace – Google, kde získal Vinton Cerf vznešený titul Chief Internet Evangelist (zřejmě jediný svého druhu na světě, ale nejedná se vlastně o nic jiného než velice pregnantně vymezenou pozici PR) – staví k návrhu novely amerického telekomunikačního zákona.

Vint Cerf pozvání výboru osobně nemohl přijmout, protože spolu se svým dávným kolegou Robertem Kahnem ve stejné době převzal prezidentskou medaili svobody v Bílém domě za vytvoření protokolové architektury TCP/IP, která tvoří základ Internetu.

Než se podíváme na to, co si o neutralitě sítě myslí, je dobré vědět, kdo se takto vyjadřuje. Vinton G. Cerf se v letech 1976–1982 podílel na vývoji TCP/IP pro americké Ministerstvo obrany (o začátcích Internetu podle Vintona viz How the Internet Came to Be a o dalších o milnících ve vývoji Internetu viz níže). V letech 1983–1986 se již jako zaměstnanec MCI věnoval návrhu první komerční e-mailové služby připojené na Internet. Je nositelem řady medailí a dalších ocenění. Od roku 1999 je rovněž předsedou ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) a jeho mandát vyprší na konci roku 2007. Jeho posedlostí (viz též Vint Cerf: Internet na Mars!) se stal interplanetární Internet (kam také jinam by se Internet už měl rozšiřovat…).

Neutralita v širokopásmovém světě

Vint Cerf v dopise upozorňuje, že hospodářský úspěch a společenský dopad Internetu lze v mnohém přičíst charakteristikám architektury, které byly součástí jeho návrhu. Internet byl vždy otevřen pro nové služby a obsah. Díky jeho vrstvovému modelu koncové komunikace lze na každé úrovni inovovat bez jakéhokoli centrálního dohledu a řízení. Díky umístění inteligence sítě na její okraje a nikoli centralizaci řízení dovnitř sítě se vytvořila platforma pro inovace. Jen díky tomu mohly vzniknout služby a aplikace jako VoIP nebo blogging, které by s centrálním řízením těžko měly naději na úspěch.

Podle Vintonova názoru návrh nového telekomunikačního zákona ohrožuje ten Internet, který známe. Nelíbí se mu představa, ze by provozovatelé sítě mohli upřednostňovat některé služby na úkor jiných. To by mohlo dát do rukou poskytovatelů širokopásmového přístupu moc řídit online aktivity. Poskytovatelé by se mohli rozhodnout rezervovat šířku pásma pro své vlastní služby, což by ohrozilo potřebnou dostupnost širokopásmového Internetu pro zákazníky. A to by znamenalo neblahý dopad na hospodářský rozvoj země. Mnoho Američanů bude mít v nejbližší době jen omezený výběr mezi poskytovateli rychlého přístupu k Internetu. Jinými slovy existující poskytovatelé by měli dostatečné páky pro ovládnutí aplikací na síti.

S přechodem k širokopásmovému prostředí je potřeba zajistit pro další rozvoj Internetu pravidlo neutrality. Telekomunikační společnosti nemohou říkat svým zákazníkům, komu mohou volat, podobně provozovatelé sítě nemohou nikomu diktovat, co má na síti dělat.

Otec Internetu uzavírá svůj dopis s důvěrou, že bude možné vytvořit takový širokopásmový systém, jenž nejen dovolí uživatelům rozhodovat se, které webové stránky chtějí navštívit a které aplikace chtějí používat, ale jenž také bude garantovat vysokou kvalitu služby a bezpečnost sítě. Cílem je udržet síť plnohodnotnou díky přínosům pro uživatele a inovátory – tak byl model sítě Internet před pár lety navržen.

Tolik k hlasu Otce Internetu, nyní slíbené milníky vývoje Internetu.

Milníky vývoje Internetu a TCP/IP

Mnozí z nás nebyli při prvních krůčcích Internetu ještě na světě, ale pro většinu stejně začíná realita Internetu relativně nedávno, proto je dobré se alespoň rámcově seznámit s milníky vývoje nejen Internetu, ale také TCP/IP.

BRAND24

Podrobně se lze dočíst o fascinujících počátcích Internetu např. v dokumentu A Brief History of the Internet vydaném ISOC. Kromě toho existuje diskusní skupina na Internetu, která se specializuje na historii a vývoj TCP/IP. V následujícím se omezím pouze na důležité mezníky v chronologickém vývoji Internetu:

  • 1962 – vzniká projekt počítačového výzkumu při agentuře DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), ARPA financovala výzkum řešení propojování neslučitelných sítí: projekt a následný prototyp systému propojení se staly základem dnešního Internetu;
  • 1968 – zakázka Information Processing Techniques Office (IPTO) u společnosti BBN (Bolt Beranek and Newman) na vytvoření prvních směrovačů, označených jako Interface Message Processors (IMP); BBN produkovalo software a Honeywell hardware; síťový protokol na IMP nepřipomínal ještě IP, byl se spojením a zabýval se i opravami chyb; IMP měly za úkol data přijatá od počítačů rozdělit na pakety o velikosti 1 kB a následně je přenést;
  • 1969 – vzniká ARPANET jako experimentální síť s přepojováním paketů (čtyři uzly: University of California Los Angeles – UCLA, Stanford Research Institute – SRI, University of California Santa Barbara a University of Utah), IMP jsou propojeny pevnými okruhy o rychlosti 50 kbit/s;
  • 20. října 1969  – pokládáno za počátek Internetu, protože se podařilo přenést první primitivní zprávu (ve znění „log-in“) elektronickou poštou z univerzity UCLA do Stanfordu (přenos jednotlivých písmen se tehdy ověřoval po telefonu), přenosu zprávy mezi dvěma koncovými systémy přes IMP předcházelo ověření komunikace koncového systému s IMP;
  • 1969 – vydán první dokument internetové komunity, RFC 0001 Host Software (více viz Jak se orientovat v RFC aneb průvodce profesionála, které popisuje komunikaci zařízení přes síť tvořenou IMP;
  • 1971 – ARPANET má 15 uzlů (UCLA, SRI, UCSB, University of Utah, BBN, MIT, RAND, SDC, Harvard, Lincoln Lab, Stanford, UIU©, CWRU, CMU a NASA/Ames) a celkem 23 počítačů (hosts);
  • 1972 – ARPANET demo s cca 20 směrovači a 50 počítači, s využitím nového protokolu pro komunikaci mezi centrálními počítači pod názvem NCP (Network Control Protocol, RFC 714 Host-Host Protocol for an ARPANET-Type Network, pozn.: toto RFC není k dispozici on-line), vypracovaný na univerzitách UCLA, SRI, UC Santa Barbara, USC, University of Utah; jednalo se o koncový protokol a jako takový ho lze považovat za předchůdce TCP;
  • 1972 – zahájení nejvýznamnější aplikace Internetu, elektronické pošty (e-mail),
  • [na okraj: 1973 – vzniká lokální síť Ethernet vyvinutá Bobem Metcalfem v Xerox PARC],
  • 1973–79 – vývoj základů otevřené architektury propojování sítí TCP/IP (Stanford University, BBN, University College London), splňující základní pravidla (ne všechna platí beze zbytku dodnes):
    • každá síť bude samostatná a nebudou třeba žádné vnitřní změny pro připojení k Internetu;
    • přenos dat bude založen na principu „nejlepší snahy“ (best effort);
    • na propojování sítí mezi sebou se budou používat „černé skříňky“ (brány, gateways, později se jim bude říkat směrovače, routers), které budou dostatečně jednoduché, protože nebudou udržovat žádné informace o jednotlivých tocích paketů, které jimi procházejí;
    • nebude existovat žádné globální řízení na provozní úrovni.

    Jako první byl vyvinut protokol TCP (Transmission Control Protocol), jako obecný komunikační protokol předpokládající nespolehlivou síť. Přesunul zodpovědnost za spolehlivost komunikace ze sítě na koncové uzly. Původně se TCP staral také o směrování paketů v síti. Z dnešního pohledu starý TCP plnil funkce transportní i síťové vrstvy. V roce 1978 se funkce směrování oddělila od TCP. Protokol se nadále měl starat o segmentování zpráv do paketů u zdroje a jejich znovusestavování u cíle, o detekci chyb a opětovné vysílání ztracených segmentů.

    V roce 1978 byl vytvořen protokol IP (Internet Protocol), jehož úkolem bylo posílat pakety. Specifikaci IP vytvořili Vint Cerf (UCLA), Jon Postel a Cohen (ISI, Information Sciences Institute, při University of Southern California).

  • 1976 – Leonard Kleinrock publikoval první knihu o ARPANET (Queueing Systems: Vol II, Computer Applications, John Wiley and Sons),
  • 1979 – vzniká síť USENET,
  • 1980 – experimentální provoz TCP/IP v síti ARPANET, BBN a UCB (University of California at Berkeley) implementují TCP/IP pod BSD (Berkeley Software Distribution) UNIX (mnohá univerzitní výpočetní střediska obdržela software TCP/IP v rámci verze UNIX od University of California, Berkeley); existuje adresace IPv4, systém DNS (Domain Name System), směrovací protokoly;
  • 1981–1982 – vznikají sítě BITNET (Because It's Time NETwork), CSNET (Computer Science Network) a EUNET (European Unix NETwork),
  • 1983 – TCP/IP se zavádí jako architektura sítě ARPANET, ta se dělí na dvě sítě (ARPANET pro výzkumné účely a MILNET, Military Network, pro provoz), SUN Microsystems se zasluhuje o přenesení TCP/IP do komerční sféry (OSI ještě není hotovo, ale existují firemní architektury jako XNS, Xerox Network System, DECNet firmy Digital a SNA, Systems Network Architecture, firmy IBM); připojeno přibližně 562 počítačů;
  • 1. ledna 1983 – lze považovat za logický počátek Internetu, jak ho známe dnes: ARPANET oficiálně přešla z protokolu NCP na TCP/IP. Plán přechodu na TCP/IP je zdokumentován v RFC 801 Jona Postela a postup prací je zachycen v řadě 15 RFC (RFC 842 – 876).
  • 1985–86 zahájen program NSFNET (NSF, National Science Foundation, federální agentury pro financování výzkumu a vzdělávání) pro propojení 6 superpočítačových center;
  • 1986 – první zasedání IETF (Internet Engineering Task Force), přítomno bylo 21 lidí;
  • 1986–1995 – program NSFNET sponzoroval rozvoj Internetu hodnotou 200 miliónů dolarů; první komerční služby na Internetu;
  • 1989 – vytvoření World Wide Web (Tim Berners-Lee) v CERN (Center for European Nuclear Research);
  • 1990 – konec ARPANET;
  • 1992 – přeměna hlavního správního orgánu pro rozvoj Internetu, Internet Activities Board (IAB) na Internet Architecture Board (opět IAB) jako součásti Internet Society, větší zodpovědnost za specifikace v rukou IETF a IESG (Internet Engineering Steering Group);
  • 1992 – vzniká Mosaic, předchůdce dnešních WWW prohlížečů;
  • 1994 – Internet se „komercializuje“;
  • 1995 – NSFNET se privatizuje a páteřní síť Internetu je komerčně provozována sítí vBNS (very high-performance Backbone Network Service), projekt NSF (National Science Foundation) a MCI Telecommunications;
  • 1995 – federální výbor FNC (Federal Networking Council) schválil rezoluci definující „Internet“ jako globální informační systém, který:
    1. je logicky propojen v globálně jedinečném adresním prostoru založeném na protokolu IP nebo jeho rozšířeních,
    2. podporuje komunikaci založenou na souboru protokolů TCP/IP nebo jeho rozšířeních,
    3. poskytuje, používá a zpřístupňuje buď veřejně, nebo soukromě služby vysoké úrovně založené na této komunikační infrastruktuře.
  • 1997/9 – zahajují projekty Internet 2 (Abilene) a Next Generation Internet (NGI) jako iniciativy akademického a výzkumného světa USA;
  • 1998 – Internet dosáhl do každé obydlené země naší planety;
  • 1998 – vzniká ICANN, která přebírá od IANA a NSI zodpovědnost za registraci doménových jmen (zdánlivě poslední zásah vlády USA do života Internetu, protože ICANN je nadále pod přísným dohledem americké vlády, viz článek Komu bude patřit Internet?).

Zdroj: TCP/IP v kostce, Kopp, ISBN 80–7232–236–2

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA je nezávislá síťová specialistka. Okusila český, španělský i kanadský vzdělávací systém. Vedla kurzy v 7 zemích a ve 4 jazycích, školila on-line pro UCLA.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).