Na začátku musím konstatovat, že se elektroenergetikou neživím, pročež žádám možné profesionály, aby omluvili přílišná zjednodušení problémů. Čísla, která uvádím níže, pocházejí z Ústředního elektroenergetického dispečinku ČR, což je organizace, která se zabývá „provozem“ energetické soustavy v ČR.
K tomu, abyste dokázali zásobovat nějakou oblast elektřinou, potřebujete rozvody a energetický výkon (elektrárny). Vliv rozvodů můžeme pro zkoumání našeho fenoménu zanedbat.
Potřebný výkon je třeba dimenzovat na špičkový výkon, nikoliv na výkon průměrný, což znamená, že po většinu dne je tento výkon umrtven. Existují speciální elektrárny (například přečerpávací), kdy v čase útlumu elektrické spotřeby (např. hluboká noc) načerpají médium do „energeticky náročného stavu“ (například načerpají vodu do nádrže na kopci) a v období energetické špičky toto médium padá do „energeticky méně náročného stavu“ (tj. voda steče z nádrže dolů a roztočí turbínu). Dalším problémem, který je třeba řešit, je střídání ročních období. Spotřeba letní se samozřejmě liší od spotřeby zimní (nejen venkovní teploty, ale třeba i délka slunečního svitu). Tolik pro ilustraci problému.
Analogicky k tomu můžeme postavit pravidla spotřeby Internetu (a obecně síťových odvětví – např. vodárenství), kdy je nutné pro zaručení služeb zákazníkům dimenzovat úzká místa (zahraniční připojení) tak, aby vyhovovala ve špičkách tak odlišíte dobrého poskytovatele služeb od špatného.
Základy problému Kalifornie jsou založeny na faktu, že instalovaný výkon neodpovídal (a dodnes neodpovídá) špičkovému odběru. Díky tomuto faktu nejsou distributoři schopní dodat zákazníkům službu. Proč výkon neodpovídá špičkovému odběru? Nejsou zdroje – elektrárny. Vzhledem k nedobře provedené liberalizaci trhu s energiemi v Kalifornii, respektive vzhledem k tomu, že tamější regulátor nastavil nízké výkupní ceny pro jednu část trhu, se investorům nevyplatilo stavět nové energetické zdroje. Navíc v souvislosti s koncentrací technologického rozvoje stoupala náročnost podniků na spotřebovaný výkon.
Tento trend byl jistě viditelný, případně předvídatelný, po nějakou dobu dopředu, nicméně proti rychlé změně trhu hovoří setrvačnost systému. Jednak se novým skokovým nastavením cen pro koncové zákazníky lze dobrat nepříjemných sociálních dopadů a jednak postavit novou elektrárnu nějakou dobu trvá – termíny jsou spíše v letech než v měsících. Komerčním zájemcům o stavbu zdrojů se stavba elektrárny prostě nevyplatí a státní moc (i když v USA) zcela jistě nečiní rozhodnutí o tak velké investici ze dne na den. Tudíž jedinou možností je nakoupení elektrické energie za státní peníze v okolních státech. Toto se ovšem stalo až poté, co výpadky nastaly a navíc i okolní státy mají své problémy (sucho znamená méně vody v přehradách). Všechny tyto faktory hrály svoji roli.
Jak vypadá situace v ČR?
Kromě toho, že ještě stále máme dominantního výrobce trhu s elektřinou a většinu rozvodných společností ve většinovém vlastnictví státu a stát tedy může zasahovat do jejich fungování, hrají po roce 1989 na našem energetickém trhu následující faktory:
- Likvidace neefektivních výrob, respektive jejich modernizace tak, aby snížily (energetické) nároky a zátěž na životní prostředí.
- Příchod privátních subjektů na trh s elektřinou. Kromě klasických subjektů, které vyráběly elektřinu především pro vlastní potřebu (např. velké strojírenské podniky), se v devadesátých letech začaly zabývat výrobou i teplárenské společnosti.
- Vliv přímotopů – resp. jejich masivní podpora vládami v první polovině devadesátých let.
- Samozřejmě fenomén jaderné elektrárny Temelín.
- Možné zvyšování odběru v hi-tech oblasti.
- Denní teploty.
Pokud sečteme faktory, které na trh působí, je jasné, že jednoduchá odpověď neexistuje.
Nicméně konkrétní situace je následující. Aktuálně má ČR aktivní saldo obchodu s elektřinou, tj. vyvážíme více než dovážíme. Zavírání elektráren není činnost, které by se investoři věnovali s radostí, neboť každá hodina navíc po splacení dlouhodobé investice činí provoz zdroje zajímavější. Proto je možné se domnívat, že tyto přebytky můžeme v krizových situacích uplatnit na našem trhu.
Z grafů na ÚED (maximální spotřeby v týdnech za roky 1989–1999) vyplývá, že spotřeba spíše stagnuje, než aby se výrazným způsobem zvyšovala.
Číselná situace je zhruba následující. Instalovaný výkon je cca 15 300 MW a předpoklad v roce 2005 je cca 17 000 MW především díky aktivaci JE Temelín. Maximální týdenní výkon se pohybuje od 6 500 MW (léto) do 11 000 MW (zima 1996 a 1997). Výsledkem je přebytek cca 4 000 MW výkonu, který je možno použít v krizové situaci. Vůbec nemluvíme o tom, zda-li je efektivnější elektřinu vyvézt nebo pod kotli tepelných elektráren nezatopit – to je věc energetiků.
Nás může „hřát“ fakt, že i kdybychom ty internetové linky pořádně „rozžhavili“, budeme mít ještě nějaký ten čas klid.
ČLÁNKY DO MAILU