National LambdaRail (NLR) jsme vám představili před pěti lety, když vznikl pod názvem National Light Rail. Zaměřuje se na budování optických vláken v USA, které pak zpřístupňuje svým členům a dalším institucím zabývajícím se vědou, výzkumem a vzděláváním. Jeho optická síť nyní měří kolem 25 tisíc km a křižuje ve dvou větvích – severní a jižní – USA od západního pobřeží k východnímu. Nabízí přenosové služby v libovolné ze spodních tří vrstev OSI modelu – vyhrazené optické kanály, přepínání ethernetových rámců i přepravu směrovaných IP paketů.
Také Internet2 se angažuje v oblasti temných vláken, a to především prostřednictvím své FiberCo (viz též náš starší článek). Zatímco cílem NLR je optickou infrastrukturu budovat a vlastnit, FiberCo se orientuje spíše na pronájmy vláken a jejich zprostředkování pro členy Internetu2. Optická síť FiberCo je o něco menší (21 tisíc km) s páteří prakticky stejnou jako NLR. Jinak se vlákna vést snad ani nedají, musí propojovat nejdůležitější americká města.
Z obrázku topologie je patrné, že značná část tras je společných a myšlenka fúze se jeví jako zcela přirozená. Obě instituce poskytují podobné služby totožné komunitě. Z mého pohledu je na jejich spojení nejpřekvapivější to, že neproběhlo již dávno. Tedy přesněji řečeno: nejrozumnější by bylo, kdyby se Internet2 angažoval v temných vláknech již před pěti lety. Jeho dlouhé lpění na klasickém pronájmu služeb a IP síti nad nimi dotlačilo některé členy k založení NLR jako iniciativy zdola, když nahoře na argumenty neslyší.
V důsledku toho dnes budou některé věci poněkud bolet. Obě sítě používají odlišné vybavení (Internet2 Infinera, NLR Cisco Systems) a také jejich služby i cenová politika se poněkud liší. Aby své ovečky ušetřily prudké změny, hodlají přechod na nové uspořádání a služby provádět postupně v průběhu následujících dvou až tří let. Od spojení si slibují úsporu ve výši 20–25 %. Přiznám se, že bych čekal víc.
Máte-li zájem, můžete vývoj sledovat na webu www.internet2-nlr.org.
Už ve výše odkazovaných starších článcích jsem vyjádřil potěšení, že konečně se jednou Evropě podařilo v oblasti sítí trefit do černého. Příklon k temným vláknům a jejich osazování různými variantami WDM neustává a představuje v současnosti jeden z hlavních proudů rozvoje počítačových sítí. S trochou nadsázky by se dal označit za vítězství chudých, protože jeho kolébkou byly především evropské země s nevelkými rozpočty a drahými telekomunikačními službami, jako je třeba ta naše. Však také domácí CESNET patří k průkopníkům tohoto přístupu a má ve světě v této oblasti značnou reputaci. Nikoli náhodou se u nás pravidelně pořádá CEF Networks Workshop pro výměnu zkušeností v oblasti sítí na temných vláknech, jehož další ročník se právě blíží.
Za modelový příklad v malém může posloužit i má domácí univerzita. Velká, tehdy ještě neokysličená telekomunikační společnost nám ve druhé polovině 90. let nabídla pronájem přenosové služby na bázi ATM 155 Mb/s mezi dvěma lokalitami v Liberci za takových podmínek, že se položení vlastního kabelu zaplatilo za méně než rok. S takovou motivací se sítě na temných vláknech budují jedna radost. V současné době hodláme své vláknové vlastnictví rozhojnit a přiznám se, že aktuální cenové relace v této oblasti ve mně vyvolávají řadu otázek na téma „Kam ten svět spěje?“ Jestliže metr značkového venkovního kabelu s dvanácti jednovidovými vlákny stojí 30 Kč, zatímco plastová trubka, do níž se zafukuje, je za dvacet, připadá mi to jako hrubý nepoměr. O odměně operátorů drobných terénních modifikací (dříve kopáči) ani nemluvě, ta je o řád výš.
Ale abych skončil pozitivně: Pokud ještě nemáte optickou síť na temných vláknech, alespoň mezi obývákem a kuchyní, běžte do toho. Je to za babku a frčí to na celém světě.
