Na Evropský trh se chystají přinejmenším dvě služby archívu placené digitální hudby, konkrétně služba Sonicselector podporovaná především Microsoftem, a potom nesmrtelná (a nejznámější) služba iTunes společnosti Apple Computer. Přitom je pravděpodobné, že toto spektrum se v dohledné době rozšíří. Uživatelé ve vybraných evropských zemích, a snad i v ČR, budou moci stahovat a za kontrolovaných podmínek používat hudbu z archívu nejznámějších vydavatelů. Ceny předplacených služeb by se měly pohybovat řádově v eurocentech, což není ani na české poměry příliš mnoho.
Placené služby hudebních archívů zůstaly za hranicemi možností českého občana, a z větší části také evropského kontinentu, tak dlouho z několika příčin. Především byla otázka jejich výdělečnosti dlouho poněkud sporná, samotné obrovské objemy prodaných skladeb totiž zdaleka nemusí znamenat investiční zisk a návrat toho, co se do služby nacpalo. Dalším problémem byl dlouhodobě i fakt, že Evropa je roztříštěna na relativně malé země, které různým způsobem řeší otázku placení autorských poplatků za poskytnuté skladby, a tento chaotický systém značně zpomalil nástup velmi dlouho víceméně experimentálních služeb. Poslední potíž, která se týká pouze služby iTunes, je fakt, že tato služba je vázána na hardware Applu, respektive na aplikaci stejného názvu. Tato aplikace představuje špičku ve správě a poslechu hudby na platformě Apple, ale v prostředí většinových Windows není ani její aktuální verze právě etalonem kvality.
Placené služby tedy přicházejí. Otázka zní: ujmou se? Že značná část uživatelů Internetu v Česku, ale i ve zbytku EU a v postkomunistických zemích, které k Evropě nyní již patří, využívá Internet ke stahování hudby, je známá a prokázaná věc. Absence „legálních“ služeb pro stahování způsobila nejen nárůst, ale především ohromné technické zdokonalení těch ostatních. Sítě typu Gnutella trpěly dlouho specificky evropským problémem. Tím byla skutečnost, že obsahovaly sice mnoho mainstramové a také alternativní hudby, leč poměrně málo místní, národní a především neanglicky zpívané. Nyní je ale situace jiná. Nejen americká, ale také evropská a česká produkce je na výměnných systémech velmi snadno k dosažení. Mnoho uživatelů, kteří si udržují relativně rychlé internetové připojení, tak činí právě proto, aby mohli stahovat (a nabízet) multimedia. Represivní pokus zastavit je omezením provozu výměnných systémů nebo jejich persekucí by tedy pravděpodobně narazil na ISP, pro které představují zisk. A položme si otázku: budou tito uživatelé ochotni za stahování hudby platit?
Troufám si tvrdit, že ne. Tedy především ne v Česku, a to po poměrně dlouhou dobu. Cca 30 korun za jednu aktuální skladbu by nebyla vysoká, nebýt dvou okolností. První je dostupnost nahrávky v neplacené variantě, druhou je fakt, že služby jsou vybaveny DRM technologií, která omezuje nakládání s takovou skladbou. To bohužel znamená i jisté omezení jejího přehrávání na těch mobilních zařízeních, která daný formát s danou ochranou nezvládají. Tedy na všem levnějším. Výsledkem je, že placené služby nebudou mít v ČR, a troufám si tvrdit, že i ve zbytku Evropy, velmi dlouho ani náhodou na růžích ustláno. Na druhou stranu to však může mít velmi pozitivní efekt na jejich vývoj. Ohromný zámořský trh si již nyní vynutil určité ústupky od původní koncepce online prodeje hudby, jako nabízení „bonusových“ skladeb při nákupu hamburgerů, oblečení nebo třeba Pepsi Coly. Nicméně evropské prostředí může vést, a doufejme také, že povede, k jejich skutečnému vývoji. Tedy k hledání nových obchodních modelů, snižování celkových nákladů na provozování služeb, a především snižování nákladů na straně zákazníků. Kterými bychom se tak mohli stát my všichni, a to ke všestranné spokojenosti. Taková spokojenost se ale zatím, ani přes nadcházející invazi online prodeje muziky do Evropy, nekoná a dovolím si odhadnout, že se ještě velmi, velmi dlouho konat nebude.