Hned na úvod musím přispěchat s malou omluvou, že o této novince u Moposu informuji s týdenním zpožděním. Na vině jsou však Invexoví nenechavci a samozřejmě také moje lehkovážnost. Odložil jsem si na chvíli na našem stánku tašku s tiskovými materiály od Moposu, které se právě této karty týkaly. Když jsem ji pak zase uchopil a odnášel pryč, zjistil jsem, že ten odnos už někdo zařídil za mě. Kromě informací obsahovala také jedno tričko a tuším i hrneček, takže zkrátka neodolal. Kdybych mohl předpokládat, že bude číst tyto řádky, upřímně bych mu poblahopřál k jeho výslužce z Invexu a z celého srdce mu popřál, aby mu tričko velikosti XL bylo až po kotníky (když o tom tak přemýšlím, vzhledem k věkovému průměru návštěvníků to není tak nemožná představa) a mléko, které do hrníčku nalije, okamžitě zkyslo. Jen s tiskovými materiály bych si hlavu nedělal – ty už určitě stejně dávno skončily v popelnici a já si musel shánet informace po všech čertech.
Tolik tedy moje poněkud útočná omluva. Více než můj ztracený hrnek vás ale pravděpodobně zajímá IPNet karta, takže se jí podívejme do ledví. Jak už jsem předznamenal, princip je velmi podobný jako u předplacených karet mobilních telefonů, kde se také Mopos zřejmě inspiroval. Narozdíl od skutečných chipových karet u mobilů se však v tomto případě jedná vlastně jen o unikátní přístupový kód, který si koupíte v síti autorizovaných dealerů ve formě plastikové kartičky. Vzadu najdete stíratelnou plochu, obdobnou jako třeba na stíracích losech, a po setření tu objevíte desetimístný klíč, který použijete pro přístup do Internetu. Napoprvé se musíte zaregistrovat a vytvořit si své konto v systému, později (při nákupu dalších karet) už jen snadným způsobem dobíjíte a všechno nastavení vám zůstává.
IPNet karta se prodává ve dvou variantách, které se liší dobou připojení. První kartička vám zajistí 10 hodin Internetování vyjde na 500 Kč, dražší karta za 950 Kč nabízí hodin 20. V přístupu standardně není zahrnuta schránka elektronické pošty, pokud si ji chcete vytvořit (v době služeb jako je POST.CZ a Email.CZ to není nezbytně nutné), systém vám jednorázově spolkne dvě hodiny z vašeho předplatného.
Své kredity z karty můžete čerpat po dobu šesti měsíců, po uplynutí této lhůty vám případné naškudlené minutky propadnou. Velkou výhodou je možnost připojení v různých městech naší republiky – zatím jich je pro připojení komutovanou linkou připraveno jen něco přes deset, ale do konce roku představitelé Moposu slibují plných 73 uzlů po republice.
Jak je patrno, tato karta je vhodná především pro sváteční Internauty, kteří stráví v Internetu tak pět hodin měsíčně, pokud je někdo méně váhavý střelec, vyplatí se mu jiné způsoby připojení, založené na měsíčním paušálu – ten nabízí Mopos také a vedle něj samozřejmě i ostatní poskytovatelé připojení. Karta má ovšem ještě jednu výhodu (a z určitého pohledu zase nevýhodu), kterou je anonymita. Koupíte si totiž přes pult kartu a nikdy nikdo se nedozví vaši pravou identitu, ani své jméno nikam psát nemusíte. Upřímně řečeno tohle je důvod, proč si předplacené karty u mobilů oblibily živly, o jejichž poctivém živobytí by se dalo účinně pochybovat. Nevím, kdo si oblíbí pro její anonymitu tuto kartu, protože pravověrní hackeři to asi zrovna nebudou (ti mají cizích či jinak anonymních přístupů k Internetu vždycky dost), ale je možné, že pro některé zákazníky bude tato ochrana soukromí významná.
V souvislosti s Moposem nedávno vzbudilo značný rozruch prohlášení CZCOMu, který se s Moposem hodlá soudit pro údajné porušení smlouvy. Mopos totiž před časem prodal CZCOMu své Internetové aktivity; na tom se oba účastníci shodují. Rozpory však panují v otázce, zda se Mopos skutečně zavázal již v budoucnu neposkytovat samostatně připojení do Internetu. Obě strany svá tvrzení opírají o celkem logické argumenty. CZCOM říká, že by přeci nepodával žalobu, kdyby si nemyslel, že má reálnou šanci na vítězství. Mopos naopak říká, že přeci není hloupý a kdyby smlouva takovou klauzuli skutečně obsahovala, založil by si buď dceřinnou nebo zcela novou firmu, pod jejíž hlavičkou by zcela legálně začal poskytovat připojení do Internetu a neprotivil by se žádné smlouvě. Rozhodnout v tomto sporu může jen soud.
Zajímavé informace probleskly také o tom, kdo takzvaně stojí za značnou expanzí, kterou Mopos takřka na zelené louce předvedl. Sami představitelé Moposu připouštějí, že vybudovat obdobnou síť v tak krátkém čase (přestože se v maximální míře využívá vybavení RadioNetu Českých radiokomunikací a Soft-linku) se neobejde bez určitého kapitálového zajištění; kdo však tímto „zajištěním“ je, prozradit nechtějí. Podle zpráv z několika zdrojů by to měly být osoby zpřízněné právě se zmíněným Soft-linkem, dokonce jsou k dispozici i konkrétnější informace – jenže nepotvrzené. Můžeme se proto jen dohadovat, faktem ovšem je, že na Invexovém stánku ČRa a Soft-linku se letáčky IPNetu rozdávaly.
Zákazníka ovšem tyto otázky nemusejí příliš zajímat, mnohem naléhavější je problém kvality připojení. Mopos již projevil zájem o účast v našich testech, takže doufám, že vám již brzy budeme moci říci více i o této stránce.
Starší, související články:
MOPOS se brání nařčení z porušení smlouvy
CZCOM protestuje proti Moposu
MOPOS klame tělem
