Podpora IPv6 je obsažena již ve Windows XP, ale je poměrně dobře utajena. Musíte ji ručně zapnout řádkovým příkazem ipv6 install a také veškerá konfigurace probíhá z příkazového řádku prostřednictvím ipv6 následovaného různými tajnosnubnými parametry. Výsledkem je pochopitelně situace, kdy Microsoft má splněno v kolonce „podpora IPv6“, ale nikdo to nepoužívá.
Windows Vista mají všechno změnit. Implementace obou internetových protokolů – IPv4 i IPv6 – v nich mají být zcela rovnocenné. Dokonce je jejich implementace společná pod jménem Next Generation TCP/IP Stack. IPv6 bude implicitně zapnuto a dokonce bude mít přednost. Pokud DNS dotaz pro dané jméno vrátí adresy pro IPv4 (záznamy typu A) i IPv6 (záznamy AAAA), dostanou přednost ty druhé a počítač se nejprve pokusí navázat spojení protokolem IPv6. Teprve pokud neuspěje, sáhne po IPv4 jako záložním řešení. Podobně se dnes chovají i jiné systémy s podporou obou protokolů.
Konfigurace síťových parametrů bude ve výchozí konfiguraci automatická – stanice si z ohlášení směrovače přečte, zda má použít bezstavovou či stavovou (DHCPv6) automatickou konfiguraci a podle toho si obstará adresu a další komunikační parametry. Bude-li síť používat bezstavovou automatickou konfiguraci, měly by se počítače s Windows Vista chovat způsobem plug-and-play. Prostě je zapojíte do sítě a budou fungovat, aniž by se muselo kdekoli cokoli konfigurovat.
Poněkud rozporuplné jsou informace o tom, jak se při bezstavové autokonfiguraci doplní adresy místních DNS serverů. Windows Vista oficiálně podporují bezstavové DHCP, určené právě pro tyto účely. Ovšem popis konfiguračního dialogu nastavujícího parametry rozhraní se při automatickém nastavení adresy DNS serveru (implicitní volba) zmiňuje pouze o stavovém DHCP. V IPv6 FAQ se pro změnu píše o použití pevných adres fec0:0:0:ffff::1, fec0:0:0:ffff::2 a fec0:0:0:ffff::3 pro místní servery. Ty ovšem pocházejí z rozsahu určeného pro místní adresy, který byl zrušen na podzim 2004. Zkrátka s DNS je při bezstavové autokonfiguraci problém, ale to už víte.
V každém případě pro ruční konfiguraci vlastností IPv6 budou k dispozici dialogy analogické IPv4. Vše se nakliká, příkazový řádek bude možný, nikoli nutný. A pokud se DNS týče, bude se chovat podle aktuální situace. Má-li k dispozici oba protokoly (v IPv6 je nastavena globální adresa, nikoli jen linková lokální), zeptá se dvěma nezávislými dotazy na A i AAAA záznamy pro dotyčné jméno. Pokud se používá jen jeden protokol, shání pochopitelně jen záznamy pro něj.
IPsec se v nových Windows dočká plné podpory. Přestane platit můj oblíbený citát popisující situaci ve Windows XP a Serveru 2003 „Jsou podporovány IPsec hlavičky AH i ESP, nicméně ESP nepodporuje šifrování dat“
, který je jak vystřižený z Rádia Jerevan. Nová Windows už šifrovat budou a zřejmě budou podporovat i protokol pro výměnu klíčů IKE. Také vestavěný osobní firewall bude pracovat s oběma protokoly. Decentně se mlčí o mobilitě. Její stav se pravděpodobně nezlepší a Windows Vista nebudou moci být mobilním uzlem, pouze s ním dokáží efektivně komunikovat.
Sečteno a podtrženo: nový operační systém z dílny Microsoftu nabídne velice slušnou implementaci IPv6. Nový protokol díky tomu získá obrovskou základnu uživatelů. Přesněji řečeno potenciálních uživatelů, protože IPv6 se aktivuje, jen pokud je podporuje místní síť.
Vraťme se tedy k původní otázce, jestli tohle bude ten rozhodující moment, díky němuž se IPv6 masivně prosadí. Docela dobře může být. Autoři aplikací rozhodně vezmou nový protokol na vědomí. Objeví se masa IPv6 uživatelů, přinejmenším z akademických sítí, kde je IPv6 poměrně často implementováno. Pro ně bude katastrofou služba, která se tváří jako IPv6-schopná, ovšem reálně tak nefunguje. Například když server má v DNS IPv6 adresu, ale je tímto protokolem nedostupný. Správci sítí i služeb budou nuceni postavit se k IPv6 koncepčně – buď musí fungovat dobře, nebo vůbec ne. Doufejme, že dají přednost první variantě.
