Z otázky čtenáře: „Titulek: A co myslíte slovem "rozšíření“?
Českých internetových obchodů je dost a několik málo úspěšných, včetně toho našeho, s měsíčním obratem okolo 1mil, se taky najde. Co chcete více ?"
Daniel Peder, dpeder@shop.culture.cz
Vámi nadnesená otázka je složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Kvantifikovat „rozšíření“, nebo „význam“ elektronických obchodů (a dokonce ani globálních, kde bychom neměli problém s neexistencí „české“ kategorie) dost dobře nejde – jak uvidíme za chvilku, prostě se nedopočítáme. Dobře víme, že odhady selhávají i na řádově jednodušších otázkách, jako je třeba „počet uživatelů Internetu“. I zde různé firmy chápou „uživatele“ jinak, vycházejí z různých odhadů a metodik, a když se odhad prostě nepovede (což se občas stane i velmi renomovaným firmám – a máme to dosud v dobré paměti), zahrají to do autu například změnou definice „uživatele Internetu“, případně to přejdou „velkorysým“ mlčením. Mimochodem: čím vágnější pojem, tím více se objeví názorů a hlasů, které se cítí povolány k problému něco říci…
Nyní však zpět k „významu českých elektronických obchodů“. Můžeme tvrdit, že víme, co to je „český elektronický obchod“? Že jsme o každém elektronickém obchodě schopni říci, zda je „český“? To by bylo jistě fajn, už tu ale máme první problém: kam zařadíme globální aktivity, ať už provozované z České republiky, nebo ty, které k nám zasahují právě díky globální povaze Internetu? Je Amazon český, protože má české zákazníky? Zkusíme si tedy pomoci tím, že jako české budeme uvažovat právě ty obchody, které mají nabídku v českém jazyce. Představme si ale například, že zmíněný Amazon zprovozní jednoho dne svoji českou verzi (poznámka na okraj: pokud jej mezitím nezahubí problémy s hrubou marží a nestane se tak pouhým průkopníkem, který prošlapal cestu jiným). Bude to najednou český obchod? Ne, ani tudy cesta nevede. Můžeme tedy jako české obchody uvažovat ty, které mají jenom českou nabídku? Fajn, v tom případě ale odbouráme z jedné strany velkou část elektronicky realizovaných obchodů s českými zákazníky (kteří skutečně nakoupí tam, kde to je levnější – jako konečně každý Internetový zákazník), a z druhé strany všechny obchody českých společností s jazykovými mutacemi. Jazykově to tedy vůbec nepůjde. Tak to zkusíme do třetice: Co třeba definovat český obchod jako obchod, do kterého investoval pouze český kapitál? Dobře, pak nám sem ale, zcela proti našemu úmyslu, spadnou globální aktivity českých firem. A to ještě nemluvíme o tom, že dokonce ani rozdělení na „české“ a „zahraniční“ firmy nelze přesně provést. Kam zařadíme podniky, které vznikly jako joint-venture české a zahraniční strany, nebo jako „český“ podnik, ovšem s účastí zahraničního kapitálu?
Ať to zkoušíme z jakékoliv strany, otázku, ve které se vyskytuje prvek geografického členění, skutečně nedokážeme zodpovědět. Otázka prostě nedává smysl, tak jako asi opravdu neexistuje kategorie „českých elektronických obchodů“.
Pokusme se tedy z našich požadavků slevit a odpovědět na jednodušší otázku: zkusme kvantifikovat „význam elektronických obchodů v určitém státě“. Tedy konkrétně, jak velký je například význam elektronického obchodování v České republice. Jako racionální se jeví definovat „význam“jako poměr obratu za zboží a služby realizovaného v daném státě za určité období elektronickým způsobem k celkovému obratu za stejné komodity v daném státě za totéž období. Taková definice jistě nevypadá špatně. Dokud ale začneme počítat. V tom okamžiku zjistíme, že nelze stanovit ani čitatele, ani jmenovatele. Tyto problémy jsou pouhým důsledkem faktu, že samotný „elektronický obchod“ je velmi vágním pojmem.
Problémy jsou v podstatě dvojí – s definicí zboží a s geografickým členěním. Jen namátkou: jaké zboží a služby máme do našich čísel zahrnout? Košile prodaná v elektronickém obchodě zákazníkovi se do čitatele započítá jednou, nebo navíc ještě jako plátno, nitě a knoflíky, které prodal výrobci dodavatel? A co když různé části stejného výrobku byly prodány různými způsoby (košile klasicky, knoflíky elektronicky)? Kolikrát pak budeme mít takovou košili v našich číslech vlastně dohromady zahrnutu? (Mimochodem, v tomto dilematu se skrývá ještě mnohem větší problém – problém doposud mlčky uznávaného dělení na B2B a B2C. Ačkoliv renomované firmy nám bez uzardění naservírují „přesná“ čísla, kolik vlastně činí obrat v každém z jmenovaných segmentů, již nikdo se neukvapuje přijít s výkladem, jak k těmto číslům došel…).
A jako by toho nebylo dost, k tomu ještě přistupuje problém s geografickým členěním. Kam započteme knoflíky nakoupené elektronickým způsobem v Číně českou firmou? Ty započítáme do obratu v ČR i Číně? Co nám ale pak řekne součet takových čísel? Abychom to neměli tak jednoduché, jsou zde ještě obchody typu Compaqplus, Dell nebo Autocont, kde se „pouze“ modernizují stávající obchodní vztahy. Patří Autocont do segmentu B2B nebo B2C, nebo to vůbec není elektronický obchod, ale jen nahrazení faxu a telefonu ve stávajícím obchodním řetězci „něčím modernějším“?
Vím, svádí to, a člověk by chtěl Vaši otázku přece jenom odpovědět. Co třeba říci, že obrat „českých“ elektronických obchodů (včetně vašeho) v roce 1999 byl někde kolem 100 miliónů Kč, a toto číslo je zcela jistě zanedbatelné v porovnání s celkovými tržbami realizovanými v České republice? A nejen v České republice: toto číslo je naprosto zanedbatelné i z hlediska celkových tržeb internetových obchodů, které pouze za listopad a prosinec dosáhly 9 miliard dolarů (zpráva Shop.org).
Bohužel, taková odpověď by opravdu nebyla korektní. Už slyším námitku: Jak můžeme odhadnout obrat kategorie, která neexistuje? Inu, prostá odpověď je: velmi špatně. Číslo, které jsem uvedl, mám sice z názorů povolaných lidí, kteří elektronické obchody provozují; jiní povolaní lidé ale mohou mít pocit úplně jiný (neb definice jsou vágní), a například nezanedbatelný počet lidí by jistě nesouhlasil s vyloučením kategorie obchodů, které automatizují stávající distribuční řetězce (pak by byl sice odhad podstatně vyšší, stále však směšně malý v kontextu globálního Internetu).
Nakonec nám tedy nezbývá, než opravdu rezignovat. Kvantifikovat to tedy nepůjde, to ale neznamená, že si nemůžeme udělat vlastní názor. Pokud upustíme od požadavku na přesné číslo o „významu elektronických obchodů“, můžeme zkusit ještě jeden, trochu jiný pohled: pohled na zákaznickou základnu. Jaký počet Čechů si někdy něco v elektronickém obchodě (a nikoliv nezbytně „českém“) zakoupil? Odhad tohoto čísla by snad mohl poskytnout demografický průzkum některé z firem, které se takovou činností zabývají. I bez takového průzkumu ale můžeme rovnou tušit výsledek. Stačí zvážit naše dnešní české reálie: velmi malý počet uživatelů Internetu – zejména v sektoru domácností, který je v internetově vyspělejších zemích pro elektronický obchod klíčovým, dosud nedořešené platební metody, a konečně i problémy s logistikou. Tyto reálie pak můžeme porovnat s reáliemi v jiných zemích, zejména Spojených státech, Německu a Velké Británii. Z tohoto pohledu – z pohledu na zákaznickou základnu – na tom Česká republika opravdu není dobře.
Co z toho všeho vyplývá? Skutečně, v takovýchto podmínkách se rozumné velikosti elektronického obchodu nedá dosáhnout. A opravdu bychom mohli chtít více. Třeba větší podíl z oněch devíti miliard dolarů; podíl, který by lépe odpovídal kvalitě našich nápadů a myšlenek. To by ovšem znamenalo vystoupit ze zaběhlých kolejí a plánovitě změnit zákaznickou základnu. Což takhle se opravdu porozhlédnout, jakým originálním nápadem oslovit celou globální komunitu 150 miliónů uživatelů Internetu? Že by třeba elektronickou právní poradnu o českých právních předpisech (o které se zmínil jiný čtenář)? Ne, nedělám si legraci: taková sbírka by se jistě hodila nejen studentovi americké univerzity pro jeho komparativní práci o rozdílech mezi evropským a americkým právním systémem, nebo vědci v Austrálii, který pracuje na studii evropského práva. V neposlední řadě by to byl vyhledávaný artikl pro stovky konzultačních firem, které radí obchodním společnostem, jak prodávat a podnikat v České republice.
Nemluvě o globálních elektronických obchodech, které z nějakého nepochopitelného důvodu stále ještě neuznávají geografické hranice, a potřebovaly by do Sbírky nahlédnout. Třeba jen proto, že ty hranice v Internetu skutečně neexistují a globální obchody náš trh již brzy převálcují. Tento fakt nezměníme. Můžeme však změnit podíl českých nápadů v globálních projektech Internetu.
ČLÁNKY DO MAILU