Sliby se mají plnit nejenom o Vánocích. Ve druhé části seriálu Jak funguje trh Internetu, který píše Michal Krsek, se budeme zabývat vztahy mezi poskytovateli Internetu navzájem.
Obecně platí, že vztahy mezi ISP jsou závislé na tom, jaký má kdo přístup k Internetové páteři, či (mimo USA) kudy je směrován provoz mezi USA a konkrétním ISP. Pro zjednodušení budeme uvažovat, že Internetovou páteř tvoří USA.
Začneme odshora. Základní úrovní jsou páteřní ISP. Tito ISP tvoří vlastní páteř Internetu. Sem patří společnosti jako SPRINT nebo MCI WorldCom. Nazvěme tuto úroveň jako nultou.
Další úrovní jsou nadnárodní ISP. Tato vrstva, které se říká „First Tier“ (nebo tier 1) – první úroveň, představuje mezinárodní spoje vedoucí k páteři. Na českém trhu působí v této oblasti například společnosti EBONE (GTS Retail Services), Teleglobe nebo Global One.
Národní ISP představují druhou vrstvu pro přístup k Internetu. Jsou to ISP, kteří zprostředkovávají přístup v rámci konkrétního státu. U nás například CESNET, PVT.NET nebo EUNET.
No a vrstvu nejbližší zákazníkovi představují lokální ISP, kteří zprostředkovávají přístup v konkrétní lokalitě konkrétní technologií. Příkladem může být například Eridan, SkyNet a další.
Protože v Internetu není nic jednoduché, praxí je častý přesah mezi jednotlivými částmi trhu. Například Global One (tier 1) je částečně vlastněno SPRINTem (tier 0), MCI WorldCom (tier 0) má vybudované transatlantické linky, čímž se řadí na úroveň (tier) 1.
Pro vztahy mezi ISP fungují technicky dva základní vztahy. Prvním z nich je „peering“ a druhým je „subproviding“.
Smlouvu o subprovidingu obvykle mají mezi sebou uzavřeny společnosti na nestejné úrovni (tier-2 a tier-1). Platí, že tento skok není větší než 1. Tudíž tier-1 ISP by neměl mít uzavřenou smlouvu s tier-3. Díky přesahu aktivit to však možné je.
Peeringem se rozumí připojení dvou providerů na stejné úrovni. Technickým rozdílem je potom fakt, že při subprovidingu nadřazený ISP zprostředkovává připojení k Internetové páteři, kdežto v případě peeringu pouze ke své vlastní síti.
Za propojení subprovidingem se platí tvrdé peníze, protože se předpokládá, že nakupující bude využívat kapacitu prodávajícího (tj. nadřazeného) pro přístup k páteři Internetu. V Evropě se tím rozumí hlavně transatlantické linky. Platí, že linka do zahraničí bývá více vytížená ve směru dovnitř k ISP než ven. Nicméně v zájmu ISP je držet tuto charakteristiku co nejvyrovnanější.
Poplatky za peering nejsou vysoké, většina ISP dokonce za lokální propojení žádné peníze nechce. Pokud to není zadarmo, platí, že poplatky plynou směrem od providera, který má méně zdrojů k tomu, který má zdrojů více. Pro měření těchto toků existují různé metody. Charakteristika peeringových linek má vyrovnanější charakter, a přistupuje sem další problém, kterým je možnost, že poskytujete více dat, než jich čerpáte. Pokud si nenecháváte za peering platit, musíte zbytečně držet větší kapacitu, než je nezbytně nutné.
Lokální propojení (peering) je možné uskutečnit buď přímým spojem, nebo v některém peeringovém centru. Bližší rozbor výhod a nevýhod jednotlivých typů připojení probereme v pokračování zabývajícím se strategií velkého ISP.
V poslední době jsme, zvláště u nás, svědky zajímavého fenoménu. Národní ISP mají linku k tranzitnímu ISP jako subproviderskou, ale zároveň s ním po jiné lince peerují. Příkladem tranzitního ISP s touto politikou je Global One.
Principy vztahů mezi ISP můžeme shrnout do následujících vět:
- Každý subprovider chce se svým nadřazeným ISP peerovat.
- Každý, s kým peerujete, by vám rád prodal nějakou tu konektivitu coby subproviderovi.
Nakonec několik příkladů rozvrstvení:
| tier0 | Tier1 | tier2 | tier3 |
|---|---|---|---|
| Sprint | Global One | Bohemia.Net | CL-NET |
| MCI WorldCOM | EBONE | CESNET | – |
| Sprint | Global One | PVT Net | – |
| MCI WorldCOM | – | Inway | – |
| AT&T Unisource | – | LUKO Czech Net | Sever NET |
| Sprint | Teleglobe | SPT Telecom | Internext 2000 |
Starší, související články:
