Jak funguje trh Internetu (6.): Pevné linky - technické principy

3. 4. 2000
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Pevné linky patří k základním službám pro business klientelu, přesněji řečeno většina produktů pro tuto klientelu je postavena kolem pevné linky. V dnešní části si představíme základní technické principy těchto služeb a příště se podíváme na metody zpoplatňování a strategii.

Vymezení:
Připojení pevným datovým okruhem pro naše účely zjednodušíme, nebudeme uvažovat připojení sdíleným médiem, jako jsou například připojení sdílenou bezdrátovou technologií, CaTV nebo xDSL. Technologicky je pevná linka kus drátu či optiky, který na jednom konci končí u zákazníka a na druhém v místě ISP. Fyzicky je v majetku telekomunikačního operátora (telco), který ho může poskytovat několika způsoby. Tato linka je osazena modemy (majetek telco, ISP nebo zákazníka) a k nimž je připojen směrovač (router). Směrovač může být jak klasické PC, tak specializované zařízení – například CISCO. Kromě vlastní linky je často potřeba ještě směrování pošty, IP adresy pro síť zákazníka (pokud nepužije překlad adres) a další služby, kterými se v tomto článku nebudeme zabývat.

Náklady:
Základní náklady na technologii jsou velmi jednoduché. Na straně ISP je potřeba směrovač, který má dostatek příslušných rozhraní, kam je možné zákazníky připojovat. Pro rychlosti do 33,6 Kb/s (rychlost 56 Kb/s není dosažitelná) jsou potřeba levnější asynchronní porty, pro rychlosti od 64 Kb/s potom porty synchronní. Existují modemy, které mají v sobě integrováno ethernet rozhraní, takže je možné je připojit přímo do ethernet hubu či lépe přepínače (switche), nicméně jejich cena je vyšší než u klasických modelů. V případě, že se k Vám budou zákazníci připojovat digitálními službami telco operátorů (viz. dále), je možné synchronní rozhraní připojit do strukturované přípojky, kdy v jednom fyzickém kanále přichází více kanálů logických, definovaných tzv. timesloty. Strukturované přípojky u nás najdete nejčastěji o rychlostech 2 (E1), 34 (E3) nebo 155 Mbps (STM-1). Pokud se ceny týče, základní verze šasi CISCO 3640 stojí kolem 250.000, za šestnáctiportový asynchronní modul zaplatíte kolem 90.000 Kč a dvouportový synchronní modul pořídíte za cca 60.000 Kč. Nízkoúrovňové řešení na bázi CISCO 2511 (16 async, 2 sync, nemožnost rozšíření) Vás bude stát kolem 130.000 Kč.

Náklady na pronájem datového okruhu se liší dle typu služby, kterou si objednáte od telco. Nejjednodušší, nejlevnější a nejrizikovější službou je pronájem fyzického vedení. Pokud Vám tuto službu telco poskytne, nemáte ještě vyhráno. Dodavatel na lince negarantuje žádnou dosažitelnou rychlost. Tudíž se Vám na ní může podařit dosáhnout rychlosti 2 Mb/s, ale také pouze 19,2 Kb/s. Reklamace takového spojení je potom velmi obtížná. Pokud objednáváte rychlost do 33,6 Kb/s, je to vhodná cesta. V takovém případě bude potřeba dvou modemů (například USR Courier – jeden kolem 8.000), na straně klienta stačí obyčejné PC s Linuxem nebo Windows NT. Na straně ISP potom bude asynchronní port ve směrovači.

Dražší, ale jistější je pronájem služby o dané rychlosti. Tento typ připojení zákazníkovi garantuje příslušnou rychlost, nehledě na kvalitu vedení. Obvykle se dodává v násobcích rychlosti 64 Kb/s. Modemy jsou v tomto případě v ceně služby. Nejčastějším rozhraním na straně zákazníka je nějaká z variant synchronního rozhraní, na straně ISP je datový tok sveden do strukturované přípojky.

Klient se může tedy připojit buď pomocí sériové karty se synchronním rozhraním (investice kolem 10.000 Kč) nebo směrovačem (CISCO 1601 – cena kolem 50.000).

Technické vychytávky:

Technická kouzla se dají tvořit především při asynchronním spojení – a to hned na několika místech.

Asynchronní modemy umožňují kompresi dat, která dokáže nekomprimovaná data (tedy není účinná na obrázky GIF, JPG, hudbu MP3 a audio/video proudy – streaming) zkomprimovat až v poměru 1:2,5 (komprese bývá LZW). Komprese musí být nastavena na obou stranách spojení (obou modemech). Pokud ISP kompresi na modemu u něj vypne, je problém. Rozdíl velikosti mezi komprimovanými a nekomprimovanými daty je umožněn rychlejší komunikací sériovým portem (až 112 kb/s) oproti rychlosti na lince (33,6 kb/s). Tuto rychlost lze ovšem na sériovém portu omezit a potom je také komprese neúčinná. Pokud tedy nabízíte asynchronní rychlost 38.400, je to ta rychlost, na kterou máte zamknuté sériové porty. Poslední fintou, kterou můžete na zákazníka uplatnit, je nastavení MTU v TCP/IP subsystému směrovače. Hodnota MTU udává, po jak velkých balíčcích (paketech) mají být data posílána do rozhraní. Pakliže nastane chyba při přenosu, je nezbytné tento balíček poslat celý znovu (čím větší MTU je, tím menší je režie, kterou směrovač vykonává). Velmi rychlé a spolehlivé datové spoje (respektive směrovače na jejich koncích) mají jako MTU nastaveno 4470 bytů, lokální sítě potom 1500 bytů. Pokud máte pomalou linku, je vhodné, aby se velikost MTU pohybovala kolem 512 bytů.

V příštím díle se podíváme na metody zpoplatňování pevných linek.

Pokud chcete načerpat podrobnější informace, koukněte na knížky Isp Survival Guide: Strategies for Running a Competitive Isp a ISP Marketing Survival Guide: Proven Strategies and Secrets for Outmaneuvering the Competition.

Michal Krsek

Autor článku

Autor je nezávislý konzultant v oblasti Internetu, telekomunikací, videa a komercionalizace technologických výsledků výzkumu a vývoje. Pohybuje se na rozhraní akademické vs. komerční sféry a internetové infrastruktury vs. přenosů videoobsahu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).